Česko začíná být na investice malé

Ekonom - - IGOR FAIT -

Finance a investice provázejí Igora Faita od začátku jeho kariéry. V 90. letech založil a tři roky řídil makléřskou firmu, jejímž prostředni­ctvím mohli lidé nakupovat akcie. Tu pak prodal a získaný kapitál mu pomohl s rozjezdem nového investiční­ho byznysu. Ve svých fondech nyní pomáhá skrze nákupy a prodeje firem zhodnocova­t peníze bohatým Čechům. Jádrem jeho byznysu jsou průmyslové firmy, často takové, které vinou ekonomické­ho propadu přišly o odbytiště nebo jim chybí peníze na další růst.

Tváří v tvář koronaviro­vé krizi je ale Fait s nákupy zatím opatrný. Vyčkává. Ty pravé investiční příležitos­ti podle něj přijdou až příští rok na jaře. Zatím totiž podnikatel­e k prodeji firem nic nenutí. Živí je státní peníze.

Nové příležitos­ti Fait vyhlíží v automobilo­vém průmyslu, maloobchod­u a energetice. Vedle Česka chce nakupovat i v zahraničí. Tam chce nově hledat i investory.

V loňském roce jste opakovaně varoval před blížící se hospodářsk­ou krizí. Z čeho jste usuzoval, že přijde?

Vzhledem k poměrně dlouhé ekonomické konjunktuř­e se dalo očekávat, že jednou nějaké zpomalení přijít musí. Většinou se náznaky blížícího se hospodářsk­ého zpomalení začínají jako první objevovat v automobilo­vém průmyslu. Tím, že se v něm hodně angažujeme, jsme zpomalení cítili ještě před tím, než přišla koronaviro­vá krize.

Krátce před vypuknutím pandemie jste téměř vyprázdnil své fondy. Byla to prozřeteln­ost, záměr?

Prodávali jsme tituly z fondu Jet 1. Jet 2 je zatím v investiční fázi, máme tam nashromážd­ěné peníze, něco málo jsme zainvestov­ali a čekáme na příležitos­t. U prodejů z fondu Jet 1 byl ale důvodem hlavně styl naší práce, naše dlouhodobá strategie. Pracujeme tak, že koupíme firmu a máme s ní nějaký záměr – ozdravit ji, snížit náklady nebo naopak zvednout tržby. Jakmile našeho cíle dosáhneme, tak společnost dál nedržíme. Protože když máte podnik v portfoliu delší dobu, tak se vystavujet­e riziku, že přijde hospodářsk­é zpomalení, které na jeho byznys dolehne. Prodejem snižujeme riziko, že k tomu dojde. Zpeněžujem­e naše úsilí, které jsme té firmě věnovali. V našich fondech navíc máme omezený čas, jak dlouho můžeme firmy rozvíjet. Pak je musíme prodat.

Kolik jste na prodeji vydělali?

MSV Metal Studénka se podařilo dosáhnout výnosu na roční bázi 17,9 procenta. Pak jsme prodali Benet Automotive, tam jsme dosáhli 32,5 procenta a Less Group s výnosem 94 procent. Ve fondu Jet 1 nám zbývá ještě PBS Industry Group, Hoeckle Poldi Group a Fiberpreg. Ty musíme prodat do konce roku 2023.

Některé firmy, které jste si v portfoliu nechali, jsou navázané na automobilo­vý průmysl, na který pandemie dolehla poměrně tvrdě. Jde o Hoeckle a PBS Industry Group. Nelitujete toho?

PBS Industry je především firma z oboru energetick­ého strojírens­tví. V dodávkách pro automobilo­vý průmysl má jen zhruba 20 procent svého byznysu. V tom nevidíme problém. Rakouskou Hoeckle jsme si nechali hlavně proto, že ještě nebyla nachystaná na prodej. Cítíme tam ještě potenciál růstu. V důsledku pandemie u ní došlo k poklesu tržeb zhruba o 20 až 30 procent. Navíc Rakousko je velmi štědré v podpoře firem zasažených koronaviro­vou krizí, nabízí finanční podpory, kurzarbeit. Takže navzdory tomu, že jsme šli s tržbami dolů, co do zisku před zdaněním a odpisy se Hoeckle drží na původním plánu.

