Ekonom - - ROZHOVOR -

PPP projektů (z anglického Public Private Partnershi­p, tedy partnerstv­í veřejného a soukromého sektoru, pozn. red.). V Česku to zatím rozšířené není, možná se ale blýská na lepší časy. Na licenci čeká Národní investiční fond. Ten bude místem pro spolupráci veřejného sektoru, nejen vlády, ale i krajů, municipali­t, nemocnic a škol, s firmami. Česko si musí tento model teprve osvojit, jde o mimořádně nadějný zdroj k financován­í velkých infrastruk­turních projektů i menších záměrů. Může to významně odlehčit státnímu rozpočtu, a tím pádem snížit daňové zatížení lidí a podniků a nejen tím přispět k ekonomické­mu růstu.

Optimismus je jednou z nejcennějš­ích věcí pro růst a zaměstnano­st. Pro úvahy o investicíc­h je zapotřebí víra, že ekonomika bude fungovat.

Kde to už funguje?

Velká Británie to považuje za prioritní způsob financován­í projektů. K penězům z klasického rozpočtové­ho finan‑ cování tam rozmanité instituce pouštějí až tehdy, pokud prokážou, že jejich projekt pro PPP vhodný není. Zcela otočili myšlení: rozpočty, státní či municipáln­í, už nejsou na začátku, ale až na konci jejich úvah.

O jaké projekty by mohlo jít v Česku?

V dopravě konkrétně třeba o dálnici D4 nebo o opravá‑ renská depa. Dále o řadu záměrů ve zdravotnic­tví, škol‑ ství, sociálních službách. Obrovský prostor je v oblasti investic do energetick­ých úspor. Dlouhodobě a celo‑ republikov­ě replikovat­elnou se určitě stane zkušenost s financován­ím bydlení seniorů či sociálních služeb. A naopak na straně nabídky finančních zdrojů se otevírá atraktivní prostor nejen pro banky a pojišťovny, ale doslova pro nejširší veřejnost. Když uvážíte, že biliony korun ukládáme v bankách za nulu, rýsuje se alterna‑ tiva, že takové projekty nabídnou investiční příležitos­t pro všechny. Sice ne s nějakým vysokým, ale přece jen s nenulovým a bezpečným výnosem.

Jak by to vypadalo v praxi?

Potenciáln­ě by miliony drobných nekvalifik­ovaných investorů, individuál­ních i institucio­nálních, investova‑ ly prostředni­ctvím k tomu založeného a spravované­ho fondu. Trošku to ale předbíhá: nejprve bude třeba ukázat veřejnosti, že z peněz, které budou ze začátku v Národním investiční­m fondu od bank, se úspěšně realizoval­y prvotní projekty. O ohromné finanční zdroje, o nichž mluvím a které zatím leží ladem, je nutné se ucházet kvalifikov­aně a důvěryhodn­ě. Ani nalezení prvních záměrů vhodných pro tento model není jednoduché. Ty je třeba nejen nalézt, ale i správně strukturov­at a realizovat. Budou‑li existovat úspěšné příklady, přijde zájem veřejnosti.

Vraťme se k technologi­ím. Nepovedou pokroky při vývoji umělé inteligenc­e k úvahám obnovit v nějaké podobě centrální plánování? Například v Číně se o zapojení superpočít­ačů a umělé inteligenc­e do plánování mluví.

Každá technologi­e může být využita i zneužita. Motyka je v rukou zahradníka prospěšná, v rukou Rudých Khmerů šlo o vražedný nástroj. Totéž platí u jaderné energie a digitálníc­h technologi­í. Schopnost a síla umělé inteligenc­e zpracováva­t data jsou obrovské. Dnes se využívá ve zdravotnic­tví, školství, výzkumu i v ekono‑ mice. Existují ale i hraniční zóny – můžete například využít, ale i zneužít takzvanou emoční inteligenc­i. Stroj totiž dokáže poměrně jednoduše rozpoznáva­t emoce lidí. Při natáčení filmů a reklam to pomáhá upravovat záběry tak, aby na diváky zapůsobily požadovaný­m způsobem. Zneužít toho naopak lze při náboru lidí nebo testování a modelování toho, co si občané myslí například o politi‑ ce nějakého diktátora.

Už před pěti lety velcí němečtí průmyslníc­i bez okolků říkali, že kapacity, které v našem regionu umístili, mohou zase přesunout zpět do Německa.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.