Roboty se učí spolupracovat s lidmi

Ekonom - - EDITORIAL - –text– Jan a. nováK

Nástup robotů a umělé inteligence provází přízrak masové nezaměstnanosti, skutečný vývoj ale zatím tak daleko nejde: inženýři se snaží naučit roboty spolupracovat s lidmi. Říká se tomu collaborative robot, zkráceně cobot, česky kobot.

„Vzhledem k tomu, že jsou cenově dostupní, jejich uvedení do provo‑ zu je skoro tak jednoduché jako u technologií plug and play. Jsou velmi adaptabilní a představují ideální řešení i pro malé a střední podniky,“říká Frank Tobe z profesní organi‑ zace IEEE Spectrum, která sdružuje technologické firmy. Analytici proto očekávají, že produkce kobotů v následujících letech zaznamená dramatický růst.“

Momentální roční tempo růstu jejich výroby se pohybu‑ je okolo 54 procent. Pokud si ho udrží, mělo by okolo roku 2020 být v různých odvětvích nasaze‑ no celkem 150 tisíc kusů těchto strojů. V roce 2023 by roční objem prodejů měl dosáhnout hodnoty přibližně čtyři miliardy dolarů. V současnosti přitom na koboty připadá jen pět procent objemu trhu s průmyslovými „roboty“.

Někteří experti sice varují, že jde o novou technologii, u níž sotva jde předpokládat lineární tempa růstu. Neshodují se už ale na tom, jestli za‑ vádění bude zrychlovat či zpomalovat. Na jedné straně proti jejich nasazová‑ ní stále existuje nedůvěra a předsudky jako proti každé revoluční novince, na druhé straně ale mají potenciál dalšího vývoje, takže skutečný zájem o ně může být ještě větší, než se dnes očekává.

„Koboty mohou být mostem od dnešní situace, kdy stále méně lidí má zájem pracovat ve výrobních provozech, ke konceptu Průmyslu 4.0, kdy stroje budou pracovat autonom‑ ně bez zásahu člověka,“tvrdí Jim Lawton, technologický komentátor časopisu Forbes.

Evoluce chytrých strojů

Kdyby ještě žil Charles Darwin, určitě by měl z kobotů radost, pro‑ tože představují zajímavý evoluční mezičlánek mezi nemyslícími stroji a umělou inteligencí. Často slyšíme o robotizovaných výrobních pro‑ vozech, ve skutečnosti ale nemají s roboty nic společného. Obratné stroje, které tak šikovně zacházejí s automobilovými karoseriemi, by se měly správně nazývat programo‑ vatelné manipulátory – nejsou totiž o nic chytřejší než třeba vaše pračka. Za příklad, že umělá inteligence bere lidem práci, je tedy nejde považovat ani náhodou – nemají inteligenci umělou ani žádnou jinou.

Z toho mimo jiné vyplývá i jejich neschopnost spolupracovat s lidmi. Zatímco jejich pohyby jsou předem dané, člověk není stroj, takže by se jim musel obtížně přizpůsobovat. A pokud by to nedokázal, mohla by taková spolupráce skončit úrazem nebo něčím ještě horším. Proto je snaha manipulátory vybavovat sen‑ zory a prvky umělé inteligence, které problém obrátí: stroj se naučí přizpů‑ sobovat člověku. Umělá inteligence tedy v tomto případě nepůjde proti lidem, ale právě naopak jim v práci pomůže.

Odtud pak vede cesta k robo‑ tům, které budou umět s lidmi vzájemně komunikovat na vyšší úrovni, například při výuce, v pečo‑ vatelských službách, nemocnicích a podobně.

Bezpečnější, levnější, univerzálnější

Na začátku příběhu spolupracu‑ jících robotů je americký patent z 23. února 1996, kterým si pánové James E. Colgate a Michael A. Peshkin s Northwestern University pro sebe vyhradili práva na „stroje a metody pro přímé fyzické interakce mezi člověkem a manipulátorem pro jakékoliv využití za pomoci počítačo‑ vé kontroly“. Už v tomto patentu se také používají termíny „collaborative robot“a „cobot“.

O první využití se krátce nato pokusila společnost General Motors, která práci Jamese Colgata a Michaela Peshkina financovala. Jejím záměrem

Často slyšíme o robotizovaných výrobních pro

vozech, ve skutečnosti ale nemají s roboty nic společného. Jedná se o pouhé naprogramované manipulátory.

bylo zvýšit bezpečnost práce na vý‑ robních linkách s programovatelný‑ mi manipulátory. V Evropě přišla s koboty jako první německá firma KUKA, která roku 2004 představila model LBR‑3. Ten pak prošel dalším vývojem a jeho vylepšení následovníci se stále vyrábějí.