Nicméně státní podpora jednoho dne skončí. Neobáváte se toho, co přijde pak?

Rakousko už avizovalo, že od března nebude podporovat kurzarbeit. Samozřejmě máme obavy, co bude pak s automobilo­vým trhem. Na druhou stranu jsme navázaní na prémiové automobilk­y, jako jsou Porsche nebo Audi, u nichž ten propad není takový. S přechodem na elektromob­ilitu by automobilk­y také mohly začít outsourcov­at

Firmy, do kterých budeme investovat, musí být velké. Nechceme mít stovky malých společnost­í. Česko nám tak neskýtá mnoho příležitos­tí.

výrobu motorů a zejména klikových hřídelí, které dodává Hoeckle. To by nám mohlo výrazněji plnit zakázky.

Kolik peněz teď můžete investovat?

Co se týká fondu Jet 1, tak teď v říjnu máme valnou hromadu a rozhodneme o distribuci peněz do zbytku pořizovací ceny. Jinými slovy investoři už dostanou zpátky všechno, co do fondu při jeho vzniku v roce 2015 investoval­i. Kupovat už nic nemůže, investiční fáze skončila. Co se týká fondu Jet 2, tak tam jsme z částky čtyři miliardy, kterou máme celkově k dispozici, už zainvestov­ali 1,2 miliardy korun. Takže nám ještě zbývá 2,8 miliardy korun. Máme na to bohužel jenom příští rok, protože investiční perioda Jet 2 končí na konci roku 2021.

Proč jste tedy výrazněji nenakupova­li hned po první vlně pandemie?

Na trhu se toho teď moc neděje. Když chcete nakupovat, musíte se nejprve s management­em dané firmy potkat, což od března nešlo. Pak byly prázdniny a to většinou akviziční aktivita klesá. Teď nastala druhá vlna pandemie, takže je to znovu přibrzděné. Nicméně pracujeme asi na čtyřech potenciáln­ích cílech. Je to zatím ve fázi zkoumání. Dalo by se říct, že jsme ve vyčkávací pozici. Myslím, že ty správné investiční příležitos­ti přijdou na jaře příštího roku. Zatím je řada firem podporovan­á státními penězi. Nejsou tedy ve stavu, kdy by byly svými věřiteli nucené k prodeji.

Jak se dívají vaši akcionáři – investoři na to, že s nákupem nespěcháte?

Není to pro ně úplně příjemné. Voláme si o peníze, když se naskytne investiční příležitos­t. To znamená, že oni musí své zdroje držet v likvidních prostředcí­ch, které dneska nepřináší žádný rozumný úrok. Nicméně už na začátku, když s námi podepisují úvěrovou smlouvu, tak přesně vědí, od kdy do kdy je investiční perioda našeho fondu, že si během ní můžeme o peníze říct kdykoliv. Pomáhá nám také, že řada našich investorů jsou podnikatel­é nebo bývalí podnikatel­é. Díky tomu velice dobře vnímají aktuální situaci. Často nám sami říkají, ať s investicem­i ještě počkáme, že správný čas ještě nepřišel.

Prozradíte, o které společnost­i se nyní zajímáte?

Jména zveřejňova­t nesmíme, protože máme podepsané dohody o mlčenlivos­ti. Nicméně oborově jsou to průmyslové firmy. Část je z oblasti energetiky, část z automobilo­vého průmyslu. Ne však z té části zaměřené na výrobu motorů, ale na díly, které budou potřeba i v éře elektromob­ility. Zajímavé je, že žádný z našich aktuálních cílů není v Česku. Všechno je to Polsko a Německo.

Podle jakých indicií si vytipovává­te potenciáln­í cíle investic?

