Patron Čech sv. Vojtěch odhalil svou tvář
Břevnovský klášter, Levý Hradec či katedrála. I tato místa jsou spjata se zemským patronem, sv. Vojtěchem.
Výjimečnou postavou z úsvitu tuzemských i evropských dějin 10. století byl nejproslulejší příslušník slavníkovského rodu sv. Vojtěch, druhý pražský biskup. Tým badatelů díky sofistikovaným technologiím dokázal, aby světci mohli pohlédnout do obličeje také lidé počátku 21. století.
Jeho tvář nebyla neznámá českému knížeti Boleslavu II., důvěrně ji poznával také císař Ota II. anebo papež Jan XV. Blízká vědomost Slavníkova syna však přes propast času dávno zanikla, to se nyní změnilo. Nejen díky fotografii Vojtěchovy lebky ze svatovítského pokladu, ale i jejímu dalšímu rozpracování a doplnění chybějících částí, tedy spodní čelisti a části levé tváře a na základě obšírných analýz vycházejících z forenzní, soudní vědy i chirurgie.
Tak postupovala skupina badatelů z Česka, Brazílie, Polska a Austrálie krok po kroku při rekonstrukci světcovy tváře. „I staré kosti mohou vyprávět pozoruhodný příběh,“vysvětlil geoinformatik Jiří Šindelář, který představil výsledky výzkumu včera v Arcibiskupském paláci.
Osudová pražská setkání
Metropole Čech knížecích představovala osudové místo pro Slavníkova syna, který se pravděpodobně narodil v otcovské Libici nad Cidlinou okolo poloviny 10. století.
„Problém je v tom, že o sv. Vojtěchovi víme pouze to, co napsali legendisté. To je zbarveno viděním těchto autorů, kteří nepsali objektivní historii,“popsal Vojtěchovo mládí a první kariérní kroky historik Petr Charvát, který působil na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy.
Do českých dějin poprvé význačně zasáhl na Levém Hradci. V mrazivém únorovém dni roku 982 se u svatoklimentského kostelíka na Levém Hradci sešla elita českých předáků v čele s knížetem Boleslavem II. Setkání všech, kdo v zemi něco znamenali, mělo důležitý cíl – zvolit nástupce duchovního pastýře Dětmara, který zesnul v lednu 982. Zatímco první pražský biskup pocházel ze Saska, jeho roli převzal příslušník tuzemské aristokracie, Slavníkovec Vojtěch.
Biskupův zápal ale narazil na realitu raně křesťanských Čech. Například otázku konkubinátu, nedělní pořádání trhů či obchod s křesťanskými otroky.
„Vojtěch začal upevňovat křesťanskou víru způsobem, jež nejprve způsoboval údiv, poté určité rozčarování a později i kontroverze. Vykládal si křesťanskou víru hluboce a velmi informovaně. Vyčítal knížeti a jeho doprovodu, že jsou křesťany jen podle jména. Že dodržují zvyklosti, které s křesťanstvím mají jen velmi volný svazek,“charakterizoval pozdějšího světce historik Petr Charvát.
Smíření nad hrobem
Legendární studánka Vojtěška v Břevnově je jedním z míst připomínajících význačnou lokalitu spjatou se Slavníkovcem. Vojtěch v roce 992 opustil římské klášterní útočiště a po návratu do Prahy se sešel s knížetem Boleslavem II. nad společným dílem – ustavením břevnovského benediktinského konventu.
Masakr Slavníkovců na Libici roku 995 představuje jednu z největších zápletek raných českých dějin. Vedla také k definitivnímu rozloučení Vojtěcha s vlastí. Vojtěch strávil nějaký čas na pouti západní Evropou, navštívil hroby významných světců sv. Benedikta, zakladatele klášterního hnutí, a Martina z Tours, prvního řeholníka a biskupa, ztělesňujícího Vojtěchův ideál. Odtud přes císařský dvůr zamířil do Polska a poté do Pruska na misii, kde našel roku 997 smrt. Jeho ostatky vyvážil zlatem velký polský vládce Boleslav Chrabrý a uložil je v hnězdenské katedrále. Ani zde však mučedník nenalezl klid.
Český Achilles, kníže Břetislav I., vytáhl v roce 1039 s biskupem Šebířem, předáky a armádou proti Polsku. Z vyrabovaného Hnězdna odvezl kromě cenností i poklad nejcennější, Vojtěchovy ostatky. Nad hrobem však nejprve došlo k rituálnímu smíření mezi Čechy a jejich biskupem. Břetislav I. snad tímto způsobem chtěl pro Šebíře a Prahu získat arcibiskupské důstojenství. Tato přímočará kalkulace ale k cíli nevedla a Čechy se záhy musely bránit útoku z Říše. Vojtěchovo tělo spočinulo ve svatovítské katedrále.
„Demografická data pražských Vojtěchových pozůstatků odpovídají datům známým o sv. Vojtěchovi,“uvedl antropolog Emanuel Vlček, který je analyzoval. Potvrdil tak jejich pravost. „Pohled na dějiny ukazuje, že se děly chyby i krásné věci. To je dobré vidět a brát si z historie potřebné poučení,“řekl Jan Graubner, arcibiskup pražský a primas český.