Kdo chvíli stál…

Ekonom - - SLOUPEK JANA A. NOVÁKA -

Maturoval jsem kdysi na průmyslovce elektrotechnického zaměření a moje třída měla specializaci „měřicí a regulační technika“. Mimo jiné to obnášelo několik hodin laboratorních cvičení týdně: plné stoly drahých přístrojů, hromady drátů, hodiny výpočtů a vynášení grafů… a to po několik let. Nejčastějším tématem bylo zjišťování hodnoty nějakého elektronického prvku – a byla to fuška.

Teď mi Facebook vnutil inzerát na věc velikosti platební karty za pouhých pár stovek, která prý tohle všechno umí také. Poněkud nedůvěřivě jsem ji zakoupil a reklama nelhala. Prostě do nějakých dírek strčíte vývody odporu, kondenzátoru, tranzistoru… stisknete tlačítko – a na displeji se obratem objeví symbol, o jakou součástku jde, včetně jejích parametrů.

Takže několik let dávných laboratorních cvičení je v podstatě k ničemu, ale důležité je něco jiného. Za časů ne tak moc minulých byli staří lidé ctěni, protože měli zkušenosti – a ty byly opravdu k nezaplacení, protože svět se moc neměnil. Jenže to pomalu přestává platit, protože všechno se mění tak rychle, že čím dál větší podíl z celoživotně sbíraných zkušeností se hodí nanejvýš do televizních pořadů pro pamětníky.

Ne, tohle nemá být stížnost starého dědka, ale výzva: programy celoživotního vzdělávání by neměly zůstat jen u frází, ale hlavně musí každý začít sám u sebe. V nějaké básni bylo „kdo chvíli stál, již stojí opodál“– a to „opodál“může být ve věku Průmyslu 4.0 hodně nepříjemné.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.