Od luxusních vil k socialistickému mrakodrapu

Ekonom - - EDITORIAL -

Střešovice i Dejvice se více než čímkoli jiným vyznačují především specifickou architekturou. A zatímco střešovická vilová oblast se svou nejznámější částí, Ořechovkou, je symbolem klidného rodinného soužití, Dejvice jsou naopak rušnou rezidenční čtvrtí, která se díky přítomnosti několika vysokých škol stala centrem studentského života.

Právě Ořechovka je jednou z nejznámějších pražských vilových oblastí. Málokdo už ale ví, že původně zde byla rozlehlá barokní zahrada šlechtice Jana Kryštofa Bořka i s působivým letohrádkem. Ta však byla zničena během války o rakouské dědictví v roce 1742 a z takzvané Bořekovky se stala Vořechovka, spisovně poté Ořechovka. Během třicátých let minulého století se stala součástí projektu výstavby takzvaného zahradního města. S inspirací především z Anglie bylo cílem architektů Jaroslava Vondráka a Jana Šenkýře vytvořit místo ideální pro život a lišící se od dosavadních dělnických kolonií, jež vznikaly ve městech díky průmyslové revoluci. Principem zahradních měst byla snaha o zdravější čtvrť s dostatkem zeleně a prostorem pro volnočasové aktivity. Mnoho vil na Ořechovce bylo navíc vystavěno předními českými architekty té doby a dnes je řadíme mezi nejvýznamnější pražské stavby architektury 20. let 20. století.

Zmiňme mimo jiné červenobílé cihlové vily architekta Pavla Janáka, jejichž majiteli byli například malíři Emil Filla a Vincenc Beneš či sochař Bohumil Kafka. Právě vila Bohumila Kafky zaujme již na první pohled prosklenou přístavbou, kde měl umělec svůj ateliér. V exteriéru využil Janák strohého režného zdiva, které oživil promyšlenými detaily nadpraží,

říms a dalšími geometrickými prvky. Významnou stavbou, jež dominuje západní straně Macharova náměstí, se stala vila architekta Jaroslava Vondráka. Ta se nese v duchu rondokubismu, slohu typického pro československou architekturu 20. let, a rozeznáte ji na první pohled díky výraznému kontrastu forem oblouku a kvádru.

Vondrák je však vedle své vlastní vily i autorem dalších staveb na Ořechovce, včetně nedaleké Ústřední budovy. Její součástí byl velký taneční sál, kino, restaurace či kavárna a měla sloužit jako společenské zázemí celé vilové kolonie. Ačkoli samotná stavba už mnoho let přímo volá po pečlivé rekonstrukci, stále zaujme brilantní architekturou ovlivněnou secesí a kubismem. Za Ústřední budovou se nacházejí i dvě významné ulice, Dělostřelecká a Klidná, jež i po téměř sto letech ukazují téměř netknutou tvář typizovaných domů ve stylu rondokubismu.

Trochu odlišný, leč neméně zajímavý styl představuje vila malíře a grafika Václava Špály, již realizoval architekt Otakar Novotný. Inspiroval se především v cihelné architektuře holandského typu, což se promítlo i do zdejší stavby, která je symbolem jasně formované sestavy kubických jednotek s fasádou z jednoduchých režných cihel.

Avšak vůbec nejznámější stavbou na Ořechovce je Müllerova vila. Práce dua architektů Adolfa Loose a Karla Lhoty pro zámožného spolumajitele stavitelské firmy je jedním z nejtypičtějších příkladů klasického funkcionalistického stylu. Loos, jako správný nepřítel ornamentalizace, vyvracel výtky, že je dům příliš strohý, argumentem, že staví pro majitele domu, a ne pro kolemjdoucí. O co největší funkčnost se snažil i v interiéru domu.

Nyní se již vydáme směrem do Dejvic. Po cestě rozhodně nesmíte minout další dvě významné vily, Traubovu a Havlovu. Traubova vila je modernistickou stavbou továrníka Edmunda Trauba, již navrhl německý architekt Bruno Paul. Tento ojedinělý příklad německé moderny v Praze má železobetonovou konstrukci se zajímavým kamenným obkladem a v současné době zde sídlí maďarské velvyslanectví. To vila v Dělostřelecké ulici, též známá jako Havlova vila, se namísto významných architektonických prvků může chlubit tím, že jeden čas byla domovem prezidenta Václava Havla. Ten zde bydlel jak se svou první manželkou Olgou, tak s Dagmar Havlovou, která vilu obývá i po jeho smrti.

Z Dělostřelecké ulice se pak klikatými dejvickými uličkami dostanete až do samotného centra Dejvic,

na Vítězné náměstí, kterému dnes nikdo neřekne jinak než Kulaťák. Urbanistická koncepce nových Dejvic byla v roce 1920 svěřena na základě soutěže architektu Antonínu Engelovi, který právě zde vyprojektoval centrální náměstí celé čtvrti. Jeho hlavní osou je Dejvická ulice, kolem níž se tyčí pravoúhlá polovina náměstí s civilními domy a obchody.

Druhá polovina náměstí má tvar půlkruhu a měla být vyhrazena pro slavnostnější veřejné stavby. Z nich byla nakonec realizována jen budova generálního štábu československé armády. Severozápadní část náměstí je dnes součástí kampusu Českého vysokého učení technického. To stojí společně s Vysokou školou chemicko­technologickou a Národní technickou knihovnou za přílivem studentů do Dejvic a blízkého okolí. Návštěvu Dejvic zakončeme prohlídkou Hotelu International Prague, postaveného ve stylu amerického art deca. Jedná se o typickou ukázku socialistického realismu, která je dnes zařazena na seznam kulturních památek.

Vila architekta Jaroslava Vondráka je postavena v duchu rondokubismu, slohu typického pro československou architekturu 20. let.

Dejvickému univerzitnímu kampusu dominuje Národní technická knihovna.

Pražskou čtvrť Ořechovka protíná Lomená ulice s prvorepublikovými vilami.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.