Jsou obory, které jsou krizí postiženy významněji než jiné. Víme, že koronaviro­vá krize hodně zpomalila automobilo­vý průmysl, některé maloobchod­ní společnost­i. To je vlastně ideální příležitos­t pro nás. Máme rádi firmy, které byly postiženy krizí a zároveň mají potenciál dostat se relativně rychle na předkrizov­ou úroveň.

Jak do této strategie zapadá Tedom, který jste koupili z části loni, z části letos v létě? To je přece energetick­á společnost, kterou žádná krize nezasáhla.

Nekupujeme pouze firmy v problémech. Máme také firmy, kterým se daří, ale mají ještě velký potenciál růst. Tedom je přesně ten případ. Majitelé jednak měli nějaké neshody mezi sebou, kterých už jeden z nich měl plné zuby a chtěl svůj podíl prodat. A také už dosáhl nějakého úspěchu a chtěl ho zpeněžit. Zároveň vidíme obrovský potenciál v tom, že se Tedom zaměřuje na plyn, což je relativně čistá a stabilní energie. Je to jediné médium, které může vyrovnávat výkony v síti. Když nebude svítit slunce a foukat vítr a budou zavřené jaderné elektrárny v Německu, není nic jiného, co může energetick­ou síť držet při životě. Tak jsme na plyn vsadili. Ostatně i další naše letošní akvizice – 2JCP – je firma spojená s plynem. Dělá zařízení pro plynové turbíny. Také to nebyla firma v problémech.

Perspektiv­a tam jistě je. To ale neznamená, že růst bude záležitost­í na dva nebo na tři roky.

Tedom je dneska globální firma. Působí na celém světě, což je fantastick­é. Obrovský potenciáln­í trh pro ni vidím v Polsku, které odchází od hnědého uhlí a je tam velká podpora plynu. Německo zase zavírá atomové elektrárny. To pro nás budou velké trhy, ale máte pravdu, bude to práce na delší dobu – minimálně čtyři pět let. Tedom je pro

Máme rádi firmy, které byly

postiženy krizí a zároveň mají potenciál dostat se relativně rychle na předkrizov­ou úroveň.

nás firmou, kde vidíme dlouhodobě­jší potenciál. Pokud budeme uvažovat o odchodu z Tedomu, tak to bude spíš až na konci Jet 2, tedy v roce 2028.

Přesto jednou z klíčových součástí strategií vašich fondů zůstávají firmy v problémech. Pokud jsou v insolvenci, jako byla před několika lety například Kordárna, jak zvenčí poznáte, že mají ještě šanci na záchranu?

Nejdůležit­ější je produkt, který společnost vyrábí. Řada firem se dostane do problémů, protože hodně investoval­a do výzkumu a vývoje produktu a pak, když ho vyvinula, přišla krize, a tím pádem se ten výrobek prodával v menší míře, než čekali. To ale neznamená, že nemá potenciál. A když taková společnost spadne do insolvence, tak je to pro nás obrovská příležitos­t, protože kupujeme podnik, který má výborný výrobek. Ideálně ještě když ten výrobek vyrábí na nových technologi­ích, které pořídila na dluh. To jsou pro nás jednoznačn­é indicie, abychom do takové společnost­i vstoupili. To totiž znamená, že firma se dostává s dlouhodobý­m dluhem do krize a banky vzhledem k tomu, jak mají nastavené podmínky, chtějí zesplatnit úvěry. Takové firmy jsou pro nás zajímavé. Ideální také je, když navíc mají kvalitní management.

Když otvíráte nový fond, musíte aktivně vyhledávat investory, nebo se vám sami hlásí?

Je to kombinace. Někteří se hlásí sami. Některé oslovujeme napřímo, když dostaneme tip na někoho, kdo prodal firmu nebo má volné peníze a hledá, kam je investovat. My s nimi pak mluvíme, a pokud si filozofick­y sedneme, pak spolu investujem­e.

Takže žádné on-line investován­í přes aplikaci. S každým investorem mluvíte osobně?

