Tam, kde se ničily lyže
O německém Oberhofu, kde ve středu začne biatlonové MS
Patřil k největším kritikům biatlonového areálu v Oberhofu. „Zahrnout sněhem, oplotit a dát ceduli zákaz vstupu,“v nadsázce navrhoval během své závodní kariéry, co by bylo záhodno provést. Zároveň však Michal Šlesingr vedl úsilí sportovců, aby Němci na často kritizovaných tratích zapracovali. Což se i stalo.
Od středy hostí německý Oberhof letošní biatlonové mistrovství světa. Šlesingr, který v pátek oslavil 40. narozeniny, bude snažení Davidové, Krčmáře a spol. sledovat z pozice technického koordinátora svazu. V březnu 2020 ukončil vlastní velmi úspěšnou kariéru.
Povězte, co vám speciálně na Oberhofu nejvíc vadilo?
Bohužel jsem ho mnohokrát zažil za mizerných podmínek. Tedy když tam chyběl sníh, pršelo, byla mlha, posouvaly se a odkládaly starty. Tak se mi zapisoval do paměti.
Ovšem za počasí organizátoři nemohou.
Jasně, jenže oni zároveň dlouhou dobu zanedbávali sportovní stránku závodů. Řešili jen svůj byznys a podmínky pro návštěvníky, ale přípravě tratí, včetně výroby technického sněhu, se nevěnovali. Nikdy tratě pořádně nenastříkali a neupravili, přitom měli kousek od stadionu možnosti, aby si chlazený sníh vyrobili.
Takže se často závodilo na sněhu promíchaném s kamením, blátem a špínou.
Místo péče o tratě Němci radši stavěli různé nadchody pro diváky. Lidé stáli při závodě v lese v blátě, pak přešli přes ten plechový nadchod, ze kterého ale bláto z bot propadávalo dolů na trať. Na ní potom vznikaly retardéry v podobě muldiček špinavého sněhu, které vás tahaly za nohy. Jeden rok, ke konci mé kariéry, byl Oberhof pro lyže naprosto šílený. Navezli totiž na trať sníh, co seškrábali někde z parkovišť, a byl promíchaný se štěrkem.
Tehdy už jsem začal shromažďovat i protestní hlasy od sportovců.
A organizátoři slíbili nápravu?
K ní nakonec došlo. My jsme do nich jménem sportovců hodně šlapali, že to už takhle dál není možné. Byli jsme na pořadatele docela nepříjemní, protože nás samozřejmě štvalo, když jsme v Oberhofu pravidelně ničili závodní lyže, které patřily mezi naše nejlepší.
Hodně jste jich tam odrovnal?
Ano. Tenkrát v tom nejhorším roce byly zničené dvě třetiny všech lyží, které vyjely do závodu. Některé se sice ještě daly zachránit a přebrousit, pokud neměly úplně hluboké rýhy nebo strhané hrany, ale i tím přebroušením ztrácely na kvalitě. Často šlo o vymazlené lyže, které jsme se snažili opečovávat, aby vydržely co nejdelší dobu – a pak se stalo tohle. Tlačili jsme proto na organizátory i přes IBU (Mezinárodní biatlonovou federaci). Oberhof dostal trochu nůž na krk a začali konečně dělat pořádná depa na sníh.
Co si budeme namlouvat, kdyby nešlo o německé středisko, možná by se tam už Světový pohár ani nekonal.
Právě. Němci jsou v tomhle směru v zákulisí silní, biatlonový byznys je z velké části dílem německých firem. Proto mají jako jediná země i luxus dvou kol svěťáku v každé sezoně (Oberhof a Ruhpolding), což je v dnešní době zvláštní, když existuje spousta zemí, které do biatlonu opravdu šlapou, a přesto se o svěťák musí dělit ob rok. To si pak říkáte, jestli je spravedlivé mít v Německu dva podniky, pokud jeden z nich nejsou schopni připravit stejně kvalitně jako jinde.
Před světovým šampionátem došlo i k úpravě tratí a okruhů. Kam byste nyní oberhofský areál z hlediska obtížnosti zařadil? Takový průměr. Ani nejnáročnější, ani nejlehčí. Třeba „motokrosy“na Pokljuce mi přijdou těžší. Dost záleží na podmínkách a počasí. Když budete v Oberhofu závodit na ledě, nebo na rychlém rozhrabaném sněhu s plotnami, jsou tu zatáčky ve sjezdech takříkajíc o držku.
V nich měl jednou velmi nepříjemný pád i Michal Krčmář.
Tam už popadalo lidí. Pořád mám na ploše počítače stažený kousek videa, jak se tady roztřískal chudák Ital Windisch a zlámal úplně všechno. Když se znovu postavil, měl zhruba 40 centimetrů od špiček obě lyže zalomené a ohnuté nahoru o 80 stupňů.
Záludná je i oberhofská střelnice s častým bočním větrem?
Určitě. Mnohdy je to na ní dost loterka, jak vám zrovna foukne. Dřív navíc bylo nepříjemné i to, že jsme na ni najížděli po dlouhé rovince proti větru. Ale abych jen nekritizoval, musím na druhou stranu přiznat, že divácká kulisa je v Oberhofu naprosto excelentní.
Navzdory veškeré kritice jste byl během kariéry v Oberhofu úspěšný, třikrát jste tu stál na stupních vítězů.
No jasně, nemohu říci, že by šlo o areál, kde by mi tratě profilem nevyhovovaly. Ale ty přidružené problémy mi kazily dojem ze závodění.
Nejhezčí vzpomínky máte na bláznivou pohárovou štafetu v roce 2011, při které jste český tým vytáhl na posledním úseku ze 6. na 2. místo?
V tom nejhorším roce byly zničené dvě třetiny lyží, které do závodu vyjely.
To byla přesně ta klasická oberhofská střelecká loterie. Ale je to každopádně skvělá vzpomínka. Dokonce jsem se na ten závod letos zpětně kouknul, kdesi jsem vyhrabal jeho nahrávku.
I s legendárním Olem Einarem Björndalenem jste si poradil.
Na poslední položce jsme za suverénně vedoucími Němci všichni se stojkou bojovali. Mně se na rozdíl od ostatních podařilo aspoň nějaké terče trefit a musel jsem „jen“na jedno trestné kolo. Pak přijel na střelnici Ole, vítr už polevoval, Ole dal nulu, já zrovna vyjel z trestného kola a zapojil se hned za něj. V nejdelším stoupání se mě pokusil urvat, ale udržel jsem se ho. Najednou úmyslně sjel ke kraji tratě a zastavil, abych musel jít před něj a tahat tempo. Před cílem do toho znovu začal dupat, přesto jsem jeho nástup chytnul. Pak už to nechal být a dojel do cíle za mnou.