Neměla mít zisk z reklamy

Můžete to trochu víc upřesnit? Podle nás je na místě ptát se, zda by Česká televize měla investovat horentní sumy například do velmi drahých sportovních soutěží, které v zahraničí obvykle vysílají komerční sportovní kanály. Je pochopitelné, že když si diváci na podobný obsah zdarma dostupný na ČT4 zvykli, bylo by velmi nepopulární to přestat vysílat. Ale to jsme zpátky u veřejné služby a jejího vymezení.

A druhé zásadní téma je pro nás udržitelné financování všech subjektů v mediálním ekosystému. Komerční média jsou existenčně závislá na příjmech z reklamy. Proto si myslíme, že veřejnoprávní média mají být financována buď z koncesionářských poplatků, případně ze státního rozpočtu a neměla by mít tendenci ani možnost profitovat a realizovat výnosy z reklamy.

A teď se čeká na odpověď z ministerstva?

Ano, v tuto chvíli čekáme, až nám ministerstvo kultury dá vědět aktuální stav. Stále doufáme, že se dopracujeme ke kompromisnímu výsledku, který ve finále zajistí udržitelné fungování komerčních i veřejnoprávních médií. Je to aktuální téma i s ohledem na zmíněný zákon EMFA. Jedna jeho část se týká fungování veřejnoprávních médií a udržitelnosti jejich financování. Takže je potřeba to komplexně promyslet a poctivě odpracovat.

V té pracovní skupině jsou i zástupci ČT?

Samozřejmě, je tam Česká televize i Český rozhlas. Jsou tam také zástupci dalších komerčních médií. Jsme tam dohromady.

Z laického pohledu to vypadá, že chcete ČT vzít reklamu a ochudit ji.

Dostáváme dotazy, zda chceme zlikvidovat veřejnoprávní média. To rozhodně není náš cíl, pro nás je koexistence s nimi velice důležitá, zejména v dnešní složité geopolitické situaci. My od začátku říkáme to samé. Pojďme se na to podívat koncepčně, definujme roli veřejnoprávních médií a z toho pak vyjde, kolik na to potřebují peněz. Ne obráceně, přidáme dvě miliardy a řekněte nám, co za to uděláte.

Nechceme oslabit Českou televizi tím, že jí vezmeme reklamu, to je na tom jen malá část. V oblasti obchodních sdělení je pro nás větším tématem sponzoring. Pásmo sponzorských vzkazů na České televizi už je nyní téměř zaměnitelné s reklamním blokem. Zákon sice není porušován, ale je tímto způsobem de facto obcházen a my si myslíme, že takhle to původně nebylo zamýšleno.

Dalším vaším tématem je transformace Fondu kinematografie, v jaké je proces fázi? A spolupracujete na něm také s ministerstvem kultury?

Ano, tam to bylo přesně naopak. U transformace Fondu audiovize nás ministerstvo přizvalo ke stolu a vytvořila se pracovní skupina ještě před tím, než vznikla. Jednání se vedla skoro rok a v některých bodech se podařilo najít poměrně rozumný kompromis. U některých dalších ale podle našeho názoru diskuse nebyla dokončena a ministerstvo najednou přišlo s návrhem, který už poslalo do legislativního procesu. Ale v novele jsou problematické body, které bych nazvala až diskriminačního charakteru.

Můžete uvést příklad?

Fond je financován z příspěvků komerčních subjektů, televizí, operátorů, provozovatelů kin a do budoucna nově provozovatelů VOD platforem. Doteď byly tím největším přispěvatelem komerční televize a náš poplatek byl vymezen procentem z reklamních příjmů u klasické lineární televize, ale také minimálním výběrem ve výši 150 milionů korun. Tedy, když se to procento reklamních příjmů nenaplnilo do výše 150 milionů, tak komerční televize musely bez říkání zaplatit 150 milionů. Třeba v covidu, kdy byly komerční televize skutečně v problému kvůli odlivu reklamních příjmů, jsme těch 150 milionů také odvedli.

A upraví se to?

Komerční televize jsou jediné, které mají tu minimální hranici.

Upřímně jsme doufali, že když se teď přenastavuje fungování celého systému podpory audiovize, jde o ideální příležitost podmínky narovnat a nediskriminovat jeden mediatyp vůči jiným nebo jeden typ poplatníka vůči ostatním. Ministerstvo kultury to sice chápe, ale v zákoně je tento diskriminační princip bohužel stále obsažen.

Co zákon změní?

Na návrhu ale oceňujeme, že podle nového fungování by do fondu měli přispívat i zahraniční provozovatelé VOD služeb. Dosud jsme totiž platili jen my za VOYO a prima+. Na druhou stranu se poplatková povinnost nevztahuje na služby typu YouTube nebo Facebook, které nevyhovují zákonné definici, ale je nezpochybnitelné, že obsahují velké množství audiovizuálního obsahu. Takže to je další diskriminační prvek, lokální hráči musí odvádět z reklamních příjmů na webových platformách, zatímco těchto velkých nadnárodních hráčů se to netýká. K zamyšlení asi také je, že ne všichni hráči, kteří čerpají pobídky a benefitují ze systému státní podpory audiovize, do systému přispívají. Pozitivní ale je, že novela by konečně měla přinést možnost pro nás, jako pro největší investory do audiovize v rámci České republiky, čerpat podporu pro televizní formáty.