Dohoda na hliněných nohou. Tvrdý brexit je stále ve hře

Ekonom - - EDITORIAL - –text– Jan němec –Foto– ReuteRs

Konečně máme návrh dohody, dosáhli jsme oboustranně přijatelného kompromisu. S tímto prohlášením vystoupili v polovině listopadu britská premiérka Theresa Mayová a hlavní vyjednavač za Evropskou unii, francouzský politik a bývalý eurokomisař Michel Barnier.

Zprvu se to zdálo jako skvělá zpráva: komplikovaná jednání o tom, jak přesně a za jakých podmínek by měl proběhnout odchod Británie z Evropské unie, se totiž táhla de facto už od vyhlášení výsledků referenda o brexitu na konci června roku 2016. A s každým dalším dnem bez nalezení východiska se zvyšovaly obavy z toho, že se obě strany domluvit nedokážou a nakonec dojde na nejhorší: tvrdý odchod Británie bez dohody, tedy i bez jakýchkoliv vzájemných „úlev“.

Nadšení z kompromisního návrhu ovšem netrvalo dlouho. Nejprve vyjednaný dokument způsobil poprask na britské politické scéně. Po jednání kabinetu, kde měli ministři návrh 585stránkového dokumentu odsouhlasit, totiž premiérka musela řešit rezignace důležitých lidí. Odstoupil ministr pro brexit Dominic Raab, s rezignací jej vzápětí následovala i ministryně práce Esther McVeyová. A poté také státní tajemník pro Severní Irsko Shailesh Vara a další vysocí úředníci.

Tvrdou kritiku tedy Theresa Mayová doma sklidila nejen od opozičních labouristů, kteří ústy svého šéfa Jeremyho Corbyna tvrdí, že ještě stále zbývá čas vyjednat pro ostrovní zemi lepší podmínky odchodu z evropské osmadvacítky. Proti se postavila i část „jejích“konzervativců, hlasité výhrady se ozvaly také ze Skotska. Část britských zákonodárců dokonce začala sbírat podpisy pod návrh na vyslovení nedůvěry premiérce.

Kritika výsledného dokumentu ovšem nezněla jen z Británie. Nespokojenci se záhy našli i na druhé straně kanálu La Manche. Francie, Nizozemsko nebo Dánsko se vyslovily kriticky k části dohody řešící rybolov. A Španělsko se začalo bouřit kvůli Gibraltaru, zámořskému britskému území, jehož status prý dokument také dostatečně neřeší.

Ke klidu nepřispěla ani silná slova, která zazněla z Británie i ze zbytku starého kontinentu. Například někteří zástupci britských konzervativců premiérku obvinili z vyjednání dohody, jejímž výsledkem bude vazalské postavení Britů. Ostré komentáře zněly i k samotnému vyjednávání: podle Dominica Raaba evropská strana Brity při jednáních vydírala.

Evropská odpověď? Na lepší dohodu prý Britové mohou zapomenout. A to i s ohledem na další vývoj v EU. Podle místopředsedy Evropské komise Franse Timmermanse má totiž brexit na Evropany „pedagogický efekt“– díky němu prý občané členských zemí lépe vidí, jak je starý kontinent propojený. Jeho slova lze ovšem přeložit i jinak: další potenciální rebelové nyní názorně vidí, jak komplikovaný odchod z EU je a jak nevýhodné mohou být jeho podmínky pro odcházející zemi.

Dohoda kupuje čas

Theresa Mayová sází na „merkelovskou“taktiku. Stejně jako to s oblibou dělá u důležitých jednání německá kancléřka, i britská premiérka na přijetí dohody tlačí s tím, že „nemá alternativu“. „Žádný alternativní plán na stole neleží. Neexistuje žádný jiný přístup, na němž bychom se s Evropskou unií mohli dohodnout. Pokud poslanci dohodu zamítnou, jednoduše nás postaví zpět na začátek. To by znamenalo další rozpory, další nejistotu a neschopnost naplnit hlasování britských občanů,“napsala Mayová v komentáři pro deník The Sun.

