Trump bude čekat na taktiku opozice

Demokraté se musí rozhodnout, zda půjdou americkému prezidentovi po krku, nebo zda se pokusí o spolupráci.

Ekonom - - SVET - Daniel Anýž

Třetí rok prezidentství republikána Donalda Trumpa obsahuje novou velkou neznámou. Jsou jí opoziční demokraté. V listopadových volbách do Kongresu získali většinu v dolní Sněmovně reprezentantů, a mohou tak účinně blokovat Trumpovu agendu. Prezident prosadí už jen to, co mu demokraté dovolí. Což se může blížit nule, jediným velkým legislativním Trumpovým úspěchem by tak zůstala daňová reforma, kterou podepsal na konci roku 2017.

Demokraté, kteří obsadí předsednické posty jednotlivých výborů sněmovny, avizují, že se „bude vyšetřovat“. Především takzvaná „ruská kauza“, ve které jde o to, zda Trumpův tým v prezidentské kampani 2016 nespolupracoval s Rusy na jejich snaze ovlivnit výsledek voleb v neprospěch tehdejší Trumpovy soupeřky Hillary Clintonové.

Vedle toho budou prý demokraty zajímat například i Trum‑ pova daňová přiznání, z kterých by se mělo ukázat, kde všude měla a má své podnikatelské aktivity společnost Trump Organization, a kde všude by tak prezident mohl být v konflik‑ tu zájmů. A posvítit by si chtěli i na to, zda Trump neporušil zákon, když jeho tehdejší osobní právník Michael Cohen vy‑ platil v prezidentské kampani 2016 krátce před volbami dvěma ženám statisíce dolarů za to, že pomlčí o svých někdejších milostných aférách s prezidentským kandidátem.

V souvislosti s „ruskou kauzou“, které se nezávisle na demo‑ kratech už od května 2017 věnuje i tým zvláštního vyšetřovate‑ le Roberta Muellera, pak někteří demokraté dokonce zmiňují slovo „impeachment“, tedy možnost, že by vyvolali proces odvolání Donalda Trumpa z funkce.

„Nemyslím, že bychom měli odvolávat prezidenta z poli‑ tických důvodů. Nejdříve musíme vidět, jaká budou fakta,“uklidňovala ovšem horké hlavy ve vlastní straně pár dní po listopadových volbách vůdkyně demokratů Nancy Pelo‑ siová, která se s největší pravděpodobností stane předsedkyní Sněmovny reprezentantů.

Buď se bude vyšetřovat, nebo spolupracovat

Zkušená Pelosiová, která je v Kongresu od roku 1987, demo‑ kraty vede od roku 2003 a v letech 2007 až 2011 už byla šéfkou sněmovny, si dobře uvědomuje jednu věc. Otevřená válka s prezidentem, kdy by demokraté z principu vše blokovali a jen podkopávali Bílý dům, by nakonec mohla skončit jejich vlastním debaklem. Ve výsledku by Trumpovi sami pomohli k obhajobě Bílého domu v roce 2020.

Pelosiová se tak místo toho snaží projektovat možnost kom‑ promisu, nezavírá cestu k tomu, že na některých věcech by se s Trumpem šlo dohodnout. Z druhé strany zmiňuje to samé i prezident, ale zároveň nastavuje jasnou podmínku jakékoli možné spolupráce: nic se vyšetřovat nebude.

„Můžeme spolupracovat,“řekl Donald Trump na první tiskovce po listopadových volbách do Kongre‑ su. A vyjmenoval několik věcí, v nichž by s demokraty skutečně mohl najít společnou řeč.

Například zákon, který by uvolnil až 1,5 bilionu dolarů do obnovy americké infrastruktury. Trump by tím splnil jeden ze svých předvolebních slibů. A demokraté by to rovněž mohli prodat jako úspěch, pokud by podpořili desítky tisíc pracovních příležitostí pro lidi s nízkou kvalifikací. Mohla by to být „win‑win“situace.

Jiným příkladem je revidovaná podoba dohody o volném obchodu NAFTA, nově nazývána USMCA, kterou už Trump za USA podepsal. Teď ji ještě musí schválit Kongres. Prezident opět dohodu potřebuje jako dotažení svého předvolebního slibu. Pro demokraty by to mohla být příležitost, aby za svůj souhlas do výsledného dokumentu ještě dostali některé své požadavky, například posílení odborových práv.

Obě strany by se navíc mohly dohod‑ nout i na některých dalších věcech, jako je například „zastropování“cen léků, či na úpravách Trumpovy daňové reformy, kdy by dočasné daňové škrty pro individuální plátce upravily na permanentní.

Jenže je zde stále Trumpova podmín‑ ka, že demokraté se vzdají své vyšet‑ řovací agendy. „Obojí najednou nejde.

Když budou dělat jedno (vyšetřovat), nebudeme dělat to druhé (spolupracovat),“vyhlásil Trump.

