Miloš Čermák: Duše ve skeneru

Ekonom - - EDITORIAL -

Příští týden rozdě‑ lí NF Neuron už poosmé prestižní ceny pro špičkové české vědce. Bude mezi nimi i šestatřicetiletý Tomáš Mikolov, který se ve vývojových laboratořích Facebooku zabývá umělou inteligencí. Sexy obor, od kterého si hodně slibujeme! Samořiditelná auta, roboti vykonávající i ty nejnáročnější profese a možná také nesmrtelnost.

Mikolov však kupodivu patří spíše ke skeptikům. To, co se nám v tomto oboru dosud podařilo, za skutečnou umělou inteligenci nepovažuje. Ano, strojové učení nám ve spoustě věcí pomáhá a dosahuje použitelných výsledků třeba v automatickém překladu, tedy oboru, na který se on sám nejvíc soustřeďuje. Ale nejde o inteligenci srovnatel‑ nou, byť jen vzdáleně, s tou lidskou.

Když jsem s ním dělal rozhovor pro Hospodářské noviny, řekl, že když dnes čteme v médiích o umělé inte‑ ligenci a plánech technologických firem, jde z velké části o marketing. „Nejsem skeptik, jen realista. A asi je to tím, že o umělé inteligenci na rozdíl od lidí jako podnikatel Elon Musk nebo futurolog Ray Kurzweil nemluvím, ale skutečně ji dělám.“

Plány a očekávání jsou opravdu velké, o tom není sporu. Je to špatně? Jak se to vezme. Do vývoje umělé inteligence dnes míří ohromné sumy od investorů. Zároveň za něj utrácejí i velké firmy, viz třeba zrovna Facebook, který je velkorysým zaměstnavatelem právě Tomáše Mikolova.

Otázka zní, jaká část z těchto peněz míří opravdu na smysluplné projekty a výzkum. A kolik se rozplyne v marke‑ tingových snech a iluzích. Jeden příklad v záloze mám.

Možná si pamatujete na zprávy z letošního března, které popisovaly plány amerického start‑upu Nectome. Hodně lidí šokovaly. Firma totiž zákazníkům nabídla… nic menšího než nesmrtelnost. Konkrétně že jim výhledově „naskenuje“mozek, uloží ho v cloudu a jednoho dne, až bude k dispozici odpovídající technologie, spustí jejich vědomí jako počítačovou simulaci. Má to ještě jeden háček. Mozek je v první fázi třeba nabalzamovat a pak zmrazit, a to celé v momentě, kdy je ještě funkční. Rozuměj, kdy je jeho „majitel“ještě živý. Přelož‑ me to tedy do úplně srozumitelné češtiny. Aby bylo možné celou proceduru udělat, je třeba uživatele zabít.

Je zřejmé, kdo je cílovou skupinou. Nevyléčitelně ne‑ mocní pacienti, kterým zbývá jen několik dní nebo týdnů života a kteří jsou zároveň dost bohatí a touží žít věčně. Nic nového pod sluncem, říkáte si možná. Firmy „zamra‑ zující“milionáře existují již od poloviny minulého století. Start‑up Nectome však trvá na tom, že jeho postup je ino‑ vativní, v mnohém revoluční a rozhodně ne šarlatánský.

Firma se zúčastnila akceleračního programu ve společ‑ nosti Y Combinator, což je samo o sobě úspěch. V dnešní velké konkurenci start‑upů z celého světa to znamená být nejlepší z nejlepších. Dále se jí podařilo získat investice v řádu milionů dolarů a pochlubila se i prvními zákazní‑ ky, kteří za budoucí „naskenování duše“zaplatili vratnou zálohu deset tisíc dolarů.

Ano, tenhle příběh je hezkou ukázkou toho, o čem mluví Tomáš Mikolov. Tedy dokonalým vítězstvím mar‑ ketingu nad skutečným výzkumem, možná i zdravým rozumem. Berme jako dobrou zprávu, že tentokrát to bylo opravdu hodně „přestřelené“a že firma narazila. Po me‑ diální smršti musela vzít hodně velkou zpátečku. I tak ale přišla o spolupráci s univerzitami, které se od ní distanco‑ valy, a také o některé investory.

Jenže kolik je podobných projektů, možná ne tak bombastických, avšak právě proto braných jako serióz‑ ní a nadějné? Nedočkáme se podobného „splasknutí bubliny“, které potkalo web po roce 2000? Není současné okouzlení z umělé inteligence kontraproduktivní a nezpo‑ malí krach dnešních velkých očekávání reálný výzkum v tomto oboru?

Méně je někdy více.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.