Co tedy „její“dohoda se zbylými 27 evropskými státy obsahuje? V první řadě jasně vymezuje jízdní řád brexitu. Oficiálním momentem odchodu Britů má být půlnoc 29. března 2019. Ani to ale neznamená konec – fakticky se od tohoto data změní jen málo. Aby

Dohoda s EU je podle zastánců brexitu „vazalská“. Podle Mayové ale nemá alternativu.

totiž obě strany předešly zmatkům, stanovuje dohoda takzvané přechodné období. To má trvat 21 měsíců a skončí 31. prosince 2020. Do této doby mají dál platit dohody o volném pohybu osob i o volném trhu. A zároveň se má jednat o budoucím uspořádání věcí, které se zatím vyřešit nepovedlo. Dokument tedy především poskytuje vyjednavačům další čas.

V praxi to znamená, že i po 29. březnu 2019 by (v případě schválení aktuálního znění) občané zemí EU cestující do Británie měli stejná práva jako nyní. Totéž by platilo pro Brity na starém kontinentu. A také pro obchodní vztahy. Nové byznysové uspořádání mezi Británií a zbytkem unie totiž současná dohoda zatím neřeší. Brity by nicméně přece jen omezovala, a to ve vyjednávání nových obchodních dohod s třetími zeměmi. Ty by totiž nesměly začít platit dřív, než se Londýn s Bruselem rozejde, tedy nejdříve od roku 2021.

Co se 1,3 milionu Britů žijících dnes na evropské a 3,2 milionu Evropanů na britské půdě týče, v dohodě se píše o tom, že ani po skončení přechodného období nemusí bydliště či zaměstnání měnit. Bude jim stačit vyřídit si nový „status“. Podle Britů by to ale nemělo být nijak administrativně náročné. Hromadné stěhování lidí, kteří se v novém bydlišti (ať už v Evropě, nebo v Británii) usadili před brexitem, z jednoho břehu kanálu La Manche na druhý by tak podle dohody nemělo hrozit. Vlastní imigrační politiku by totiž Londýn mohl začít uplatňovat až od roku 2021 a lidí už žijících v Británii by se nedotkla.

Irská pojistka

K přechodnému období, respektive k datu 31. prosince 2020 se vztahuje i jeden z nejvíce diskutovaných

a nejspornějších bodů vyjednávání, a sice řešení 500 kilometrů dlouhé pozemní hranice mezi britským Severním Irskem a „evropským“Irskem. Aby po skončení přechodného období v případě „nedohody“o dlouhodobém řešení bez bariér nedošlo k obnovení tvrdé hranice včetně celních kontrol na tomto pomezí, hovoří dokument o takzvané pojistce.

Co znamená? Až do konce roku 2020 má vše fungovat jako dnes. Pokud by se ale vyjednavačům během této doby nepodařilo vyjednat nové uspořádání zajišťující pohyb přes hranici bez komplikací, zůstala by Británie automaticky členem evropského celního prostoru i po skončení přechodného období. A to má háček: země by musela plnit také závazky s tím související, tedy řídit se například unijními pravidly pro práva zaměstnanců nebo ochranu životního prostředí.

Právě tento fakt mnoho britských konzervativců kritizuje. Pokud by na pojistku došlo, Britové by museli dodržovat prakticky všechna evropská pravidla, na jejichž tvorbu by ale už neměli žádný vliv. S ohledem na komplikovanost dosavadních jednání kritici varují před tím, že by tento stav navíc mohl trvat klidně i několik let. Tím by fakticky popřel jednu z hlavních výhod brexitu, na nějž jeho příznivci lákali – tedy že si Britové budou moci tvořit vlastní legislativu a neřídit se tou bruselskou.

Účet? 39 miliard

I další ustanovení dohody Britů s EU ukazují, že současný dokument má spíš získat více času na další vyjednávání než stanovovat dlouhodobé řešení do budoucnosti. Týká se to třeba soudnictví. Jedním z důležitých argumentů příznivců brexitu bylo získání nezávislosti britských soudů na EU. Až do konce přechodného období se nicméně Londýn musí řídit evropským právem i rozhodnutími Soudního dvora EU. Co bude dál, se ovšem v dokumentu nepíše.

