Sponzorům se generál zdál suchý
„Přítel po boku“Petra Pavla, lobbista Petr Kolář, pro MF DNES popisuje, jak se z generála stal kandidát na Hrad.
Okolo Petra Pavla se už poměrně brzy, tedy dávno před oficiální kandidaturou, začal tvořit tým profesionálů. Byl tam třeba bývalý mluvčí Nečasovy vlády Jan Osúch, hoteliér Tomáš Richter, který teď bude mít na starosti hradní poradce. Pak se přidala jména jako Michal Repa, strůjce úspěchu Zuzany Čaputové. To jste byl vy, kdo ten tým skládal?
Hned na začátku jsme si řekli, že to nechceme dělat amatérsky. Klíčovou roli sehrál Tomáš Richter, který sehnal dárce, tedy prostředky. Věděli jsme, že musíme najít to nejlepší, co je. Proto jsme oslovili Michala Repu. Ten si pak přivedl ze Slovenska Martina Burgra (experta na sociální sítě), který s manželi Nýdrlovými a samozřejmě hlavně s Petrem Pavlem dokázali něco, co nakonec pochopili i lidé, kteří dříve volili Zemana a teď by volili Babiše.
A ta vaše role?
Moje role byla hlavně na začátku přesvědčit první lidi, že Petr Pavel je správná volba. Hlavně sponzory, kteří původně chtěli podpořit mě. Petr Pavel se jim zdál nevýrazný, suchý. Nepůsobil politicky. Já jsem jim naopak říkal, že právě to je ta jeho výhoda. Že je autentický.
Byly tam pokusy ho mediálně vyškolit?
Určitě byly. Na začátku jsme si řekli, jak s Petrem Pavlem, tak s paní Pavlovou, že musí zůstat sami sebou a všechny pokusy dělat z něj něco jiného se musí zarazit hned v počátku. Ale pracoval na sobě a v průběhu času na něm bylo vidět, jak se zlepšoval. Může to znít nadneseně, ale když najdete diamant, taky ho nerozmlátíte na kousky. Vybrousil se.
Teď je po volbách, Petr Pavel je zvolený prezident. Kdy jste s ním naposledy mluvil?
Myslel jsem, že hned po volbě budu moci vysublimovat, abych se mohl věnovat své práci a svým veřejným občanským aktivitám. Jenomže pan prezident se připravuje na převzetí role hlavy státu a k tomu potřebuje plnohodnotný tým. A do té doby, než ho bude mít, tak se mu snažím pomáhat.
Takže spolu mluvíte denně?
V podstatě ano. Telefonujeme si nebo píšeme. Někdy se vidíme.
Proč se na to ptám. Petr Pavel je teď, jak bych to řekl kulantně, nadmíru aktivní. A to i v zahraničních otázkách. Co říkáte na jeho kroky?
Tuším, kam směřujete, a pokusím se vám to vysvětlit. Ve čtvrtek jsem měl rozhovor pro Český rozhlas Plus a jedna z otázek byla, co říkám na to, že Jens Stoltenberg (generální tajemník NATO) by měl podle Petra Pavla skončit. Já jsem na tu otázku neodpověděl, jen jsem řekl, že to nemohu komentovat, protože o tom nevím. Pak jsem si dohledal, co řekl. On neřekl, že je Stoltenberg špatný, že nezvládá, že by měl odejít, jak vyzněla ta otázka. Když si tu odpověď Petra Pavla přečtete, myslím, že to vyšlo v rozhovoru pro Blesk, tak to je jeden kompliment za druhým, ale že po čase, když je někdo ve funkci poněkolikáté, je dobré přepřáhnout, navíc když mu končí mandát.
A pak se řeší jeho telefonát s tchajwanskou prezidentkou...
Ta hysterie okolo Tchaj-wanu mě taky fascinuje. Novináři opakovaně říkají, že nově zvolený prezident volal tchajwanské prezidentce. To ona volala jemu! To je podstatný rozdíl. A když to slyšíte i ve veřejnoprávní televizi, je vám z toho prostě trošku ouzko. Ptáte se, kde je ta míra profesionality? Přece když vám chce někdo poblahopřát, tak ho neodmítnete, notabene, když si Tchaj-wan naši podporu a pomoc zaslouží. Navíc to neznamená, že je to proti koncepci české zahraniční politiky jedné Číny.