Jedním z největších producentů kobotů v současnosti je americká společnost FANUC specializovaná na průmyslové programovatelné manipulátory. V jejím sortimentu jsou typy schopné manipulovat předmě‑ ty s hmotností od 4 do 35 kilogramů. Tyto stroje obdržely všechny potřebné certifikáty k tomu, aby mohly sdílet pracoviště s živými lidmi.

Ve větší míře se koboty objevují na pracovištích až v poslední době, kdy umělá inteligence přestává být hypotetickou záležitostí a stěhuje se ze špičkových laboratoří do ko‑ merčních zařízení. Podnikatele na nich – vedle bezpečnostních aspek‑ tů – láká především zrychlení a zvýše‑ ní efektivnosti práce. Další výhodou je, že na rozdíl od klasických manipu‑ látorů je díky umělé inteligenci pro‑ gramování mnohem jednodušší a ne‑ vyžaduje drahé specialisty. S trochou nadsázky se dá říci, že kobot se svou práci naučí sám. A v ne moc vzdálené budoucnosti to už žádná nadsázka nebude – což mimo jiné znamená, že koboty jsou mnohem univerzálnější než programovatelné manipulátory, a tedy v konečném důsledku i levnější a rentabilnější.

Podle výzkumu, který prováděli odborníci z Massachusetts Institute of Technology v provozech spo‑ lečnosti BMW, mají pracovní týmy složené z lidí a kobotů podstatně vyšší produktivitu práce než týmy pouze z lidí nebo linky s programo‑ vatelnými manipulátory. Výzkum ukázal, že ztrátové časy se snížily až o 85 procent.

Výběrčí daní si brousí zuby

Dnes už se produkcí průmyslových kobotů zabývá celá řada firem a exis‑ tuje velké množství typů. Většina z nich má podobu jednoramenných manipulátorů s vysokým stupněm pohyblivosti a opatřených senzory, v pokročilejším provedení ještě také

I když koboty lidi přímo nenahrazují, přesto se dá očekávat, že zvýšená produktivita také povede k úbytku pracovních míst.

s kamerami a softwarem pro roz‑ poznávání obrazu. Příkladem těch nejjednodušších může být Speedy 10 švýcarské firmy MABI Robotics. Vyrábí se ve stolním provedení, unese předměty o hmotnosti až 10 kilogra‑ mů a uživatel ho může programovat prostřednictvím intuitivního grafické‑ ho rozhraní.

Koboty se zabývá také společnost Epson Robots, která vyrábí jednoruké malé stroje Flexon s volností pohybu ramene podle šesti os. Obsahují technologii redukce vibrací, která jim umožňuje provádět velmi jemné a přesné operace. Jejich poslední řada Flexon N‑Series je určená pro malá pracoviště. Firma Festo zase má tři řady kobotů inspirovaných přírodou – podle lidské ruky, sloního chobotu a chapadel chobotnic.

Víc toho umí dvouruké koboty, třeba Baxter firmy Rethink Robotics, který se prodává za 25 tisíc dolarů. Podle výrobce se hodí například pro kontrolu kvality a vyřazování vadných produktů z výrobních linek, pro balení zboží a podobně.

Skutečným robotům ze sci‑fi poloviny minulého století se vnější podobou blíží dvouruký YuMi společ‑ nosti ABB, která je jedním z největ‑ ších světových výrobců průmyslových manipulátorů. Je určen do provo‑ zů vyžadujících vysokou přesnost, na‑ příklad pro sestavování smartphonů nebo počítačů. Údajně mu nedělá problém ani navléknout nit do jehly. ABB připravuje jednodušší a levnější verzi kobota s intuitivním uživatel‑ ským rozhraním, který je určen pro použití v malých firmách.

I když koboty lidi přímo nenahra‑ zují, přesto se dá očekávat, že zvýšená produktivita také povede k úbytku pracovních míst, zejména u nekvali‑ fikovaných profesí. Zatímco v Asii si s tím většinou hlavu moc nelámou, v Evropě a USA začíná diskuse, jak problém řešit. Často se mluví o nějaké formě zaručeného příjmu. Například Elon Musk na konferenci World Government Summit v Dubaji konstatoval, že vývoj robotiky dříve nebo později dosáhne bodu, kdy jediným řešením udržitelné životní úrovně bude právě zaručený příjem pro každého obyvatele.

Sílí také hlasy, že na jeho vytváření mají jít prostředky právě z praco‑ višť, která roboty a koboty nasadila. Zastáncem zdanění těchto strojů je zakladatel Microsoftu Bill Gates, přiklánějí se k němu také orgány Evropské unie.

Co by to znamenalo pro konku‑ renceschopnost evropské a americké produkce a v konečném důsledku pro životní úroveň Evropanů a Američanů i navzdory zaručenému příjmu, ale zatím nikdo neřeší.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.