Nebyla to prohra, spíše remíza

Mohlo by se přitom zdát, že prezident si nemá co diktovat, jen riskuje a hraje „vabank“. Ztráta Sněmovny reprezentantů byla v listopadu jeho prohrou. Volby do Kongresu, které se konají na konci druhého funkčního roku nově zvolené hlavy státu – takzvané „midterm election“–, jsou vždy do značné míry referendem o jeho vládnutí. A voliči se vyjádřili, zastavili Trumpovu jednobarevnou vládu.

Demokraté by se naopak měli před prezidentskými volba‑ mi 2020 cítit jako na koni a měli by to být oni, kdo si budou určovat podmínky. Jenže ve skutečnosti jsou tady přinej‑ menším dva podstatné faktory, proč to tak jednoduché a pře‑ hledné není.

Zaprvé, technický či řekněme statistický. V midterm elec‑ tion strana prezidenta takřka vždy prohrává, přichází o křesla v Kongresu – a to zpravidla jak ve sněmovně, která má celkem 435 členů, tak ve stočlenném Senátu.

Například Bill Clinton utrpěl dva roky po nástupu do úřadu, v midterm election v roce 1994, úplný debakl. Jeho demo‑ kraté přišli o většinu ve Sněmovně reprezentantů, kde ztra‑ tili 53 křesel, i v Senátu, kde je to stálo devět křesel. Barack Obama, který přišel do Bílého domu v lednu 2009, dostal v následných volbách do Kongresu v listopadu 2010, jak to tehdy sám nazval, „výprask“. Jeho demokraté ztratili sněmov‑ nu, když přišli o 63 mandátů. Senát sice udrželi, ale i tam přišli o šest křesel.

A z těchto historických srovnání Trumpova listopadová „prohra“vypadá spíše jako svého druhu remíza. Ve sněmovně jeho republikáni ztratili 40 poslanců. V Senátu si ale naopak o dva lidi polepšili, současný poměr sil je tam 53 : 47 ve pro‑ spěch republikánů.

Což znamená, že když nic jiného, tak Trump může dále pokračovat v obsazování amerických federálních soudů svými kandidáty. Případně, pokud by se navíc uvolnilo místo v Nej‑ vyšším soudu USA, jmenovat i do této vrcholné instance další‑ ho, už třetího svého zástupce. Potvrzení soudců totiž prochází jen Senátem, nikoli celým Kongresem.

Zdaleka podstatnější ovšem je, že vý‑ sledek „midterm election“nemusí vůbec nijak předpovídat šance prezidenta, v tomto případě Donalda Trumpa, před příštími prezidentskými volbami. A ten, kdo o tom nakonec může rozhodnout, je druhá strana, což jsou teď demokraté.

Velmi dobře to ilustrují právě zmíněné případy Billa Clintona i Baracka Obamy. Clintonova situace se zdála beznadějná. Po těžké prohře v midterm election 1994 ho vítězní republikáni pod vedením tehdejšího šéfa Sněmovny reprezentantů Newta Gingriche tlačili ke zdi, Clinton se přesu‑ nul na středovou pozici a společně schválili například zákon o reformě sociálního zabezpečení.

Newt Gingrich pak ale příliš „tlačil na pilu“, v roce 1995 způ‑ sobil kvůli vyjednávání o rozpočtu krizi, když vyvolal takzvaný „shutdown“, americká vláda zůstala měsíc bez financí. Jenže v očích voličů Gingrich působil jako ten, kdo nedokáže ustoupit z extrémních pozic, a z tohoto střetu na‑ konec vyšel vítězně Clinton. V roce 1996 obhájil Bílý dům.

Barack Obama po výprasku v midterm election 2010 čelil tvrdé republikánské opozici, která se rozhodla, že mu už nedovolí žádný další legislativní zisk. Ale za cenu toho, že ani republikáni žádný svůj návrh neprosadí. Byla to „úspěšná“taktika, jenže pouze v tom smyslu, že Obamovi už skutečně žádný velký zákon neprošel. Voličům tato destrukce už tolik neimponovala, v roce 2012 Obama s přehledem znovu vyhrál prezidentské volby.

Prezident Trump, stejně jako demokra‑ té, tohle všechno ví, a rok 2019, kdy už zároveň začne kampaň před prezidentskými volbami 2020, tak bude ve Washingtonu velkým taktickým soubojem. Nejen mezi demokraty a Trum‑ pem, ale také uvnitř Demokratické strany.

Mezi střízlivějším, opatrnějším křídlem, které věří, že voliči ne‑ chtějí vidět jen válku, ale alespoň nějaké výsledky, a na druhé straně radikálněj‑ ším názorem, že voliči v listopadových volbách dali demokratům mandát, aby šli Donaldu Trumpovi nemilosrdně po krku.

Z hlediska toho, jaké jsou Trumpovy šance na obhajobu úřadu v roce 2020, jde o hru s naprosto otevřeným koncem.

Rok 2019, kdy už zároveň začne kampaň před prezidentskými volbami 2020, bude ve Washingtonu velkým taktickým soubojem.

Vůdkyně demokratů Nancy Pelosiová si uvědomuje, že otevřená válka s prezidentem by mohla přinést debakl její vlastní straně.

Z historických srovnání vypadá listopadová „prohra“republikánů ve volbách do Kongresu spíše jako svého druhu remíza.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.