České rodinné firmy si kupují Němce

Ekonom - - EDITORIAL - –text– AlžbětA VejVodoVá

Česko přestává být pouhým obchodním domem, do nějž si chodí velké společnosti ze západní Evropy kupovat prosperující firmy, které se jim hodí. České podniky se už těší tak dobré finanční kondici a renomé, že se samy úspěšně ucházejí o konkurenty, dodavatele nebo distributory v cizině. Některé jsou už dokonce natolik silné, že nakupují v nejvyspělejších zemích západní Evropy, jako je Německo nebo Velká Británie.

Příkladem takové expanze je Fenix Group. Rodinný podnik z Jeseníku specializující se na výrobu topných systémů do roku 2003 podnikal jen v Česku a na Slovensku. Utržil tehdy necelých 300 milionů korun ročně a vydělával kolem 20 milionů korun za rok. Pak se ale pustil do nákupů podobně zaměřených společností v cizině. Nejprve koupil dvě ve Velké Británii, následovaly akvizice ve Španělsku, Francii, Norsku a naposledy letos Fenix Group koupila svého významného firemního zákazníka v Německu – Limmer Group.

Fenix Group díky tomu vyrostla v mezinárodní topenářský holding, který loni utržil takřka 1,5 miliardy korun a jeho zisk dosáhl 174 milionů korun. A jak dnes říká jeho šéf a vlastník Cyril Svozil – nákupy v zahraničí pomáhají posilovat postavení skupiny v cizině. „S Limmer Group jsme předtím spolupracovali 18 let. Společnost se ale striktně orientovala jen na část portfolia našich výrobků. Od akvizice jsme si slibovali postupné rozšíření nabízeného portfolia na náš celý sortiment,“říká Svozil o motivech, které jeho firmu vedly zatím k poslední akvizici.

Fenix Group přitom není zdaleka jedinou společností z České republiky, která nakupovala v zahraničí. Jak ukazuje barometr poradenské společnosti EY, loni čeští investoři uskutečnili 59 přeshraničních nákupů. Oproti roku 2016 tak zahraniční investiční aktivita českých společností vzrostla o 127 procent. Co do celkového počtu uskutečněných obchodů se Česko řadí mezi tři nejaktivnější země střední a východní Evropy – vedle mnohem většího Polska a Turecka.

Zájem českých společností o akvizice v cizině neustává ani letos. V červnu například český výrobce vinylových desek a obalů GZ Media oznámil koupi francouzského výrobce optických disků SNA. Společnost Lanex, která na Ostravsku vyrábí lodní a horolezecká lana a umělá vlákna, jedná o nákupu společnosti v Německu. „Na stole je hrubá představa o obchodu. Detailnější jednání by mělo probíhat do konce letošního roku. Během něj bychom si měli dát dohromady harmonogram transakce a sladit plánovaný postup,“uvádí výkonný ředitel společnosti Lanex Martin Václavek.

Celkově udělaly české firmy za první pololetí letošního roku 31 zahraničních akvizic. To je o devět víc než za první polovinu roku 2017. Podobně jako v minulých letech kupovaly i letos hlavně celé podniky, minoritní podíl si pořídily podle údajů EY jen ve dvou případech.

Narůstající zájem o zahraniční akvizice svědčí o kondici a sebevědomí českých podnikatelů. „V Česku je relativně hodně kapitálu, a jak jsme malá otevřená ekonomika, tak se čeští podnikatelé nebojí chodit do zahraničí a konkurovat v globálním světě,“míní vedoucí oddělení fúzí a akvizic společnosti EY Štěpán Flieger.

Mezi českými investory v zahraničí se pravidelně opakuje úzká skupina silných hráčů. Typicky je to Energetický a průmyslový holding, Penta, PPF, KKCG a společnosti kolem ČEZ, jako je například fond Invent Capital. Významný podíl na rostoucím počtu akvizic ale mají v posledních letech menší společnosti často v rodinných rukou. Kromě GZ Media či Fenix Group k nim patří také výrobce krmiv pro domácí mazlíčky Vafo nebo výrobce nemocničních postelí Linet.

České firmy se už dokonce těší ve světě tak velkému renomé, že je zahraniční prodejci sami oslovují s nabídkami. „Nedávno jsem dostal upozornění na akvizici z Honkongu.

Češi patří k nejaktivnějším investorům střední a východní Evropy. V počtu nákupů se vyrovnají velkým zemím, jako je Polsko.

Tamní poradenská společnost chtěla, abych nabídku ukázal české firmě z daného oboru,“dodává Flieger.

