Jiří Rusnok (58)

Ekonom - - ROZHOVOR -

Vystudoval VŠE v Praze. Po roce 1989 pracoval v ekonomickém oddělení ČMKOS. V roce 1998 vstoupil do ČSSD; o dva roky později nahradil ministra financí Pavla Mertlíka. Ve Špidlově vládě působil jako ministr průmyslu. Poté se přesunul do soukromého sektoru, v ING se zabýval penzemi. V roce 2013 půl roku šéfoval úřednické vládě. Do ČNB přišel v roce 2014, od roku 2016 je jejím guvernérem. nabídky bytů. Já rozumím tomu, že se na nás soustřeďuje pozornost, protože jsme jediní, kdo na trhu s bydlením něco dělá. Vláda jenom planě mluví, ale reálně se pro lepší dostupnost bydlení nedělá nic.

Co by vláda měla dělat? Zlepšit stavební předpisy, stavět státní byty?

Je jedno, zda by stavěli developeři, bytová družstva, stát nebo obce. Prostě se nestaví. A ČNB tu skutečně není od toho, aby řešila nabídku bytů. A navíc – nejenže se nestaví, ale ani se nic nedělá ve věcech, které by mohly napětí v exponovaných lokalitách jako hlavní město snižovat. Ve světě se to běžně děje, existuje třeba regulace krátkodobých pronájmů.

Jak by podle vás regulace krátkodobých pronájmů mohla vypadat?

Máme šíleně nízké daně z nemovitostí. Takže proč by ti, kteří mají dost peněz, nenakupovali další a další byty a ty nepronajímali? V některých zemích je ale běžné, že z každé další nemovitosti – kromě té, v níž bydlí – platí majitel vyšší a vyšší sazbu daně. To u nás nikdo neřeší. Chápu, je to politicky nepopulární a citlivé. Ale je potřeba soustředit pozornost tam, kde problémy vznikají. My řešíme jen jeden dílčí následek cenové spirály v realitách, a to z velmi omezeného pohledu stability bank. To je náš úkol, tak je to v zákoně, a proto to děláme.

Vytvářejí na vás v této oblasti tlak i politici? Ve veřejném prostoru to totiž částečně vypadá, že za všechno špatné kolem bydlení může ČNB . . .

Jistě, ale na to jsme zvyklí. Nicméně politický tlak necítíme, pokud nepočítám fakt, že se neprojednává novela zákona o ČNB. Ale to je jen jakýsi vedlejší tlak, přímý tlak neexistuje. To si zatím nikdo nedovolil. A i kdyby si dovolil, tak nám to může být celkem jedno.

Ještě se vrátíme k výhledu na letošní rok. Očekáváte, že bude mít na Česko nějaké dopady skutečnost, že Evropská centrální banka přestala nakupovat státní dluhopisy?

Žádné zásadní dopady neočekávám. My jsme nebyli součástí tohoto měnového opatření, protože nejsme v eurozóně, takže na financování českého dluhu to vliv mít nebude. Navíc je třeba zmínit, že ECB sice přestala posílat na dluhopisový trh oněch 15 miliard eur měsíčně, ale současně platí, že výnos ze splatných dluhopisů hodlá reinvestovat. Čili to není úplný stop expanzi. Trh teď spíš očekává, kdy začne ECB uvažovat o zvýšení sazeb. A to je avizováno někdy v průběhu či na konci léta – spíš později než dříve. Zvýšení sazeb v eurozóně už na nás vliv mít může. Pro ČNB by se tím mohl otevřít větší prostor pro růst českých sazeb, aniž by se dál zvyšoval úrokový diferenciál, který dříve či později pomůže posilování koruny.

Jak vnímáte zahraniční události, které můžeme těžko ovlivnit, ale které mohou mít velký vliv? Máme na mysli brexit, zpomalující americkou ekonomiku, obchodní války...

Pokud by na vámi zmiňovaná rizika došlo, a to navíc souběžně, mohlo by to samozřejmě ovlivnit českou ekonomiku přes pokles zahraniční poptávky. Tato rizika vnímáme a analyzujeme, nicméně zatím nemáme podklady, z nichž bychom mohli vyvozovat nějaké konkrétní kvantifikovatelné dopady.

Takže s ekonomy, kteří vidí v dohledu další velkou krizi, nesouhlasíte?

Zatím ji nevidíme, nemáme ji z čeho odvodit. Pokud by se najednou sešlo více věcí, jako neřízený brexit, který přinese několik měsíců chaosu, eskalace globálního obchodního konfliktu zejména ve vztahu USA–Čína a k tomu třeba nejistota ve finančním sektoru v eurozóně, tak se to samozřejmě na náladě na trzích podepíše a uvidíme to i my. Nicméně jsou to události, které sice nelze vyloučit, ale pravděpodobnost, že se stanou, je v tuto chvíli velmi nízká.

Myslíte, že k „tvrdému“brexitu nedojde?

Domnívám se, že se k nějaké dohodě nakonec dospěje, protože obě strany na tom mají enormní zájem. Nikdo nechce řešit fatální problémy, které by na jistou dobu mohly nastat.

