Zamávat, pak na sníh
Stále zraněná, ale plná optimismu. vypráví o zvláštním období
Zatímco její soupeřky čile závodí a řádí na zasněžených svazích, Ester Ledecká sleduje jejich snažení jen doma u televize. „Je to těžké. Jsem zvyklá, že když se na ně dívám, tak během několika minut pojedu taky, protože se koukám na startu nebo ze zázemí pro závodnice. Ale takhle jsou rozdané karty,“ví česká lyžařka, snowboardistka a čerstvá vítězka ankety Sportovec roku 2022.
Momentálně se zotavuje po druhé operaci klíční kosti, kterou si v létě zlomila, a věří, že po Novém roce se vrátí. Cílí na únorová mistrovství světa.
Když nemůžete trénovat, jak jste zvyklá, máte aspoň prostor věnovat se jiným věcem?
Můžu teď dohánět školu, Vysokou školu finanční a správní. Někdy v příštím roce bych ji už chtěla uzavřít, udělat státnice, napsat diplomku. To je možná jedna věc. Ze sportovního hlediska…
Povídejte.
Snažím se připravovat aspoň v hlavě. Hodně vizualizovat, zůstávat ve střehu, aby člověk nezlenivěl. Snažím se držet nějaký režim, i když je to zvláštní a fakt divné období. Největší šok pro mě byly první tři měsíce, kdy jsem nevěděla, co s časem. Teď po druhé operaci už jsem si to dokázala líp zorganizovat.
Může vás nakopnout třeba případ Italky Goggiaové, která v sobotu ovládla sjezd den poté, co si o branku zlomila dva prsty?
Zrovna v ten den jsem měla kontrolní rentgen a dostala jsem zprávu, že můžu pomalu začít, ale na sníh musím ještě počkat. To bylo poměrně složité, ještě když se Sofia takhle ze dne na den vrátila. Nechápala jsem, jak se tak rychle otřepala z narkózy, já jsem z ní úplně hotová.
Jak probíhá vaše zotavování?
Po kontrolním rentgenu můžu začít ruku rozcvičovat, jinak jsem už měsíc každý den v posilce a makám na nohách. Nejdřív jsem dělala výdrže ve dřepu a podobně, teď už můžu zkoušet i trošku dynamičtější věci. A konečně taky zapojím ruku.
Ještě před třemi dny jsem musela mít ortézu, takže pohyby jsou ze začátku trochu tuhé. Ale je to na správné cestě.
V čem vás zranění omezuje?
Když mám ruku u těla, je to úplně v pohodě, teď ji rozcvičuju, abych mohla na někoho takhle zamávat
(dává druhou ruku nad hlavu). To zatím úplně nejde, dám ji jen do 90 stupňů. Ale pořád je dost brzo, ortézu jsem měla skoro měsíc.
Dokážete si představit, že stihnete mistrovství světa v obou svých disciplínách, která se konají v únoru?
Nemůžu říct, pořád čekám na zelenou od doktorů, kdy budu moct na sníh. To je pro mě důležité, protože se musím dobře připravit. Zatím jsem povolení nedostala, snad přijde brzo. Bude to na knap, ale věřím, že to zvládnu, rozhodovat se asi budu ze dne na den.
Kolik tréninku byste odhadem potřebovala, než se odvážíte vrátit do závodů?
Reálně tak tři měsíce, ale myslím, že ve finále to budou třeba tři dny. Budeme bojovat a uvidíme.
Nezvažujete, že byste se vzhledem
k dlouhé pauze soustředila jen na jednu disciplínu?
Vůbec nepřemýšlím, že bych jela jenom snowboard, nebo jenom lyže, v plánu mám pořád oboje.
Ptají se vás soupeřky na váš zdravotní stav?
Ty, které na mě mají číslo, mi psaly a bylo to hrozně milé. Sleduju Sofii a Ilku (Štuhecovou), protože taky jezdí na kästlích a je moje dlouholetá kámoška, takže jsme si vyměnily pár zpráv. Jinak se holky soustředí na sezonu a já zase na uzdravování.
Co vám Štuhecová hlásí o lyžích značky Kästle, ke kterým jste před sezonou přešla?
Viděli jste poslední svěťáky? Vypadají, že strašně jedou, až jsem byla překvapená. Přece jenom ty lyže v rychlostkách na svěťáku ještě nikdo nezkusil. I Tomáš Němec (majitel značky) mi psal: „Lyže jedou, těším se, až na nich pojedeš i ty.“
A vaše lyže tedy momentálně odpočívají?
Je to zvláštní a fakt divné období. Největší šok pro mě byly první tři měsíce, kdy jsem nevěděla, co s časem.
Naštěstí jsou furt v pohybu, protože Tschunti (servisák Guntram Mathis) má testovací, takže všechny lyže jsou pořád na sněhu. Je strašně důležité, aby se pořád rozjížděly, sjížděly a voskovaly. Jsem ráda, že tým maká, přestože s ním nemůžu být na sněhu.
Prozradíte, jak vypadá jednání s lyžařským svazem o vaší reprezentační smlouvě?
Nejsem u každého vyjednávání, to by mě asi vysálo. Pracuje na tom můj tým s právníky, takže ti by vám asi řekli víc. Co já vím, tak se to blíží ke zdárnému konci. Doufám, že budou obě strany spokojené.
Nebojíte se tedy, že by se jednání zadrhlo?
Zatím jsem nad tím neuvažovala, jsem docela optimista. Věřím, že se domluvíme.