Zimní a letní čas, šíbování rafičkami a vox populi

Názorové polemiky týkající se střídání zimního a letního času jsou již únavné a nic nového nepřinášejí. Známý bojovník proti změnám času, pekař Stanislav Pecka, zemřel jako šedesátiletý už v roce 2009 – a ani v případě dožití 75 let v letošním roce by se býval mety svého letitého úsilí nedočkal.

Evropský parlament si sice odhlasoval zrušení změn časů již před pěti lety, ale protože doteď nedošlo k dohodě, který čas nastolit trvale, šíbujeme rafičkami na hodinách dál. No, hlavně, aby už nám z toho nešíbalo v hlavě…

Předchozí vláda Andreje Babiše se (snad až na ministryni Alenu Schillerovou) přikláněla k variantě trvalého zimního času, respektujíc názor svého předsedy, že v létě se jeho vnučkám „nechce spát, když je po deváté večer ještě světlo“. Následující premiér Petr Fiala na sociálních sítích sice též upřednostnil zimní čas, což ale hned zpochybnil podotknutím, že jeho manželka chce čas letní.

Biorytmy? Ale kdeže...

Spoléhat nejde ani na názory odborníků, respektive těch, kteří se za ně prohlašují. Někteří tvrdí, že přirozený čas je jedině ten zimní, protože by bylo proti přírodě narušovat biorytmy člověka vytvářené tisíce let. Jiní proti tomu namítají, že tyto biorytmy už dávno neplatí, protože od zavedení elektrického osvětlení nezačínají denní aktivity člověka s ranním kuropěním a nekončí se soumrakem.

Podle nich je naopak pro zdraví prospěšné, aby člověk během denních aktivit využíval co nejdéle přírodní denní světlo a při spánku přirozenou noční tmu. A k tomu dojde jedině tehdy, nastane-li pravé poledne co nejblíže poloviny odžitého dne, nikoli v jeho třetině, jak je tomu v případě zimního času.

Většina lidí totiž vstává mezi 6. a 7. hodinou a uléhá kolem 22. hodiny, takže střed jejich odžitého dne nastává při zimním (středoevropském) času až kolem 14. hodiny, tedy dvě hodiny po pravém poledni. Proto se přirozenému režimu, při němž člověk využije maximum denního světla, více blíží letní čas, během něhož nastává pravé poledne ve 13 hodin, tedy s diferencí pouze jedné hodiny oproti reálné půli dne.

Podle loňského průzkumu agentury STEM/MARK se v České republice těší větší přízni varianta času letního, který chce 40 procent dotázaných, zatímco čas zimní jen 31 procent. Zbylým 29 procentům respondentů je to jedno.

Ještě výrazněji ve prospěch trvalého letního času dopadly průzkumy veřejného mínění v Polsku, Německu nebo ve Francii, jejichž hlas bude mít v Evropské unii vzhledem k počtu obyvatel samozřejmě rozhodující váhu.

Polským Sejmem před šesti lety dokonce prošel v prvním čtení návrh zákona na ponechání stálého letního času. Pak si ale Poláci uvědomili nezbytnost sladění svého postupu s ostatními evropskými státy a návrh dál projednáván nebyl.

Aby ale i naši zástupci byli schopni v příštích letech v orgánech Evropské unie prezentovat jednotný hlas České republiky, měl by být průkazným způsobem zjištěn většinový názor těch, kteří se k této otázce chtějí vyslovit.

Není nic jednoduššího než spojit parlamentní volby s referendem o tom, který z obou časů vybrat.

Občane, řekni si

Proto není nic jednoduššího než příští parlamentní volby spojit s referendem, při němž by byla zjištěna většinová vůle občanů. Navíc by to přineslo dvojí efekt.

Jednak by se zvýšila volební účast, protože by se dostavili i nevyhranění a politicky vlažní voliči, kteří by jinak k volbám vůbec nepřišli. A za druhé by si to premiéři nerozházeli s kolegyněmi či manželkami, neb by se mohli zaštítit slavnými slovy Milouše Jakeše z Červeného Hrádku: „Ne my si to přejem, to lid si to žádá!“