Zdeněk Rosa (43)

Ekonom - - ROZHOVOR -

Vystudoval obchodní řízení na londýnské Kingston University a práva na Západočeské univerzitě v Plzni. V družstvu Chmelařství pracuje přes dvacet let, od roku 2009 je jeho předsedou. Působí také jako místopředseda Svazu pěstitelů chmele v Česku a viceprezident Mezinárodního sdružení pěstitelů chmele. Je ženatý a má dvě dcery.

zůstávají jednotky procent. Ale i to už dnes představuje desítky tun nových odrůd, tedy například Kazbeku a Saaz Late. To pro poptávku pivovarů stačí. Žádoucí je ale další nárůst u aromatických odrůd Sládek a Premiant, kde se již bavíme o celkové produkci ve stovkách tun.

Jak to funguje s jednotlivými odrůdami, jsou chráněné nějakou ochrannou známkou? Může si třeba český chmelař říct, dobře, je velká poptávka po amerických odrůdách, tak je budu pěstovat taky? A naopak, český chmel mohou pěstovat v zahraničí bez omezení?

Šlechtění českého chmele probíhá v Chmelařském institutu, ten je množitelem i vlastníkem nových odrůd a tyto odrůdy nepouští do zahraničí. Má zájem, aby se pěstovaly jen tady. Mimo to je Žatecký chmel chráněným označením původu v rámci EU. Také velká část zahraničních odrůd, které vznik‑ ly zhruba v posledních pěti letech, je v soukromém vlastnic‑ tví. Není proto možné je volně pěstovat kdekoliv po světě.

Šlo by vůbec tyto specifické chmely vypěstovat v českých podmínkách, v tuzemském podnebí?

Klimatické i půdní podmínky hrají u aromatických chmelů zásadní roli kvůli vzniku chmelových silic. V historii už byly pokusy pěstovat žatecký chmel třeba v Austrálii, USA nebo v Číně. Ale byl to absolutní neúspěch. Právě proto, že tam byly jiné podmínky, jiná doba slunečního svitu, jiné tepelné podmínky, jiná délka vegetační doby i srážkové úhrny. Pokud některé odrůdy zasadíte do jiných podmí‑ nek, změní se i jejich aroma a nebude to ten samý chmel.

Takže se nemusíte bát, že by vám chmelaři ze zahraničí konkurovali a pěstovali červeňák . . .

Ne. Je to místní původní odrůda, v této oblasti roste přes tisíc let. Nikde jinde nebude mít ani takovou výnosnost, ani aroma jako při pěstování v Česku.

Jsou rozdíly v kvalitě nebo aroma stejné odrůdy i v rámci Česka, podobně jako třeba u vína?

Jsou to jen velmi malé nuance. Chmel se u nás pěstuje v 200 i 500 metrech nad mořem, kde má různé půdní pod‑ mínky. Rostlina na stanovišti roste třeba dvacet let a za tu dobu už tam nastává určitý vývoj. Mohou existovat malé odchylky.

Poznají to i zákazníci? Mají třeba oblíbené lokality?

Ano, třeba japonští nebo belgičtí odběratelé chtějí vidět sušený chmel ještě před tím, než se zpracuje do granulí. Jezdí se také dívat na průběh sklizně. Po sklizni si pak vyberou, jaký chmel chtějí koupit. Odběratelé si dělají analytické rozbory silic, hořkých kyselin, soustřeďují se na senzoriku.

Jak se vůbec chmelařství změnilo – s nadsázkou – od dob Starců na chmelu? Řada lidí ještě pamatuje chmelové brigády, jsou brigádníci stále potřeba? Nebo je nahradily stroje?

Během sezony máme dvě hlavní období, kdy potřebuje‑ me sezonní pracovníky. První je na jaře, potom během sklizně. U sklizně došlo opravdu k výrazné mechaniza‑ ci, tisícovky potřebných lidí se zredukovaly na desítky. U jarních prací se podařilo třeba jinak zorganizovat fázi takzvaného drátkování chmele. Ale zásadní práce, která zůstává a neobejde se bez lidské pracovní síly, je zavádění chmele. To jsme zatím technicky nevyřešili a tato operace musí být dobře provedena, protože má zásadní vliv pro růst chmele a jeho výnos.

Trápí vás nedostatek lidí jako spoustu firem ve všech oborech v Česku?

Pěstitelé jsou čím dál závislejší na agenturních pracovní‑ cích. Bohužel získat na sezonní práce lidi z Česka, ale už i třeba ze Slovenska je problém. Takže je tady hodně pra‑ covníků z Rumunska, Bulharska nebo Vietnamu, Ukrajiny. Pomohlo by nám, kdyby se vrátila vyšší organizovanost středních škol při zavádění chmele. V malé míře to dělají střední zemědělské školy, ale to nestačí. A brigády u skliz‑ ně, spolupráce s vysokými školami, to už neexistuje vůbec.