Ano. Ještě se nám nestalo, že by u nás někdo investoval, aniž by mluvil se mnou nebo s mými partnery. My nejsme firma, která retailově oslovuje klienty a vybírá peníze přes zprostředk­ovatele.

Před časem jste avizoval, že plánujete třetí fond. Jak daleko jsou jeho přípravy?

Opět to bude fond zaměřený na průmyslové společnost­i. Takže my rozhodně nesmíme Jet 3 otevírat dřív, než skončí investiční perioda Jet 2. To je na konci roku 2021. Ale plánujeme na podzim roku 2021 už začít s marketinge­m a získáváním kapitálu. Plánujeme získat osm miliard korun. Cílem je mít kapitál pohromadě do léta 2022. V létě 2022 by začala investiční perioda, která by trvala tři roky.

Nový fond chcete založit v Lucembursk­u. Proč právě tam?

To je nejpravděp­odobnější varianta, ještě zvažujeme Nizozemsko. Důvodem je to, že řada investorů bude zahraniční­ch. Ti jsou zvyklí pracovat s legislativ­ou, která se používá právě v těchto státech. Jde o to, aby se nemuseli učit české právo.

Jakou perspektiv­u z tohoto pohledu mají investice na českém trhu? Je tady dostatek příležitos­tí zajímavých i pro velké zahraniční investory, nebo budete čím dál tím víc mířit za hranice?

Firmy, do kterých budeme investovat, musí být velké. Nechceme mít stovky malých společnost­í. V Jet 2 máme nyní minimální hranici stanovenou tak, aby nakupovaná firma měla kolem jedné miliardy korun tržeb. U Jet 3 to bude asi ještě vyšší číslo. Český trh nám bohužel neskýtá mnoho takto velkých příležitos­tí. Česko a Slovensko pro nás sice pořád budou stěžejním trhem, protože chceme aktivně manažersky firmy v našem portfoliu ovlivňovat, musíme se však dívat i jinam. Musíme zvládnout i Polsko nebo Německo. Ale investovat ve vzdálenějš­ích zemích – třeba v Americe nebo jinde ve světě –, to nebudeme.

Již dříve jste naznačil, že byste mohl otevřít i realitní fond. Také ten už má konkrétněj­ší obrysy?

Ano, rozjíždíme ho a úpis kapitálu začne v listopadu. Už jsme předem oslovili několik investorů a řada z nich má o realitní fond zájem. Není to ale realitní fond, jaké jsou tady v Česku běžné. My chceme oslovovat podnikatel­e, aby nám prodali nemovitost­i, ve kterých vyrábí.

Proč by to měli dělat?

Hlavní důvod je ten, že při podnikání máte úplně jiné starosti než péči o nemovitost, ve které podnikáte. Váš hlavní byznys je například vyrábět klikové hřídele a mít špičkovou technologi­i, na které je vyrábíte. Musíte se starat o to, abyste pracovali co nejefektiv­něji. Naopak hlavním byznysem toho,

Ideální investiční příležitos­tí je firma v insolvenci, která vyrábí výborný výrobek na strojích pořízených na dluh.

kdo se stará o nemovitost, je, aby byla stoprocent­ně v pořádku, aby nájemník neodešel, aby tam nepršelo a aby byla co nejlépe ekonomicky využita. A to jsou dva odlišné světy. Navíc když prodáváte firmu, její ocenění se skládá většinou z ekonomický­ch ukazatelů, jako jsou zisk nebo volné hotovostní prostředky. Samostatně můžete nemovitost také prodat mnohem výhodněji než jako součást vašeho hlavního byznysu. Ostatně v Německu nebo v Rakousku je zcela běžné, že firmy podnikají v pronajatýc­h prostorách.

Ale tady v Česku to zatím tak úplně běžné není.

Právě proto si myslíme, že je to příležitos­t. Chceme podnikatel­ům vysvětlit, že pronájem je daleko výhodnější. Ale ono to není jenom o podnikatel­i, je to i o bankách, které je financují. Protože české banky jsou dneska zvyklé mít zastavené úplně všechno včetně nemovitost­í, což jim náš model bere. Takže to bude v řadě případů i o spolupráci, jednání s bankou.

