Woodward: Russiagate byl podvod na čtenářích
Největší pitva médií o „spiknutí Trumpa s Rusy“dopadla špatně
Aféra Russiagate o spiknutí Donalda Trumpa s Ruskem, která léta ovládala americká média a téměř zničila Trumpovo prezidentství, stála na slátaninách, prohlásila legenda americké žurnalistiky Bob Woodward, jenž se proslavil odkrytím aféry Watergate.
Kromě toho řekl, že celá Russiagate byl podvod na čtenářích a divácích, jehož se americká média dopustila. A dodal, že i když vlastní redakci listu Washington Post varoval, nikdo to nechtěl slyšet.
Ale to pořád není všechno. To hlavní: Woodwardova paličská slova jsou jen detailem rozsáhlého článku v respektovaném profesním magazínu Columbia Journalism
Revue, který přináší zničující analýzu chování amerických médií v době aféry. Nejde o žádný plátek vysazený na mainstreamová média. Je naopak liberální a vydává ho Columbia University Journalism School, což je citadela amerického novinářství, domov Pulitzerových cen. Ani autor není žádný trumpista – analýzu o délce více než sta stran sepsal Jeff Gerth, jenž byl třicet let investigativní hvězdou New York Times a je nositelem všech možných novinářských cen.
Článek, pro nějž sbíral materiály rok a půl, je dosud nejpodrobnějším popisem Pearl Harboru americké žurnalistiky. Gerth nevynáší soudy, jen dává fakta dohromady. Tedy dělá přesně to, co média během Russiagate nedělala, přestože o ní vydala půl milionu článků.
Výsledkem je pitva, jež zní jako epitaf americké novinařiny z dob, kdy jí Američané ještě důvěřovali.
Článek popisuje, jak byly vazby mezi Ruskem a Trumpem médii úmyslně zveličovány, a dokonce konstruovány a vydávány za realitu. Jak média přeháněla, a dokonce vymýšlela úniky informací od selektivně
citovaných úředníků a agentů. Jak to, co se nehodilo do krámu, končilo v koši. Z analýzy plyne, že skutečné spiknutí se odehrálo mezi novináři, úředníky nepřátelskými vůči Trumpovi, demokraty a špiony, kteří spřádali horor o tom, že prezident USA je agentem Ruska, které mu pomohlo ke zvolení.
Jeden klasický příklad za všechny, jak to probíhalo. Když Trump na mítinku v reakci na nařčení o spiknutí s Rusy za smíchu lidí teatrálně prohlásil „Rusko, jestli mě slyšíš, najdi nám tedy třicet tisíc ztracených mailů Hillary Clintonové“, média ho za to obviňovala ze zrady. Jak uvádí Gerth, video jasně ukazuje, že to byl sarkasmus.
Podobně to bylo i s „výbušnou“zprávou, podle níž si Trump užíval v Moskvě s prostitutkami za neviditelného dohledu kamer ruské tajné služby, takže ho Rusové mají v hrsti. Ukázalo se, že je vymyšlená a ruce od ní dávali pryč i agenti FBI.
Právě tuto zprávu označil Woodward za slátaninu. Nebyl sám. V rozhovorech s novináři se ukázalo, že tomu, co média vypouštěla, nevěřili často ani jejich redaktoři. Ale jak řekl jeden z nich, napsat něco, co nebylo v souladu se sdílenou verzí událostí, by pro ně mohlo mít nepříjemné následky.
Média roztáčela kolotoč falešných obvinění a titulků, na nichž točila Trumpa více než tři roky. Šponovala hysterii oznámeními o tom, že „smyčka se utahuje“a podobně. Když vyšetřování ukázalo, že žádné spiknutí nebylo, média nemohla oznámit, že si tři roky úmyslně vymýšlela, a tak se tvářila, že dojem, že spiknutí nebylo, je vlastně další etapou spiknutí.
Analýza uvádí zajímavou věc, že ve skutečnosti na začátku kampaně zaujal Trump proti Rusku tvrdý postoj a vyzval k vylepšení amerického jaderného arzenálu, aby mu šlo lépe čelit. Naopak obvinění, že jsou voděni Rusy, museli čelit Clintonovi. Když byla Clintonová ministryní zahraničí, její manžel Bill měl v Moskvě královsky placenou přednášku a Rusové štědře přispívali na jejich nadaci.
Gerth rovněž zmiňuje nyní prudce aktuální fakt, že „ruská loutka“Trump podepsal zákon a sankce proti plynovodu Nord Stream, který Joe Biden po nástupu zrušil.
Srovnání průzkumů před Russiagate a po ní ukazuje, že došlo k historickému propadu důvěry v média. Nyní se vede bitva o to, zda by listům New York Times a Washington Post neměla být odebrána Pulitzerova cena, kterou za pokrytí Russiagate dostaly. A Woodward vyzval k „palčivému sebezpytování“.
Nevypadá to ale, že by to bylo tak snadné. V „jeho“listu Washington Post teď vyšel článek bývalého šéfredaktora, který říká, že důvěru noviny obnoví, když pustí k vodě objektivitu. Je to prý zastaralé – a rasistické – pojetí. Budoucnost je v „morální čistotě“. Nejde o to, hledat pravdu, ale tlačit „svoji pravdu“.
Přesně jako při Russiagate.