Chápu, že v zahraničních otázkách jste pro Petra Pavla silným poradním hlasem. Jak tedy bude vypadat zahraniční politika nově zvoleného prezidenta?
Prezident Zeman měl svou politiku mnoha azimutů, měl své preference ve vztahu k Číně a Rusku, i když některé své postoje v poslední době změnil. V porovnání s tím bude zahraniční politika Hradu v jasném souladu s vládou. Prostě prezident Pavel bude své kroky konzultovat s kabinetem Petra Fialy. Respektuje ústavu, ví, že prezident zastupuje republiku navenek, a ví, že republiku zastupuje s mandátem vlády. Na druhou stranu to neznamená, že nebude mít možnost věci pojmenovávat.
Sám jste řekl, že v těchto dnech a týdnech prezident Pavel sestavuje svůj hradní tým a jedním z otazníků visí právě nad šéfem zahraničního odboru. Vy jste mu dával doporučení s několika jmény. Můžete je zmínit?
Ne, to nemůžu. Doporučení je v zásadě takové, že by to měl být kariérní diplomat, který má za sebou profesní historii a nebude v zahraničních kruzích nežádoucí osobou. A kromě erudice a zkušenosti by tam měla být i osobní chemie, protože šéf zahraničního odboru tráví na cestách s prezidentem mnoho času. A to si musí pan prezident rozhodnout sám, koho bude chtít.
Bylo mezi vašimi doporučeními jméno Michaela Žantovského, které se v souvislosti s hradním týmem rovněž zmiňuje? Nebudu uvádět žádná jména.
Jaká bude tedy vaše oficiální role ve vztahu k prezidentovi? Jak se ta funkce bude jmenovat? Jak jste už řekl, Petr Pavel mě označil jako přítele po boku a já to tak beru. Je to na něm. Osobně, když budu mít pocit, že se mi něco nezdá, tak využiji toho, že mám na něj telefonní číslo, a zavolám mu. Nebudu to zneužívat ani nadužívat. Chci být občansky aktivní a zároveň s tím být v organizační struktuře Kanceláře prezidenta republiky skutečně nejde. Jsem na to příliš neukázněný.
Takže nebude kancelář na Hradě se jmenovkou Petr Kolář?
Žádná kancelář, žádný diplomatický pas. Jediné, o co stojím, je, abych měl vstupní kartičku, se kterou projdu bez problémů dovnitř. Zkrátka podobně jako to mám v Senátu, protože jsem zároveň poradcem Miloše Vystrčila.
Ale se Senátem máte oficiální smlouvu.
To je pravda. Mám smlouvu, kde je popsáno, co jsou moje povinnosti, ale odmítl jsem peníze. Od Senátu neberu ani korunu. A u Hradu to bude stejné.
Mnozí by ale mohli namítnout, že pro lobbisty je vstupní kartička to nejcennější. Třeba pro spoustu šedých eminencí, asistentů poslanců, byla a je cennější než případný plat. Chtějí mít volný vstup k politikům, aby mohli ovlivňovat jejich názory.
Tomu rozumím. Ovlivňovat názory Miloše Vystrčila je moje práce…
... dodávám ovlivňovat názory ve prospěch někoho jiného.
Opakuji, ovlivňovat názory Miloše Vystrčila je moje práce, jsem jeho poradce pro zahraniční a bezpečnostní politiku. A myslím, že jsem docela úspěšný, když hodnotím, jak se v zahraniční politice Miloš Vystrčil našel. O žádných jiných věcech s ním nemluvím. Když někdo říká, že někoho ovlivňuji, odpovídám mu, přiveďte mi nějakého poslance, senátora, ministra, že jsem u něj lobboval.
Ale mnozí vás za lobbistu označují. Co vy na to?