Go west

Expandovat za hranice je pro firmy z Česka nutností. Domácí trh je příliš malý a výroba jen pro něj se jim často nevyplatí. „S jedním týmem programátorů napíšeme produkt, který jsme schopni prodávat na mnohem větším trhu. Čím víc regionů máme, tím lépe monetizujeme práci vývojářů,“říká Martin Cígler, vlastník IT holdingu Solitea, který stojí například za systémem pro elektronické recepty. V letech 2015 a 2016 proto jeho společnost koupila hned dva výrobce softwaru – v Rakousku a ve Slovinsku. Načasování nákupů Solitey přitom není nijak náhodné. Ve stejné době začala o nákupech v zahraničí uvažovat řada dalších českých společností. Tehdy se totiž podle expertů firmy vzpamatovaly z let hospodářského útlumu a hlavně malé a střední podniky si vytvořily dostatečný finanční polštář, z nějž mohly nákupy platit. „Do té doby se ve vztahu k investicím do zahraničí nedalo hovořit o žádném trendu, šlo o jednorázové akce nebo akce velkých firem,“připomíná dosavadní vývoj společník advokátní kanceláře Forlex Ivan Barabáš.

Hranice České republiky nicméně i menší firmy přerůstaly už roky. Do ciziny vyvážely a měly tam obchodní kontakty. Teď ale zjišťují, že jim export nestačí, musí si více pěstovat vztahy se zákazníky přímo na místě.

„V Německu sice máme dlouhodobě exportní úspěchy, ale vždy to šlo strašně těžko. Postěžoval jsem si Daliboru Dědkovi z Jablotronu a on mi na to řekl: To si tam musíte někoho koupit a udělat si tam trojského koně,“říká ředitel a majitel společnosti Vafo Pavel Bouška. Přesně to český výrobce prémiových krmiv pro psy a kočky udělal. Na sklonku loňského roku koupil německého distributora Allco.

Firma se ke koupi nabízela kvůli nestabilnímu odbytu, měla finanční problémy. Vafu ale o finanční výkon nešlo, hledalo zavedenou německou značku a strategického partnera. „Allco má vlastní značku, která je na německém trhu známá, ale nemá vlastní výrobu. A vzhledem k tomu,

že my jsme výrobci a potřebovali jsme pomoct s distribucí v Německu, tak si to velmi dobře sedlo,“vysvětluje důvody své volby Bouška.

Podobný motiv měla i Solitea při nákupu rakouského výrobce informačních systémů pro firmy JET ERP Betriebsgesellschaft. Rakouská značka jí otevřela cestu nejen na relativně malý rakouský trh, ale i do dalších německy mluvících zemí. Solitea díky tomu uspěla třeba i u náročných švýcarských a německých zákazníků.

Absolutně nejvíc českých akvizic nicméně směřuje přímo na velký německý trh. Loni tam tuzemští investoři koupili osm společností. Dlouhodobě jsou v kurzu ale i další západní země. Oblíbená je například Francie, kde loni nakupoval i český výrobce nemocničních postelí Linet. To znamená zásadní změnu směru, dříve čeští podnikatelé kupovali spíš na Východě – na Balkáně nebo v Rusku.

Na Západ je žene především snaha o udržení konkurenceschopnosti v globálním světě, která si žádá orientovat se na ty nejnáročnější trhy. Zásadní roli hraje i politická a ekonomická nejistota spojená s východními trhy. Tu vyvolaly mimo jiné ekonomické sankce proti Rusku po anexi Krymu nebo oslabování rublu. Důležitým impulzem ke změně orientace bylo také zastavení tendru na dostavbu Jaderné elektrárny Temelín, které ČEZ oznámil v roce 2014. „V důsledku toho Rusko upustilo od masovějších systematických investic v České republice a cílené podpory spřízněných českých firem v Rusku,“vysvětluje Barabáš.

Promyšlená strategie

Češi v cizině hledají hlavně strategické partnery. „Smyslem zahraniční akvizice pro ně je posílit jejich hlavní byznys v Česku. Žádná spekulace,“říká Flieger.

Tak například Lanex loni koupil polskou textilku Stradom, jejíž sortiment se částečně překrývá s jeho výrobou. Navíc Stradom vyrábí speciální tkaniny pro skladovací vaky, které jako surovinu využívá ve své výrobě sesterská společnost Lanexu Conrop. „Jedná se o synergii společné výroby a prodloužení řetězce směrem k dodavateli. Conrop nakupuje tkaniny různě ve světě a teď se naskytla příležitost mít ve skupině přímo jejich výrobce,“zmiňuje hlavní motiv nákupu polské firmy ředitel Lanexu Václavek.

Podobně jako v případě německé akvizice Vafa měl i Stradom finanční problémy s odbytem – propouštěl zaměstnance, výrobu stáhl ze čtyř směn na tři. V obou případech nabrala po vstupu českého investora špatná finanční situace koupených podniků kurz k ziskům.

