Zpráva o zchudnutí Čechů

Pokračování ze str. 1

Platí, že nejvíce zatěžujícími výdaji rodin jsou náklady na bydlení a potraviny. Zdražování energií vnímaly všechny rodiny bez ohledu na ekonomické rozdíly.

Ovšem, zatímco lidé z vyšší nebo střední třídy například nemuseli měnit částku, kterou za jídlo utratí, pouze omezili kvalitu, chudým rodinám už na jídlo nezbývá. Asi třetina rodin podle výzkumnic snížila kvalitu kupovaných potravin, přesto za ně dala více peněz.

„Naprostá většina rodin, téměř 90 procent, označila za nejvíce zatěžující výdaje ty na potraviny a na bydlení. Více než polovina neúplných rodin uvedla, že nejvíce peněz dávají za bydlení. Každá osmá domácnost si svůj rozpočet na jídlo snažila zachovat, musela však přizpůsobit kvalitu kupovaných potravin. Čím vyšší příjmy rodina měla, tím spíše na svých nákupních zvyklostech nic neměnila,“potvrzuje vedoucí výzkumného týmu Jana Paloncyová z RILSA. Kvůli ekonomické krizi muselo začít šetřit více lidí než v covidové pandemii.

V bydlení se růst cen dokonce u některých bezdětných párů ve věku od 25 do 44 let odrážel v jejich odloučeném bydlení. Nežijí spolu nikoli ze svobodné volby, ale kvůli nedostatku peněz.

Krize na začátku školního roku

Nejnáročnější byly poslední roky především v oblasti energií, kde zvýšení cen pocítily všechny domácnosti bez ohledu na složení či sektor bydlení.

„Jako výrazné či velmi výrazné vnímaly zdražení rodiny se čtyřmi a více členy, dále pak rodiny nízkopříjmové, bez úspor a rodiny zatížené půjčkami. Zhoršila se i celková schopnost českých domácností výdaje na bydlení zvládat,“upozorňuje další z autorek Naděžda Křečková Tůmová.

Kvůli bydlení si o dávky řekla třetina rodin. Častěji se ale lidé obraceli na příbuzné či přátele. Problémy s uhrazením výdajů kolem bydlení se však týkají obecně spíše rodin, které bydlí v nájmu. Ruku v ruce s krizí a rostoucími životními náklady do českých domácností přišel strach z budoucnosti. Ti, kteří už dávky pobírali, začali více kritizovat systém jejich nastavení, zacílení, složitou administrativu a také výši. I přesto se rodiny s dětmi snažily být co nejdéle nezávislé na ostatních. Jenomže pro to neměly vhodné podmínky.

„Státní podpora rodin by především měla mít komplexní podobu. Od podpory pracovního trhu přes dávkový a daňový systém, služby pro děti, rodiče i další pečující osoby až po oblast finančně dostupného bydlení,“ naznačuje další z autorek Kamila Svobodová. Asi každý čtvrtý rodič výzkumnicím potvrzoval, že nezvládne pokrýt potřeby svých dětí. Častěji k tomu dochází v rodinách se dvěma a více dětmi, zvlášť pokud děti navštěvují 2. stupeň základní školy nebo jsou ještě starší.

A kritický byl pro rodiny se školáky vždy hlavně začátek školního roku, kdy školáci potřebovali pomůcky do výuky.

I kvůli novým aktovkám a oblečení nebo třeba na nákup svačin se mnohdy rodiče rozhodli žádat o dávky. Právě dávku vyhrazenou pro potřeby nejmladších členů rodiny, tedy přídavek na dítě, podle výzkumu pobírala každá třetí neúplná a každá devátá úplná rodina. Podle ředitelky

Klubu svobodných matek Dany Pavlouskové je problémem mezi samoživiteli také samotné výživné, které by jim expartneři měli posílat.

Alimenty se nezvyšují

Přestože se výdaje na život za poslední roky prudce zvyšují, alimenty pro téměř tři čtvrtiny samoživitelů zůstávají až pět let ve stejné výši, jakou při rozvodu vyměřil soud.

O změně alimentů rozhoduje jedině soud, pokud o to samoživitel či druhý z rodičů požádá. Ale lidé by podle Pavlouskové spíše uvítali, kdyby se částka automaticky valorizovala, tedy zvyšovala v závislosti na inflaci podobně jako důchody.

„Výživné totiž v drtivé většině adekvátně nepokrývá potřeby dětí,“vysvětluje Pavlousková.

Vůbec poprvé se Zpráva o rodině věnovala také domácnostem lidí starších 60 let. Pro ty jsou nejnákladnější položkou služby a předměty pro volný čas. Méně často tedy cestují nebo třeba chodí za kulturou. Dávky pobíral každý desátý.