Thomas Brebeck (47)

Ekonom - - ROZHOVOR -

Rodák z bavorského Hengersbergu se vyučil modelářem tvrzených hmot a čtvrt století pracoval pro společnosti produkující karbonové kompozitní díly pro automobily. Ve čtyřiceti letech si založil vlastní firmu v Ostravě, odkud pochází jeho žena. Má tři děti, nejstarší syn hraje hokej za HC Ridera Vítkovice.

Čím konkurujete? Cenou?

Na počátku určitě, před sedmi lety byly platy na jiné úrovni než dnes. V současnosti ale cenou nekonkurujeme.

Platy jsou v Česku ale pořád výrazně nižší než v Německu.

To ano, ale máme nevýhodu, že jsme daleko. Na rozdíl od konkurence nejsme v Bavorsku, kde je Audi a BMW. Materiál se od výrobců vozí v chladicích boxech při teplotě ­18 stupňů. Doprava sem třeba z Itálie je drahá, ale kdybychom byli v Bavorsku, kde je dalších pět firem, přivezli by nám ho zadarmo. Naší největší výhodou je kvalita a rychlost. Nevíme, co budeme dělat za půl roku. Někdy ani nevím, co budeme dělat příští měsíc, to se nedá naplánovat. Náš byznys se dělá ze dne na den.

To musí být stresující.

Samozřejmě, ale v tom je ta zábava. Ve středu třeba zavolá zákazník, že vám pošle výkresy, abyste se na to podíval, a že to potřebuje v pátek hotové. My navrhneme formy a pošleme je do Německa, kde je pro nás vyrobí a dovezou. Z forem vyrobíme díly a v pátek je odešleme zákazníkovi, třeba BMW do Mnichova. Tam je naloží do letadla a pošlou na okruh například do portugalského Estorilu, který mají na sobotu zamluvený. To je standard.

Snažíte se proniknout do formule 1?

Zkoušíme to, ale moc na to netlačíme. Loni a letos jsme se zúčastnili veletrhu v Birminghamu zaměřeného na karbonové díly v motosportu a letectví a navázali jsme kontakt se stájemi Red Bull a Williams. Dál se to zatím nedostalo. Inzerujeme ve specializovaných magazínech a snažíme se trochu proslavit na britském trhu, protože tam je srdce formule 1, sídlí tam všechny týmy, jen Ferrari je v Itálii a Sauber ve Švýcarsku. Ostatní jsou v celkem malém regionu v Anglii. Je to ale těžké, protože jsme daleko a oni všechno potřebují rychle. Taky uvidíme, co s tím udělá brexit.

Jak sháníte zaměstnance?

Když jsem sem přišel, nezaměstnanost na Ostravsku byla kolem 18 procent a shánět lidi bylo jednoduché. Jestli budou dobří, nebo ne, to nikdy nevíte, ale sehnat je bylo snadné. Teď je to ale těžké. Některé zaměstnance jsem všechno naučil, ale oni po roce odešli pracovat k agenturám. Když máte hodně práce, můžete si najmout agenturní pracovníky třeba z Anglie nebo z Itálie za dvacet liber na hodinu. Některé z našich zaměstnanců to zaujalo a začali také pracovat pro agentury.

Spolupracujete se školami?

Na to jsem pyšný. V Ostravě je technická univerzita a já jsem doufal, že nás osloví. Existuje projekt Formule Student, kterého se účastní univerzity po celé Evropě a vyvíjejí vlastní formule. Oni skutečně přišli, jestli bychom jim pomohli, a já jsem samozřejmě souhlasil. Od prvního dne jsme jejich největšími sponzory, většími než Siemens. Řekl jsem jim, že jim dáme všechno, materiál i vybavení, a že je všechno naučím, ale že to budou dělat sami. Doufal jsem, že pak půjdou pracovat k nám, to se ale nikdy nestalo. Na druhé straně má ale univerzita špičkové vybavení, takže když potřebujeme něco zrentgenovat nebo vyfrézovat, tak to pro nás udělají. My za to platíme a máme opravdu vynikající vztahy. Teď investovali do 3D tiskárny, což nás taky zajímá, tak jsme jim pomohli.

Hovoříme spolu anglicky. Jak po sedmi letech v Ostravě mluvíte česky?

Velmi špatný. Rozumíš něco, ale mluvit nic moc. Doma mluvíme hlavně německy, vlastně bavorsky. Ve firmě mluvíme anglicky a česky, máme zaměstnance ze Slovenska, Polska, Česka, Německa i Rumunska.

Máme velkou nevýhodu, že jsme daleko, zatímco konkurence sídlí blízko automobilek. Konkurujeme hlavně kvalitou a rychlostí.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.