To ale neznamená, že by tuzemští investoři dosáhli jen na firmy, které musí tahat z problémů. „Je to spíš tak, že příležitost dělá kupce,“vysvětluje Flieger z EY.

Někteří investoři naopak vstup do společností v komplikované finanční situaci úplně odmítají. „Většinou se koukáme po jedničce, dvojce nebo trojce na trhu. Raději utratíme větší peníze za společnost, která je zdravá, živá a na trhu známá, než za někoho, koho budeme muset vyvést z problémů,“odhaluje strategii Solitey Cígler.

V Británii za měsíc, ve Španělsku za sedm

Ačkoliv se mohou zdát zahraniční akvizice pro podniky z malé a otevřené České republiky jako jasná volba, zvládnout je není jednoduché. Komplikují je odlišnosti právního prostředí mezi jednotlivými zeměmi i jiná kultura. Expanzi do ciziny často brzdí byrokratické bariéry a administrativní povinnosti, na něž v Česku nejsme zvyklí.

To platí i směrem do vyspělé západní Evropy. V Německu podle expertů podnikatele překvapí délka administrativních úkonů, jako je zápis do obchodního rejstříku. A počítat je potřeba také s vyššími poplatky za administrativní úkony. „U nás ověření podpisu na smlouvě notářem stojí 30 korun. V Rakousku vyjde na desítky eur,“upozorňuje specialista na fúze a akvizice advokátní kanceláře Forlex Pavel Říha.

Nákupům podniků podle zkušeností právníků i podnikatelů nejvíce přeje Velká Británie. Tamní přehledné a přímočaré právo si tak v mnoha případech volí při akvizicích společnosti z úplně jiných zemí. „Ve Velké Británii si najmete právní kancelář, která všechno připraví, a v zásadě dokážete nákup zrealizovat během měsíce,“popisuje své zkušenosti Svozil. Jeho Fenix Group už nakupovala podniky v mnoha zemích Evropy. V Anglii to podle něj bylo nejrychlejší.

Naopak na největší těžkosti narazila jesenická skupina ve Španělsku. „Akvizice nám tam trvala kolem sedmi měsíců. Bylo potřeba získat celou řadu externích vyjádření včetně dobrozdání od města, ve kterém firma funguje,“vzpomíná Svozil. Po nákupu si firma musela zvyknout také na komplikovaný a zaměstnancům extrémně

nakloněný zákoník práce. Ten chrání hlavně pracovníky se smlouvami na dobu neurčitou. Taková místa bývají ve Španělsku obvykle velmi dobře placená a lidé na nich setrvávají i desítky let. Při propuštění pak mají nárok na odstupné podle počtu odpracovaných let, které se obvykle počítá v desítkách tisíc eur. Například zaměstnanec s platem 1500 eur, což ve Španělsku znamená podprůměr, který ve firmě pracoval sedm let, by si na odstupném odnesl přes 20 tisíc eur, tedy zhruba půl milionu korun.

Také v zemích, které jsou Česku mnohem bližší svou historií i kulturou, často podniky nečekaně narazí. Tak například do svých polských dcer a spřátelených podniků budou firmy z Česka obtížně vysílat své zaměstnance. Polský zákoník práce si podle právníků neumí poradit s kompenzacemi nákladů vyslaných pracovníků mezi firmami.

Na východních trzích si zase investoři stěžují na obtíže při počátečním prověřování společností, do nichž chtějí vstoupit. „V Rusku nemají firmy povinnost zveřejňovat účetní informace v obchodním rejstříku,“uvádí příklad majitel Fenix Group. Podle jeho zkušenosti se také velmi lišily údaje, které se o podnicích daly získat od ratingových agentur. Firma proto nakonec od plánu na akvizici v Rusku upustila.

Někdy navíc ani důkladná prověrka všechna úskalí neodhalí. To se přihodilo například Solitee. Ta před časem koupila IT společnost orientovanou hlavně na zákazníky ze sektoru výrobních podniků. Až po akvizici ale zjistila, že část softwaru specializovaná právě na výrobu vůbec nepochází z dílny koupeného podniku. „Dělala to pro ně externí společnost, které platili za licence,“vzpomíná Cígler.

Nečekaným zjištěním pro investory bývá také to, že se kvůli rozdílným předpisům při akvizicích v cizině neobejdou bez pomoci místních právníků. Ti přitom bývají až pětkrát dražší než čeští. Například v Německu se hodinové sazby právníků a poradců obvykle pohybují v rozmezí 250 až 400 eur. Když z obchodu nakonec sejde, což se každoročně stává v desítkách případů, zbude zájemci spousta vysokých faktur. Jak ale ukazují statistiky, ani to investiční apetit českých podniků nebrzdí.

Trh fúzí a akvizic

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.