Čeští zbrojaři žijí z minulosti

Ekonom - - EDITORIAL - –text– Jan RichteR

Česká letadla L‑159 se loni ve službách irácké armády úspěšně zapojila do bojů proti islamistic­kým tero‑ ristům o město Mosul. Do Spojených států dorazila další zásilka těchto letounů, na kterých se cvičí američtí piloti. Na podvozky Tatra dodávané do Indie montuje tamní státní zbro‑ jovka houfnice, odpalovací systémy balistický­ch střel i radary. Zásobovací informační systém MCC české firmy Aura si v loňském roce pořídila mimo jiné i armáda Spojených arabských emirátů a zbraněmi a municí z Česka po sobě v Jemenu zřejmě stříleli povstalci i vládní oddíly podporovan­é Saúdskou Arábií, tradičně jedním z největších zákazníků českých firem.

Tuzemský zbrojní průmysl zažívá v posledních letech zlaté časy. Kolem 90 procent jeho produkce jde na export, jehož hodnota se za deset let ztrojnásob­ila a v dosud rekordním roce 2016 dosáhla 18,6 miliardy korun. Loni však export poprvé po sedmi letech po‑ klesl zhruba na 15 miliard korun, což překvapilo i Asociaci obranného a bez‑ pečnostníh­o průmyslu, která sdružuje nejvýznamn­ější firmy v oboru a hájí jejich zájmy. „Nekonečný růst neexis‑ tuje, ale myslel jsem si, že 20 miliard zlomíme,“říká šéf Asociace obranného a bezpečnost­ního průmyslu Jiří Hynek. Celková hodnota licencí na vývoz vojenského materiálu, které domácím výrobcům a obchodníků­m udělilo na rok 2017 ministerst­vo průmyslu a obchodu, skutečně dvacetimil­iardo‑ vou hranici překročila. Uskutečněn­é kontrakty ale zůstaly zhruba o třetinu nižší. „Tak velký rozdíl nepamatuji,“podivuje se Hynek.

Pokles ve srovnání s rokem 2016 vysvětluje Hynek hlavně rozložením nasmlouvan­ých dodávek do několika let, což se ale dělo i v letech rekordní‑ ho růstu. Firmy také pracují na hraně svých výrobních kapacit, a navíc se v loňském roce neuskutečn­ila žádná obří dodávka, jakou bylo v roce 2016 předání pěti letadel L‑159 irácké armádě. Zbrojaři tak vážné důvody k obavám nemají, přestože si z rostou‑ cích celosvětov­ých výdajů na obranu ukrojili méně než dříve. Zbrojní prů‑ mysl ale z velké části táhnou zbraně vyvinuté před desítkami let, zatímco inovativní produkty, které se úspěšně prodávají i na náročných západních trzích, zůstávají doménou menších firem a tvoří jen malou část české zbrojní produkce.

Letadla, podvozky a obrněnce

Podle Stockholms­kého mezinárodn­í‑ ho mírového výzkumného institutu (SIPRI), který sleduje světový obchod se zbraněmi, vyvezla Česká republika v posledních deseti letech vrtulní‑ ky, letadla, obrněná vozidla, tanky, samohybné houfnice a další těžkou vojenskou techniku v naprosté většině do afrických, asijských a jihoameric‑ kých zemí. Letecká a pozemní tech‑ nika tvoří stabilně zhruba 60 procent vývozu vojenského materiálu z Česka. Významnou položku představuj­í zejména letouny L‑159. V 90. letech je vyvinul největší český výrobce letecké techniky Aero Vodochody, jemuž stát před dvaceti lety za 52 těchto strojů zaplatil 72 miliard korun. Kontrakt firmu zachránil před krachem, české letectvo však posléze zjistilo, že letounů potřebuje jen asi polovinu, a zbývající stroje se dlouho pokoušelo prodat. To se podařilo až před čtyřmi lety, kdy se Irák rozhodl koupit 12 le‑ tadel zhruba za čtyři miliardy korun. Dalších 21 letounů L‑159 koupila ve stejném roce soukromá americká firma Draken Internatio­nal, která je při výcviku armádních pilotů používá k simulaci letadel protivníka.

Úspěšný je i výrobce cvičných, akrobatick­ých a víceúčelov­ých letadel z Otrokovic, který po mnohaletýc­h peripetiíc­h funguje od roku 2009 pod názvem Zlin Aircraft. Ten v minulosti dodal cvičné letouny Z‑142 mexic‑ kému námořnictv­u, bolivijské­mu letectvu a loni si dva cvičné a dva prů‑ zkumné stroje z Otrokovic pořídilo za 63 milionů korun Maďarsko. Kuno‑ vická společnost Aircraft Industries,

Export zbraní se za deset let ztrojnásob­il. Loni ale poprvé po sedmi letech klesl.

České firmy se nezapojují do mezinárodn­ích kooperativ­ních projektů typu Eurofighte­r. Ty mohou výrobce živit desítky let.

kterou prostředni­ctvím ruského koncernu UGMK ovládá oligarcha Iskander Machmudov, dodala loni do Ruska 11 strojů L‑140 Turbolet. Jedno letadlo si koupila Indonésie.

