Čech, kterého ulovil Zuckerberg

Ekonom - - TÉMA ČÍSLA - –text– eva hníková

Nechce se vám do práce, a tak místo sebe pošlete inteligentního asistenta. Jindy za vás přečte knihu a připraví „výcuc“toho nejzajímavějšího. Tak by mohla vypadat umělá inteligence, kterou vyvíjí TOMÁŠ MIKOLOV. Šestatřicetiletý rodák ze Šumperka pracuje ve Facebooku, kam ho osobně naverboval Mark Zuckerberg. Před tím vyvíjel umělou inteligenci pro Google a Microsoft.

Objevy českého vědce zatím umožnily výrazně zlepšit rozpoznávání řeči, vyhledávání na internetu nebo odhalování nevyžádané pošty. Mikolov stojí také za skokovým zdokonalením Google překladače. Za excelentní vědecké výsledky získal v prosinci Cenu Neuron a milion korun. Ještě nemá přesně promyšleno, jak s odměnou naloží. „Rád bych ale, aby ty peníze pomohly výzkumu umělé inteligence v České republice, část nejspíše věnuji na charitu,“vysvětluje.

Cesta od krále ke královně

Ke skutečné umělé inteligenci se podle Tomáše Mikolova dopracujeme až ve chvíli, kdy se počítače budou schopné samy učit. Dosud vědci vymýšleli pravidla, jak se mají systémy chovat v určitých situacích, a věřili, že když bude pravidel hodně, stane se počítač inteligentním. Jenže to se ukázalo jako slepá cesta.

Český expert je přesvědčený, že postupné vylepšování a prohlubování stávajících poznatků nepovede ke vzniku umělé inteligence. Je spíše potřeba dávat věci do nečekaných souvislostí a udělat přelomové objevy.

Až se podaří umělou inteligenci vytvořit, bude podle Mikolova žít s lidmi v symbióze a pomáhat jim. Půjde vlastně o nástroj, který rozšíří schopnosti člověka. Nezbytnou součástí umělé inteligence má být schopnost komunikovat. Inteligentní systém si bude „povídat“s konkrétním člověkem a plnit roli jeho osobního asistenta, přizpůsobí se potřebám a znalostem dotyčného. Dnes sice již existují asistenti jako Siri či Alexa v chytrých telefonech, ti ale zvládají komunikaci jen v rámci předepsaných scénářů, takže se o skutečné inteligenci zatím nedá mluvit.

„V posledních letech došlo k velkému pokroku v oblasti zpracování přirozeného jazyka, z velké části díky použití umělých neuronových sítí, na kterých jsem pracoval. Nicméně věřím, že velké objevy jsou stále před námi,“domnívá se Mikolov. Sám nyní pracuje na matematických modelech evoluce, které se v budoucnu mohou stát základem nového modelu pro strojové učení a povedou ke vzniku umělé inteligence. „Tato práce ale není ještě dokončená,“podotýká.

Dosud se Tomáš Mikolov kromě jiného věnoval převádění jazyka na matematické objekty a práci s nimi. Když byl ve firmě Google, vytvořil systém word2vec, který popisuje slova jako vícerozměrné vektory. Tím je dáno, jaký vztah mají k jiným slovům. Se slovy převedenými na

vektory pak lze počítat. Mikolov to laikům přibližuje na rovnici, kdy se od slova „král“odečte slovo „muž“a přičte slovo „žena“. Výsledkem výpočtu je „královna“. Používání systému word2vec mnohonásobně zrychlilo a zpřesnilo zpracování jazyka. Díky jeho nasazení v praxi se zlepšilo třeba rozpoznávání řeči nebo automatické překlady.

Osmiletý programátor

Pro práci Tomáše Mikolova je nezbytný počítač. Poprvé ho viděl u strýce a tety v Polsku a považoval ho původně jen za obrovskou kalkulačku, na které se dají hrát i různé hry. Brzy si ale uvědomil, že má mnohem větší potenciál. V osmi letech dostal od rodičů svůj vlastní počítač. „Už tehdy jsem se naučil programovat,“popisuje. K počítači měl knížku se základními instrukcemi a s její pomocí se sám vzdělával. Nejprve podle návodu v učebnici vytvořil na počítači kalkulačku, následně ji už sám rozvíjel a obohacoval o další funkce. Bavilo ho, že mohl vytvářet stále složitější programy.

