Elektřina jako občanské právo

Energetická krize ukázala nejen kolaps energetického trhu v Evropské unii, ale také změnu pohledu na elektřinu jako takovou. Elektřina už není komodita jako každá jiná, ale blíží se lidskému právu, pochopitelně státem řádně regulovanému. A to ve fázi prod

Sjednotným energetickým trhem Evropské unie je amen. To není žádné vyhlášení unijních politiků, ti si to samozřejmě nepřipustí. To jsou názory energetických odborníků a je tu řeč o evropském trhu s elektřinou. Tito experti citují nejčastěji dvě hlavní příčiny.

Tou první je špatně organizovaný trh. Evropská energetická burza (EEX – European Energy Exchange) se sídlem v německém Lipsku vydává chybné cenové signály. Kromě toho „povinnost“obchodníků opatřovat elektřinu právě na ní zvedá ceny pro konečné zákazníky. Je ještě řada dalších netržních mechanismů, které do trhu vstupují, ale tím jej jako volný trh kompromitují. Včetně toho, že po mnoha letech pohody v Evropě vypukl nedostatek zdrojů, míněno stabilních a řiditelných, což činí elektřinu nedostatkovou – a tedy drahou.

V současné době se jedná o redesignu obchodování s elektřinou. Spočívalo by to, podle dostupných informací, v rozdělení energetického trhu na tři: energie z obnovitelných zdrojů, energie ze „špinavých“ zdrojů a jádra a energie záložní, zajišťované záložními zdroji, jež by byly dotovány z veřejných rozpočtů. Mohlo by to snad v něčem na chvíli pomoci, ale trh taková reforma neozdraví, jen oddálí jeho rozpad.

Když Evropa plánuje

Druhá příčina kolapsu energetického trhu jde více k podstatě věci. Máme v naší zemi mnohaletou zkušenost, že jakmile stát začne plánovat výrobu čehokoliv, dříve nebo později dojde k nedostatku. Evropská unie si naplánovala, dokdy musí přestat výroba z uhlí, dokdy ze zemního plynu a dokdy z jádra. Až loni v létě, tedy příliš pozdě, byl zákaz jaderných elektráren o deset let posunut. Výroba z uhlí byla navíc pokutována zvláštní daní s proměnnou sazbou (emisními povolenkami) a bojkotována bankami a pojišťovnami. Nenajdete investora, který by za takových podmínek stavěl novou elektrárnu nebo i jen modernizoval nějakou stávající.

Dotované investice a dotované nákupy produkce ze zdrojů obnovitelných nedokážou krýt spotřebu déle než několik letních dní. Nouze o produkci se tak stává permanentní, i když je třeba počasí přívětivé a OZE, tedy obnovitelné zdroje energie, jedou naplno. Bezpečné dodávky elektřiny jsou natolik životně důležité, že tady neexistuje žádné „co by kdyby“. A to je třetí důvod kolapsu trhu, který například cituje Pavel Šolc, člen představenstva státní přenosové soustavy ČEPS: „Dvacet let prosazovali tržní zásady, ale ty jsou neslučitelné s tím, že současně chceme určité procento obnovitelných zdrojů a určité procento zdrojů jiných. A ještě k tomu stabilní ceny elektřiny. A akceptujeme, že trh může generovat ceny jen do určité výše, protože elektřina není komodita jako každá jiná. Je to něco, co už má blíže k lidskému právu, protože je zcela nezbytná pro chod společnosti a ekonomiky. Ukazuje se, že v každém státě je nějaká úroveň cen elektřiny a plynu, jejíž překročení je pro konečné zákazníky nepřijatelné, takže stát musí ceny nějak regulovat.“

Šolc od plánování výroby přechází v argumentaci k plánování spotřeby. To funguje nejen přes cenu pro konečné zákazníky, dnes různě dotovanou a stropovanou, ale také přes doporučení a varování. Od loňského prosince jsou z rozhodnutí Evropské komise státy povinny snížit o pět procent spotřebu v odběrných špičkách. A německý operátor sítě nedávno varoval, že může odpojit elektromobily od nabíječek a tepelná čerpadla od zdrojů, když bude elektřiny málo. „Musíme se dohodnout, do jaké míry to bude v kompetenci státu a do jaké míry ta pravidla bude formulovat Evropská komise. Ale zásadní je přiznat si, že energetický trh v dosavadní podobě – takzvaný Energy Only Market – je mrtev. A už ho nevzkřísíme,“říká Šolc v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Kontrola myšlení

Třetím logickým stupněm v triádě plánované ekonomiky po kontrole produkce a spotřeby je kontrola poptávky – tedy kontrola skutečných potřeb a přání lidí, což není nic jiného než kontrola informací a názorů. I na tom už se usilovně pracuje. Na základě celounijního hnutí a závazků česká vláda vypracovala akční plán pro čelení dezinformacím.

Nenechme se uchlácholit proklamovanými cíli, že to má sloužit jako obrana proti ohrožení demokracie a bezpečnosti státu. Buduje se úřad, organizace, struktura a právní podstavec. Jakmile tato struktura bude funkční, pozměnit její cíle, rozšířit úkoly a upravit metodiku už bude jen záležitostí jednoho zasedání. Pro větší jasnost: vzniká zde velice nebezpečný aparát na kontrolu myšlení v plánovaném hospodářství.

Budoucí prezident, ať to bude Petr, anebo Pavel, se nutně potká s tímto útokem na občanskou svobodu. A bude to jedna z mála politických agend, na kterou bude mít osobní vliv.

Vzniká zde velice nebezpečný aparát na kontrolu myšlení v plánovaném hospodářství.