Vidíte nějaká rizika pro ekonomiku? Jak vnímáte třeba slova šéfů průmyslu, že pokračující vysoký růst mezd

by mohl vést k oslabení firem a v důsledku ke zpomalení ekonomiky?

Věřím v přizpůsobovací mechanismy soukromého sektoru, který si bude muset poradit. Zatím to vždy dokázal. To nevylučuje, že v jednotlivých případech nějaké firmy nemusí obstát a uvolní místo jiným. Ale z makroekonomického hlediska v tomto zásadní ohrožení nevidím.

Jak se změnil sentiment v radě ČNB po odchodu jestřábů Mojmíra Hampla a Vladimíra Tomšíka? A kdo je v „jestřábí“roli nahradí?

S tou ornitologií je to vždy složité… Prostě přišli jiní lidé a odešly osobnosti, které tu strávily dlouhých dvanáct let. Ale z hlediska pohledu na měnovou politiku se bankovní rada nijak zásadně nezměnila. Je velkou výhodou této instituce, že rozhoduje v týmu sedmi lidí. Obrovskou předností je, že i když v radě často existují velmi různé názory, rozhodovací mechanismus vede k tomu, že se do jisté míry „odříznou“extrémy a projde konsenzuální rozhodnutí.

Co říkáte na argument, že současný způsob obsazování rady, tedy jmenování jediným člověkem, umožňuje prezidentovi posunout ČNB k obrazu svému?

Dosavadní historie ČNB, a ta už není krátká, trvá přes 25 let, prokázala, že systém funguje dobře. K žádným excesům, které by ohrožovaly funkčnost, stabilitu a profesionalitu této instituce, zatím nedošlo. Naopak, při jmenování nevznikají zádrhele a politizování, jaké vidím v některých jiných zemích. Takže bych řekl, že se náš model z hlediska výsledků osvědčil a funguje dobře.

Dal pan prezident na vaše doporučení členů rady? Říkal jste mu, koho byste v radě chtěl?

Tyto věci s panem prezidentem konzultujeme, nicméně konečné slovo má on. Takže je to rozhodnutí pana prezidenta.

Ještě krátce ke koruně. Prakticky všichni ekonomové jí loni předpovídali posílení, to se však nakonec nekonalo. Teoretické podmínky, jako byly třeba vyšší úrokové sazby, přitom splněny byly. Proč tedy česká měna neposilovala?

Primární důvod vidíme v oslabení nových trhů a snaze investorů odejít za jistějšími a výnosnějšími aktivy, jako je americký dolar. To je myslím zřejmé a projevuje se to na všech měnách tohoto ranku. A pak, u nás hrají roli záležitosti minulé. Naše expanzivní měnová politika v podobě kurzového závazku vytvořila novou situaci – v českých bankách se nachází obrovský objem likvidity. Zahraniční investoři, kteří do značné míry za touto likviditou stojí, jsou omezeni různými regulatorními a dalšími pravidly, různými limity na českou korunu a české subjekty… Takže jejich pozice není zas tak pružná, jak by se mohlo zdát. Proto příliv dodatečného kapitálu ze zahraničí – motivovaný rozevíráním rozdílu mezi domácími a zahraničními úrokovými sazbami – nebyl ve výsledku tak významný, aby přetlačil oslabování vlivem zhoršeného sentimentu vůči zemím našeho typu.

Říkal jste, že letos už posílení koruny očekáváte. Pokud by k němu z nějakého důvodu nedocházelo, byli byste ochotni koruně „pomoci“rozprodáním části velkých devizových rezerv, které jste v období kurzového závazku vytvořili?

Ne. Pro to není žádný důvod. My necílíme na kurz koruny…

. . . ale říkal jste, že koruna byla slabší, než by se vám líbilo.

Ne, řekl jsem, že byla slabší, než byly naše předpoklady. Vývoj kurzu koruny je důležitý předpoklad našeho modelu, protože pak vidíme celkové měnové podmínky. Nicméně není důvod do kurzu nijak zasahovat. To by se muselo dít něco opravdu zásadního. Devizové rezervy jsou vzácná věc na to, abychom jimi vylepšovali kurz koruny v době, kdy není v žádném fatálním propadu, kterého bychom se měli obávat.

Devizové rezervy jsou vzácná věc na to, abychom jimi vylepšovali kurz koruny v době, kdy není v propadu ani v žádném fatálním stavu.

Takže vám slabá koruna nevadí?

Je dobře, že je koruna stabilní. Navíc to, že neposilovala, nám loni paradoxně trochu pomohlo: mohli jsme zvyšovat sazby mnohem rychleji, než jsme původně očekávali. A to bylo pozitivní ze dvou důvodů – zaprvé nám to pomáhá trochu ochlazovat přehřátý realitní trh. Druhým pozitivem byla možnost se relativně rychle odpoutat od téměř nulových úrokových sazeb a vrátit se do normálního nastavení měnové politiky.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.