Jak jsou na tom čeští chmelaři s technologickým vybavením?

Investice do technologií pokračují, měli jsme velký histo‑ rický dluh třeba u česacích strojů nebo sušáren. Ale daří se to zlepšovat.

Dostávají chmelaři na technologie také dotace?

Je možnost o dotaci požádat v rámci programu rozvoje venkova. V posledních dvou letech ale byla úspěšnost chmelařských projektů při žádostech malá.

Proč? Chmel je přece, alespoň co se zemědělství týče, česká výstavní skříň. Čekal bych, že s podporou od státu nebude problém.

V minulých letech se preferovaly jiné obory, živočiš‑ ná výroba, vinařství a podobně. Doufáme, že se to změní a chmelařské projekty se budou podporovat více. My samozřejmě chmel považujeme za velkou priori‑ tu, která má budoucnost. Jak jsem říkal, stále máme historický dluh a vidíme, že další státy – USA nebo Ně‑ mecko – udělaly velký technologický krok nebo spíš skok dopředu.

Jak se jim to povedlo, kde na nákladné investice vzali třeba američtí pěstitelé peníze?

Konkrétně třeba pěstitelé ve Spojených státech těžili z velké poptávky po tamních odrůdách. Ta vychází z ros‑ toucí obliby svrchně kvašených piv, pro něž jsou americké aromatické odrůdy typické. Ceny těchto odrůd jsou ale až čtyřnásobné oproti českým.

Náklady jsou také vyšší?

Náklady jsou srovnatelné s těmi v Česku. Američané tedy měli čtyřnásobné tržby, ale stejné náklady, což jim umož‑ nilo investovat do technologií.

V družstvu Chmelařství sdružujete 95 procent pěstitelů chmele. Kolik jich vlastně u nás je? Jsou mezi nimi také dominantní velké podniky jako jinde v zemědělství?

Oficiální číslo je 119, průměrná obhospodařovaná plocha je zhruba 40 hektarů na jednoho pěstitele. Ale jsou i pod‑ niky, které mají sto a více hektarů, řada jich je naopak v segmentu mezi pěti a dvaceti hektary.

Družstvo Chmelařství tedy sdružuje firmy z drtivé části trhu. Jak vlastně funguje?

Má to několik poloh. Členům například dodáváme me‑ chanizaci – jediný vývoj a vlastní výroba chmelařské techniky od kultivačních po česací stroje probíhají právě u nás. Zajišťujeme také vývoj a výstavbu chmelnic, dodáv‑ ku dalších potřeb včetně například vodicího drátku. Vedle toho máme také největší kapacitu zpracování chmele a chlazené skladovací prostory. Zajišťujeme i financování pěstitelů.

V jakém smyslu?

Pokud například pěstitel potřebuje investovat do nové technologie, umíme nabídnout dlouhodobé financo‑ vání. Dnes už i chmelaři mají lepší přístup k úvěrům od bank, ale dříve to bylo komplikovanější a my jsme banky nahrazovali. Kromě toho poskytujeme také krát‑ kodobé financování. Náklady chmelařů v průběhu roku jsou poměrně velké, ať už jde o sezonní pracovníky nebo různé přípravky na ochranu rostlin. Pomáháme tyto náklady financovat, půjčky jsou pak zajištěné chmelem, úrodou.

Jak probíhá samotný prodej? Musí členové družstva prodávat svou úrodu jen Chmelařství?

Ne, členové nemají tu povinnost, mají jen tu možnost prodat svou sklizeň přes družstvo a naši dceřinou akcio‑ vou společnost Bohemia Hop. Z pohledu obchodu máme jen třetinu trhu, nejsme monopol.

Kolik se v českém chmelařství točí peněz?

Tržby pěstitelů za sušený chmel od obchodních firem jsou v průměru mezi 1,3 až 1,5 miliardy korun ročně.

Jak vidíte budoucnost českého chmelařství? Udržíme se na světové špičce?

Z ekonomického pohledu jsme v posledních dvou letech získali trochu optimismu, poptávka po chmelu je velká, jedinečná kvalita českého chmele pro ležácká piva je stále vysoce ceněna a ekonomika se (při výnosech normálního roku) s ohledem na ceny zlepšila. Ale stejně jsme zazna‑ menali za posledních možná 25 let pouze jednu novou farmu. V budoucnu navíc může být problém, že nám chybí odborné vzdělávání, a to jak na středních, tak vyso‑ kých školách. Může nám scházet odbornost, kterou jsme měli v historii poměrně velkou.

Pivovary český chmel čínským nenahrazují. Za posledních třicet let jsme nezaznamenali žádný dovoz čínského chmele do Česka.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.