EU válčí s americkými dotacemi. Stěží vyhraje

Názor na protekcionismus rozděluje bohaté a chudší státy v evropském bloku

Obchodní válka mezi Spojenými státy a Evropou se rozjela s plnou silou. Americký „zákon o snižování inflace“předpokládá, že ve prospěch tamní zelené ekonomiky poputují stovky miliard dolarů dotací. Američtí výrobci elektromobilů se radují, evropští se děsí.

Proti takovému protekcionismu nemají evropské firmy šanci. Brusel, který najednou zjistil, že americké ochranářství neskončilo s érou kritizovaného Donalda Trumpa, už týdny intenzivně pracuje na evropské odpovědi.

Co může Unie dělat? Přesvědčit prezidenta Joea Bidena diplomatickým tlakem ke změně amerického kurzu není reálné.

Zbývají tedy dvě možnosti. Jednak uvolnit pravidla pro státní podporu v jednotlivých 27 členských zemích. Současně je možné financovat projekty šetrné ke klimatu z unijních fondů. Případně obě možnosti zkombinovat, aby měly firmy zjednodušený přístup k financování svých projektů.

Je to výbušná směs. Kritici z řad ekonomů totiž tvrdí, že to vše by mohlo konkurenceschopnost evropského bloku ve výsledku spíše zhoršit.

Staré víno v nových lahvích

Zavádění odvetných protekcionistických opatření by podle expertů mohlo navíc ohrozit fiskální stabilitu evropských zemí.

Obávají se, že až příliš mnoho subvencí a souvisejících úřadů ubíjí principy volného trhu i podnikatelského ducha. Dále argumentují, že americké pomoci nemohou evropské peníze beztak konkurovat. A dodávají, že spor o charakter subvencí může vyvolat vážné konflikty v evropské sedmadvacítce.

Takové nesmiřitelné názorové linie už se rýsují.

Některé země v čele s Francií chtějí soutěžit s USA novými dotacemi, které by šly ze společné evropské kasy. Více dotací by udrželo nad vodou průmyslové podniky, které se potýkají vedle americké a čínské konkurence i s vysokými cenami energií. Naopak státy, jako jsou Německo a Nizozemsko, které dlouhodobě do společné kasy nejvíc připívají, preferují spíše národní dotace.

Jako kompromisní řešení vyplouvá schéma, že by platby šly z obou zdrojů, tak i ze stávajících unijních fondů, jako je ten postpandemický, který stále nebyl vyčerpán.

Takové přeskupení stávajících peněz označil německý europoslanec Markus Ferber „za staré víno v nových lahvích“.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ale doplnila i další kroky. Brusel chce firmám, které vytvářejí zelenou ekonomiku, zjednodušit administrativu. Rovněž plánuje omezit závislost na surovinách z Číny.

Zůstává ale pnutí mezi velkými státy, jako jsou Německo a Francie, které mohou své firmy štědře podpořit – a menšími unijními státy, které mají hlouběji do kapsy. Nedisponují totiž tak velkými prostředky na dotování svých národních šampionů.

Marnotratné závody

Skeptici si navíc nejsou jisti, zda ochranářství je adekvátní odpovědí na americké dotace. Připomínají, že samotná EU má protekcionistický přístup k elektromobilům, na které zavedla 10procentní dovozní clo. To je vyšší než obdobné americké celní poplatky.

„Evropské představy o masivním vývozu elektromobilů do USA jsou přeludem,“napsal v listu Politico Zach Meyers, výzkumník londýnského think tanku Centrum pro evropskou reformu.

Evropa dováží málo aut z USA, navíc 80 procent vyráběných elektromobilů jsou lokální značky, takže je podle Meyerse nepravděpodobné, že by zmíněný americký zákon nějak zásadně ovlivnil dodavatelské řetězce elektromobilů.

Firmy navíc rozvíjejí své plány dlouhodobě. Třeba snížení daní Bidenovým předchůdcem Trumpem nakonec přivedlo do USA jen omezený počet zahraničních investorů.

Ekonomové nakonec soudí, že Evropa nemá kapacity, aby marnotratné dotační závody s USA vyhrála. Připomínají třeba její marné pokusy konkurovat americkým subvencím ve výrobě mikročipů.

Brusel zjednoduší administrativu firmám, které tvoří zelenou ekonomiku.