Podobně neurčitá je budoucnost z dlouhodobějšího pohledu v otázce bezpečnosti. Až do konce prosince 2020 má Británie zůstat součástí aktuální bezpečnostní spolupráce včetně přístupu do evropské

databáze pohřešovaných lidí, trestů, DNA rejstříku či databáze otisků prstů a podobně. I tady však chybí konkrétní výhled, jak tuto spolupráci řešit po roce 2020.

Také v oblasti zdravotní péče je daleko k dohodě. Před skončením přechodného období má bez překážek pokračovat export i import léků, stejně tak mají mít právo na zdravotní péči Evropané v Británii a naopak. Celní překážky by se po 21 měsíců od brexitu neměly dotýkat ani obchodování s potravinami. Opět ale není jasné, jaké uspořádání přijde pak.

S tím souvisí i oblast rybolovu, která se kvůli nejasnému ukotvení v dohodě jeví rovněž jako problematická. Britští rybáři by si rádi zachovali přístup na evropský trh a zároveň kontrolovali své vody, kam nyní mají přístup i jejich evropští kolegové. Ti nyní žádají volnou ruku při lovu v britských vodách i v budoucnosti, což se ovšem Britům nelíbí. Tuto otázku dohoda proto obchází a obsahuje pouze apel na její řešení později. Kvůli nejasnostem v této oblasti se nicméně už ozvaly například Nizozemsko, Dánsko nebo Francie.

Co naopak z dohody vyplývá, je vyúčtování celkové sumy, kterou by Británie měla ještě odvést do evropských rozpočtů. Ta byla vypočtena zhruba na 39 miliard liber.

Hrozba tvrdého brexitu trvá

Aktuální podoba dohody o brexitu mezi Londýnem a Bruselem ani zdaleka nemá jisté schválení. Na summitu EU poslední listopadový víkend se sice zásadní komplikace při hlasování státníků zbývajících 27 zemí Evropské unie nečekají, mnohem více otazníků ale visí nad jejím schválením v Británii. Přestože evropští politici upozorňují, že na lepší a pro sebe výhodnější podobu dokumentu má Londýn rovnou zapomenout, část britských politiků tvrdí, že je ještě na vyjednávání čas.

Ve hře je tak pořád i nejdramatičtější možný scénář britského „odcházení“, a sice tvrdý brexit. Prozatím se rozhodnutí opustit EU na britském hospodářství zásadně neprojevilo. Přestože libra od referenda v roce 2016 oslabila vůči dolaru i euru zhruba o desetinu, stále nejde o dramatická čísla. Také růst britské ekonomiky, byť o několik desetin horší, než je evropský průměr, se zdaleka nezastavil: v roce 2016 britský HDP vzrostl o 1,8 a loni o 1,7 procenta.

Pokud by však došlo na „rozvod bez dohody“, situace by podle varování ekonomických institucí byla dramatičtější. Například Mezinárodní měnový fond tvrdí, že by Brity tvrdý brexit stál šest procent HDP, tedy asi čtyři roky hospodářského růstu. K tomu by přispěl i očekávaný pokles kurzu britské libry.

Ještě detailnější rozbor dopadů brexitu spočítala investiční banka Saxo Bank. Zavedení cel v oblasti potravin by se podle výpočtů této finanční instituce odrazilo zejména na těch nejvíce dovážených – třeba na sýru. Británie importuje až dvě třetiny domácí spotřeby sýra a brexit bez dohody by tuto komoditu mohl zdražit až o více než 70 procent. Spotřebitelské ceny vína by pak podle Saxo Bank v Británii vzrostly až o čtvrtinu.

Saxo Bank varuje také před hrozícími problémy v mezinárodní letecké přepravě. Společně s odchodem z EU bez dohody by totiž Británie přišla také o členství v jednotném leteckém trhu. Nepříznivé dopady je ovšem čekat třeba i ve sportu. Například fotbalové kluby z ostrovů by v případě tvrdého brexitu přišly o možnost volně vyhledávat talenty kdekoliv v Evropské unii.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.