Své vrstevníky v některých oblastech hodně převyšoval už na prvním stupni základní školy. V deseti letech třeba vymyslel, jak bez znalosti vzorečku vypočítat obsah kruhu. Později zjistil, že tehdy vlastně nevědomky použil metodu Monte Carlo, která se využívá při simulacích chování určitých systémů.

Na základní a střední škole se tak při výuce některých předmětů nudil. „Měl jsem ale hodně vlastních zájmů, programoval jsem počítačové hry, a protože jsem tehdy ještě neměl přístup k internetu, všechny algoritmy jsem musel sám vymyslet. Takže nakonec byla spousta zábavy,“říká.

Po maturitě na průmyslovce v Šumperku odešel do Brna na Vysoké učení technické. Když na vysoké škole získal pořádný přístup na internet, začal se věnovat zkoumání umělé inteligence. V diplomové práci převáděl slova na vektory. „Ukázal jsem, že jazyk a matematika k sobě mají blíž, než si lidé mysleli,“vysvětluje.

Po promoci Mikolov na VUT pokračoval doktorátem. Tehdy využil pro modelování jazyka rekurentní neuronové sítě, což byl v roce 2010 přelomový nápad. Umožnil skokově zlepšit systémy pro rozpoznávání a přepis řeči. A Mikolov tento nápad považuje zatím za svůj největší úspěch. Proslavil ho v komunitě expertů na umělou inteligenci a později mu otevřel dveře k práci v prestižních firmách.

Aby nasbíral zkušenosti a posunul se dál, rozhodl se Mikolov během doktorského studia vyrazit do ciziny. „Pobyt v zahraničí umožňuje podívat se na práci z jiné perspektivy, ale jde i o sociální rozměr – bude vás znát více lidí,“vysvětloval Mikolov na debatě s laureáty Ceny Neuron. V roce 2010 se dostal do Spojených států na Johns Hopkins University, kde pracoval Frederick Jelinek, vědec českého původu, který je průkopníkem využití statistických nástrojů pro rozpoznávání řeči. Mikolov se tam věnoval vylepšování svého nápadu založeného na neuronových sítích.

Další zkušenosti odjel sbírat na Montrealskou univerzitu v Kanadě, kde působí Yoshua Bengio, odborník na umělou inteligenci a hloubkové učení, který se při své práci inspiroval fungováním lidského mozku. Už tehdy byl v kontaktu se zástupci mnoha firem zajímajících se o umělou inteligenci. S některými Tomáše Mikolova seznámil a ten dostal pozvání do kalifornského sídla společnosti Google, aby tam prezentoval svoji práci. Firma tehdy začínala dávat dohromady výzkumnou skupinu s názvem Brain a usoudila, že by se do ní mladý český expert hodil.

Ještě než mu Google stihl dát vědět, ulovila ho společnost Microsoft. V jejím výzkumném týmu Mikolov strávil na stáži několik měsíců. Pochvaluje si, jakou tam měl volnost.

Po skončení stáže na podzim 2012 nastoupil do Googlu. Na téhle práci v Silicon Valley oceňuje, že měla obrovský dopad. „Když jsem zveřejnil program word2vec, tak druhý den běžely na celostátní americké televizi reportáže o pokroku Googlu a o tom, co to znamená pro výzkum umělé inteligence,“popisuje český vědec.

Ačkoliv byl v Googlu spokojený, rozhodl se na jaře 2014 odejít do Facebooku. Jeho zakladatel Mark Zuckerberg totiž českého výzkumníka několik měsíců přemlouval. Mikolova nakonec přesvědčilo, že ve Facebooku vznikl tým, který se zaměřoval vyloženě na vývoj umělé inteligence. Nyní oceňuje, že pracuje převážně z New Yorku a z Paříže, což je daleko od hlavního sídla firmy v Kalifornii. „Mohu

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.