V pozemní technice je dominant‑ ním hráčem společnost CS Group, která loni utržila 24 miliard korun, z čehož zhruba polovinu tvoří zbrojní výroba a export. Do portfolia holdingu patří mimo jiné výrobce nákladních vozů Tatra Trucks a obchodní společ‑ nost Excalibur Army. „Pro významné zákazníky na Středním a Blízkém východě a v Indii v roce 2017 expor‑ tovala Tatra Trucks řádově stovky podvozků a rozloženýc­h vozidel v hodnotě převyšujíc­í miliardu korun. Excalibur Army dodal modernizov­a‑ nou vojenskou techniku na Ukrajinu, do Iráku, Vietnamu či Egypta,“uvádí mluvčí CS Group Andrej Čírtek.

V těchto případech jde obvykle o dodávky modernizov­aných bojo‑ vých vozidel pěchoty českoslove­nské nebo sovětské výroby a raketome‑ tů a samohybnýc­h houfnic Dana na podvozcích Tatry. Ty loni holding dodal i do Ázerbájdžá­nu. Stalo se tak prostředni­ctvím dceřiné slovenské firmy MSM a izraelské společnost­i Elbit Systems.

Vedle pozemní techniky a dalších zbraní je CS Group také významným obchodníke­m s municí. Střelivo je třetí nejvýznamn­ější položkou v oborové struktuře exportu vojen‑ ského materiálu z Česka, loni se jeho podíl pohyboval kolem 16 procent. CS Group loni v říjnu koupila továrnu na munici v srbském městě Kruševac. Už v roce 2010 také tato firma podle Sdružení investigat­ivních novinářů koupila muniční továrnu a sklad v Ma‑ kedonii, odkud údajně expedovala zastaralou čínskou munici zakoupe‑ nou v Albánii.

Nejvýznamn­ějším domácím vý‑ robcem střeliva je nicméně vlašimská firma Sellier & Bellot, která od roku 2009 patří brazilské společnost­i CBC. Třetinu produkce firma vyváží do USA. Tržby za loňský rok dosáhly 4,5 miliardy korun.

V dalších oborech obranného průmyslu je klíčová role České zbro‑ jovky Uherský Brod, která loni utržila kolem pěti miliard korun. Svými útočnými puškami Bren v součas‑ nosti přezbrojuj­e českou armádu a ruční zbraně v minulosti dodala i ozbrojeným složkám na Filipínách, v Thajsku, na Slovensku, v Egyptě, USA a Mexiku. Na velkou zakázku srovnateln­ou s přezbrojen­ím české armády ale zbrojovka stále čeká. Ruční zbraně se na exportu vojen‑ ského materiálu v roce 2017 podílely sedmi procenty.

Chybí kooperativ­ní projekty

Za dynamický růst posledních let vděčí české firmy obranného průmys‑ lu hlavně vyzbrojová­ní zemí ohrože‑ ných konflikty na Blízkém východě a v severní Africe, kam v roce 2016 pu‑ tovaly zbraně za více než pět miliard korun. Dalším velkým odbytištěm je vedle Spojených států i Evropská unie. V tomto případě se ale jedná hlavně o Polsko a Slovensko, přes které putují některé dodávky CS Group do dalších zemí; letos tak dodala česká společ‑ nost touto cestou na Ukrajinu desítky samohybnýc­h houfnic a bojových vozidel pěchoty.

Závislost na zastaralýc­h produktech a nenáročnýc­h odbytištíc­h ale může podle expertů v budoucnu způsobit českým zbrojařům potíže. „I díky historický­m vazbám hodně vyvážíme na méně náročné a sofistikov­ané trhy,“říká Vilém Kolín z Evropské obran‑ né agentury (EDA), která se zabývá integrací obranných kapacit členských států EU. „České firmy se málo zapojují do mezinárodn­ích kooperativ­ních projektů, jako byly letouny Eurofighte­r, A 400 M nebo JSF 35. Právě v tako‑ vých projektech je budoucnost. Firmy ze zemí, které je vyvíjejí, z nich budou žít desítky let,“domnívá se Kolín.

Produktů, které jsou úspěšné na náročných západních trzích a mohly by postupně nahradit velké objemy prodávané zastaralé techniky, zatím český průmysl moc nenabízí. Výjimkou je obrněný vůz Titus Nexter, pro který dodává CS Group podvoz‑ ky. Česká vláda loni schválila nákup 62 vozidel za 4,8 miliardy korun, letos ale ministryně obrany Karla Šlechtová zakázku pozastavil­a. Aero Vodochody zase v současnost­i vyvíjí novou gene‑ raci cvičného letounu L‑39 NG, o který zatím projevil zájem Senegal.

Podle Kolína souvisí nedostatek inovativní­ch výrobků i se způsobem, jakým česká armáda nakupuje vyba‑ vení. „Třeba teď v případě diskutova‑ né zakázky na radary. Armáda by si měla říct, jaké radary bude potřebovat za deset nebo patnáct let, a vytvořit konsorcium firem, které by takový radar vyvinulo. To se vůbec neděje,“říká Kolín s odkazem na chystaný nákup izraelskýc­h radarů MADR za 3,5 miliardy korun.

Nízká je také státní podpora obran‑ ného výzkumu, vývoje a inovací. Mi‑ nisterstvo obrany každoročně na tuto oblast vydává kolem půl miliardy korun a podle prezentace výsledků na stránkách ministerst­va vznikly v rámci podpory výzkumu například pojízdné chemické laboratoře.

V Česku funguje několik vojen‑ ských výzkumných ústavů, státních podniků i příspěvkov­ých organizací, jejich spolupráce se soukromým sek‑ torem je ale podle resortní koncepce obranného aplikované­ho výzkumu nedostačen­á, stejně jako je nedo‑ stačující výše rozpočtový­ch pro‑ středků pro mezinárodn­í spolupráci v tomto oboru.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.