Studentské problémy za 1,5 bilionu dolarů

Ekonom - - EDITORIAL - –text– Lukáš Vincent –Foto– ReuteRs

Podle malé skupiny expertů by mohl být onou sirkou, která zapálí doutnák příští globální krize. Většina sice stále v tomto ohledu favorizuje Trumpova cla, Čínu nebo americký dluh na kreditních kartách, faktem ovšem zůstává, že 1,5 bilionu dolarů amerických studentských dluhů likviduje stále větší počet ještě nedávno ambiciózních studentů.

Zvyšující se náklady na vysokoškolské vzdělání, rostoucí globální konkurence a především proměna na trhu práce zneplatňují odvěkou rovnici, podle které si student formou školného kupuje perspektivnější budoucnost, jež mu umožní dluh hravě splatit. Nesplácené školné začíná být reálnou, byť zatím poměrně dobře skrytou hrozbou pro celou americkou, potažmo globální ekonomiku. Za velkou část této sumy totiž ručí americká vláda.

Miliony lidí po splatnosti

Celkový dluh ve výši 1,5 bilionu dolarů spočívá na bedrech 44 milionů bývalých i současných studentů. Během následujících tří let by se tato suma měla kvůli růstu úroků zvýšit na dva biliony. Od roku 2007 se objem půjček zvýšil o 157 procent. Pro srovnání: půjčky na auta se ve stejném období zvýšily jen o 52 procent a strůjkyně finanční krize, tedy hypotéky a kreditní karty, dokonce o jedno procento klesly.

Téměř 40 procent z těchto 1,5 bilionu jde na vrub nejmladší generace do třiceti let, 100 miliard ovšem mají zaplatit i více než tři miliony Američanů ve věku přes 60 let (kteří by měli mít především nachystané peníze na penzi). A více než deset procent dlužníků je i na vrcholu ekonomického cyklu v problémech se splácením.

Ekonomové varují, že v momentu, kdy americké hospodářství zpomalí, problémy plynoucí ze studentských půjček stáhnou do bankrotu statisíce dlužníků. Nejzranitelnější pak samozřejmě budou ti nejmladší, kteří si ještě nestihli vybudovat rezervy.

Na takzvanou generaci mileniálů (definovanou jako narozenou mezi lety 1980 až 2000) ostatně dluhová krize za školné dopadá nejintenzivněji. Na trh práce totiž se svými drahými vysokoškolskými tituly přišli v době, kdy jej technologie začaly výrazně proměňovat. Řada mileniálů tak místo tradičního zaměstnání na plný úvazek s benefity a sociální ochranou začala surfovat mezi jednotlivými pracemi. Někteří z toho dokázali vytěžit maximum, ti, kteří takové štěstí neměli a skončili u profesí typu řidič Uberu, se časem dostali do problémů se splácením. Sociologové navíc upozorňují, že v rámci dominového efektu tito studentským dluhem stresovaní zaměstnanci mají limitované šance získat vlastní bydlení a založit rodinu. Klesá mezi nimi taktéž ochota riskovat vlastní podnikatelský záměr.

Někteří z nich se tak rozhodli pro opravdu radikální řešení. Ukrajina, Indie, Japonsko – všude tam se podle

reportáže CNBC před bankami a vládními agenturami schovávají bývalí studenti amerických univerzit. „Pokud vám vaše příjmy nepokryjí základní životní spotřebu a splátky dluhů, tak to prostě nejde,“řekl reportérům CNBC 29letý absolvent filozofie z Colorada Chad Haag, který momentálně žije v indické Ušakadě a tvrdí, že na americkou půdu již znovu nevkročí. Všechno kvůli dluhu ve výši 20 tisíc dolarů.

Dlužník jako vděčný volič

V amerických médiích se sice stále objevují příběhy středněpříjmových dvacátníků, kteří se dokázali z desetitisícových či stotisícových dluhů vymanit ještě před třicítkou, opačné osudy jsou ale mnohem častější. Na sociálních sítích tak rostou skupiny, které si vyměňují tipy, jak se splácení dluhů vyhnout. Sociologové a politologové touto problematikou vysvětlují třeba i podporu – z amerického pohledu socialistického – senátora Bernieho Sanderse, který sliboval dluhovou amnestii na studentské půjčky a v posledních prezidentských primárkách demokratů překvapivě dlouho trápil Hillary Clintonovou.

Prakticky jediným beneficientem celé problematiky vedle bank, které se státní zárukou tyto půjčky poskytují, jsou pak univerzity samotné. A protože ani tady distribuce financí nepostupuje úplně rovnoměrně, nejvíce bohatnou ty na vrcholu žebříčku. Tradiční renomované univerzity totiž i v dnešním proměněném pracovním světě znamenají v naprosté většině případů jistotu prestižního a dobře placeného zaměstnání. To jim umožňuje zvyšovat školné a navyšovat objemy financí ve svých fondech, ze kterých financují výuku, výzkum a všechno okolo.

Nejprestižnější americké univerzity jsou tak vedle vzdělávacích institucí i finančními kolosy, které sedí na miliardách dolarů. Nejbohatší Harvard tak disponuje třeba téměř čtyřiceti miliardami dolarů, Yale 29 miliardami a Princeton 26 miliardami. Tato čísla jsou ovšem vykoupena problémy na straně studentů. A samotné Ameriky.

Vysokoškolské vzdělání už dobře placenou práci zajistit nemusí. Roste tak obliba prestižních univerzit, které absolventům dávají větší jistotu na pracovním trhu.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.