Ano lobbuji, já celý život lobbuji. Velvyslanec lobbuje za zájmy své země, svým způsobem lobbuji za zájmy svých klientů, když na to přijde. Ale dělám to tak, že neovlivňuji naši politickou reprezentaci. A pokud ano, tak jen v zájmu naší země. To, že jsem chodil za Babišem, abych mu poradil v zahraniční politice, to bylo jeho přání.
Na to jsem se chtěl také zeptat. V kuloárech se říká, že jste to byl právě vy, kdo stál o to radit bývalému premiérovi a nynějšímu oponentovi Petra Pavla v prezidentském duelu.
(smích) Ono to je přesně naopak. Je pravda, že když měl třeba zájem prestižní americký think-tank American Council založit pobočku v Praze, zorganizovali jsme s Janem Macháčkem schůzku u Andreje Babiše. Stejně tak jsem Andreje Babiše přesvědčil, aby se setkal s Paulem Ryanem (bývalým předsedou Sněmovny reprezentantů), nebo jsem bývalému panu premiérovi říkal, že má podpořit pana Pelikána (ministra spravedlnosti Roberta Pelikána), aby byl vydán ruský hacker Nikulin do USA. To je můj lobbing v zájmu Česka, ale nikdy jsem nebyl poradce Andreje Babiše.
Ale říkalo se to o vás. Dokonce psalo.
Tünde Bartha (někdejší šéfka Úřadu vlády) v jednom z rozhovorů pro Deník N řekla, že když se Andrej Babiš chce s někým radit o evropských spojencích nebo o Spojených státech, radí se s panem Kolářem. Ten článek způsobil, že někteří o mně začali říkat, že jsem poradce Andreje Babiše. Ale nebyl jsem jím. Ano, došlo třeba k situaci, že jsem byl pozván do Kramářovy vily, kam byla svolána schůzka expertů, jakýsi NERV, a já tam byl za zahraniční politiku. Ale naštěstí mě z toho vysvobodil tehdejší vicepremiér Jan Hamáček. Dozvěděl jsem
se, že si měl dát podmínku, že pokud budu v tom orgánu, ČSSD vypoví koaliční smlouvu.
Do té doby spadá i ten známý případ, že jste měl Andreji Babišovi vybrat dárek pro tehdejšího amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Na ten nápad jsem pyšný. Když jsem ho Andreji Babišovi řekl, okamžitě se mu líbil. Česká zbrojovka ke sto letům republiky připravovala edici sta pistolí a místo nějaké broušené vázy jsme vybrali pistoli s Trumpovým rokem narození. Tehdy se Česká zbrojovka ucházela o nákup amerického Coltu, takže všechno do sebe tak nějak zapadalo.
Akvizici Coltu Českou zbrojovkou často zmiňujete jako jednu ze svých zásluh. Vaši kritici ale naopak zmiňují, že podobné pomoci by se tato firma mohla dnes dočkat i v Česku, když máte volný přístup k Petru Pavlovi. Pro českou armádu je to významný dodavatel. Co vy na to? Jen doplním, že stále jste předsedou správní rady Nadace rodiny Holečkových, tedy majitelů zbrojovky.
Co já na to? Že za Českou zbrojovku lobbovat nemusím. Kdo jiný by měl dodávat české armádě zbraně, než tuzemská zbrojovka. Navíc, když ty zbraně jsou nejlepší. Má je třeba francouzská elitní jednotka. A akvizice Coltu není moje zásluha. Jsem jen rád, že jsem u toho mohl být a trochu pomoci. A Nadace rodiny Holečkových podporuje školy, nemocnice i válečné invalidy.
Když najdete diamant, taky ho nerozmlátíte na kousky. Vybrousil se.
Dejme tomu. Každopádně českou armádu teď čeká řada miliardových nákupů. Teď sedíme v prostorách americké advokátní kanceláře Squire Patton Boggs, pro kterou pracujete. A ta jména svých klientů nezveřejňuje. Můžete vyloučit, že nebudete lobbovat třeba za americké společnosti?
Myslíte za F-35? (americké stíhačky)
Třeba.
Určitě ne. Netvrdím, že jsem v minulosti neradil některým nadnárodním společnostem, které se tady účastnily tendrů. Do budoucna se v žádném tendru, který by měl souviset s českou armádou, angažovat nehodlám.