Že došly síly? Vůbec
Třinečtí hokejisté porazili Pardubice 4:1 a rozhodne až nedělní 7. zápas
Kdepak. Třinečtí hokejisté mají dost sil i na třetí sérii play off na sedm zápasů. Vždyť oni se jen šetřili. Včera doma doslova vyklepli Pardubice 4:1 a srovnali sérii na 3:3. Byli rychlejší, dravější, silnější a později logicky i méně frustrovaní.
Když koncem druhé třetiny pardubický hvězdný útočník Lukáš Sedlák usedal na trestnou lavici za nesportovní chování, rozhodčí rázně pronesli: „Už jsme ho dneska jednou jasně varovali.“
„Nechali jsme se zbytečně vyprovokovat,“mrzelo Sedlákova parťáka Martina Kauta.
Jako by si Třinec připomněl: Vypjaté duely a dlouhé série přece umíme. Jen si vybavte šesté semifinále se Spartou, kdy Voženílek vyrovnával sekundu před koncem třetí třetiny a udržel tým při životě, načež pražského favorita při další příležitosti Třinečtí vyřadili.
A stejně jako semifinále i čtvrtfinále s Českými Budějovicemi zvládli až po sedmém zápase.
Třinečtí by měli mít v bruslích železo, měli by tahat nohy a sotva popadat dech, tím spíš proti soupeři, který čtvrtfinále s Hradcem zvládl 4:1 na zápasy a semifinále s Litvínovem dokonce už 4:0 na zápasy. Jenže to neplatí ani zdaleka. Zase vynikali ve své mistrovské disciplíně. Pardubické střely se zastavovaly o třinecká těla. „Vypovídá to o charakteru týmu,“poví expert Milan Antoš. „Je to složitá záležitost. Zaprvé je umění si do toho stoupnout tak, abyste si něco nezlomili, zadruhé se to hrozně těžko trénuje. Potřebujete obrovské odhodlání.“
Sežrat puk bolí. Moc. A třinečtí hokejisté jich v play off sežrali už skoro čtyři sta, s velkým odstupem nejvíc oproti ostatním.
Jak si tu bolest představit? „Mně když zlomili nohu po golfáku, cítil jsem prostě štípnutí. Dohrál jsem zápas, ale jak skončil, tělo se uklidnilo a já najednou nemohl chodit. Nastřelení je ale obecně ohromná bolest. Místo potřebujete co nejdřív zaledovat,“říká Antoš.
Nejen proto je jednou z prací kustodů přichystat v šatně hráčům uzlíky ledu. A hokejista pak hodiny a hodiny leduje. „Většina kluků nastupuje do autobusu s přiloženým ledem na těle. Nebo si nohu na noc zabalí a doufají, že ráno už to bude dobrý. Je to bolest, kterou potřebujete zažít, abyste ji pochopili.“
Hráči se během kariéry naučí bolest přijímat.
Vezměte si třineckého útočníka Martina Růžičku. V sérii se Spartou se zranil a začal se vyhýbat soubojům tělo na tělo. Velkou část zápasů pak buď vynechal, nebo naskakoval
jen na pár minut na přesilové hry. Včera jeho gól načal vítězství. Ve 14. minutě zamířil perfektně do růžku za Romana Willa, ve středu bezchybného. Růžička překonal bolest a v nejkritičtější chvíli se ozval. Prosadil se poprvé od konce února. Dva měsíce mu trvalo dát gól, posledních jedenáct duelů v play off ani nebodoval. Včera v Třinci vypadal, jako by ho žádné zranění ještě před týdnem nelimitovalo. „Hraješ přes bolest, až na ni zapomeneš,“poví Antoš.
Třinec zvítězil díky parádní první třetině, na 2:0 dával Patrik Hrehorčák a ve druhé třetině výsledek stvrzoval Petr Vrána z přesilové hry.
Zbytek zápasu probíhal pod emocemi.
Už došlo i na hromadné šarvátky, pošťuchování a zaklekávání. Bitku si střihli pardubický útočník Adam Musil a třinecký obr Daniel Voženílek, pět minut na trestné si za to samé poseděli i Adam Helewka s Matejem Paulovičem.
Zato úplně v klidu vypadal domácí brankář Ondřej Kacetl, který dostal důvěru i přes střídání ve středu v Pardubicích. Když poprvé inkasoval, zaplněný stadion ho podpořil: „Káca! Káca!“
O šampionovi se rozhodne v neděli. A Třinec může vyrovnat vsetínský rekord pěti titulů v řadě.
„Dobře zregenerovat, nabrat síly, dát si dobré žrádlo,“vidí cestu kouč obhájců Zdeněk Moták.