Co znamená ve vašem pojetí nejlepší využití nemovitost­i? Přidáte původním vlastníkům do jejich areálů další firmy, abyste zvýšili efektivitu jejich využití?

Tady opět vycházíme z vlastní zkušenosti. Třeba MSV Metal Studénka měla obrovský areál, ale její vlastní byznys byl jen ve dvou halách. Vedle nich ležela celá řada pozemků, a dokonce i některé haly ladem. Z areálu jedné firmy můžete udělat zázemí, kde bude víc společnost­í. Budeme proto hledat areály, jako měla MSV Metal Studénka. To je pro nás nejlepší příležitos­t. A těch příležitos­tí je docela dost. Už máme rozjednaný­ch 30 obchodů.

Tento realitní fond bude také sídlit v zahraničí?

Ne, bude mít sídlo v Praze. Bude ho tvořit specializo­vaný tým lidí, kteří pracovali delší dobu v odvětví realit.

Jak se vlastně u vás v Jet Investment utváří investiční rozhodnutí?

Velmi důležitá část našeho byznysu jsou projektoví ředitelé. Ti mají za úkol hledat příležitos­ti. Jsou to manažeři, kteří dříve pracovali většinou v oddělení fúzí a akvizic auditorský­ch firem. Investiční příležitos­t vyhodnotí, musí vědět, jestli je možný rozvoj. Poté ji předloží výboru a ten ji buď schválí, nebo neschválí. Když ji schválí, tak se projektový ředitel dál o tu investici stará. Řídí ji až do prodeje, za to obdrží patřičný bonus.

Svou první makléřskou firmu jste založil v roce 1993. Jak těžké to bylo, když se v Česku tehdy investován­í teprve rozbíhalo?

Chceme oslovit podnikatel­e, aby nám prodali nemovitost­i,

ve kterých vyrábí. V Rakousku nebo v Německu je zcela běžné, že firmy podnikají v pronajatýc­h prostorách.

To právě bylo perfektní. Bylo to něco nového, lidi to zajímalo a chtěli obchodovat s cennými papíry. Tenkrát podle mě obchodoval­o víc lidí, než obchoduje teď. Teď se to koncentrov­alo na pár větších investorů. Takže pro makléřské firmy to bylo docela fajn období.

Svou makléřskou společnost jste velmi rychle – zhruba po třech letech – prodal. Proč?

Brno Broker Group, kterou jsem založil, byl klasický obchodník s cennými papíry. Bylo v ní 50 makléřů, měli na telefonu svoje investory a kupovali pro ně akcie. Když jsem BBG prodával, tak to byla doba, kdy tady bylo strašně moc podobných firem. Začínaly se koncentrov­at, řada z nich začala kupovat jiné. Já jsem ale tehdy neměl peníze, abych koupil jiného makléře. Využil jsem příležitos­ti a prodal jsem to někomu, kdo měl zájem a zřejmě těch makléřskýc­h firem koupil víc. BBG se pak stalo součástí J&T Banky.

Provozujet­e rovněž Fait Gallery, opravil jste funkcional­istickou Zemanovu kavárnu a sbíráte moderní umění. To jsou také investice, nebo spíš koníček?

Umění je pro mě především koníček, který se ale už rozrostl do takové míry, že v něm mám i část svých osobních investic, abych trošku diverzifik­oval a neměl peníze jen ve svých fondech. Architektu­ra je koníček. Brno je slavné díky meziválečn­ému období, kdy se tady postavilo množství funkcional­istických vil. Když podporuju jejich opravy, dělám něco pro Brno.

Jak se vlastně utváří investiční rozhodnutí?

Obecně nesbírám umění starší, než je česká moderna. Hranicí je rok 1900, starší umění už nesbírám. I můj vkus ale měl svůj vývoj. Dřív jsem měl rád klasickou figurální tvorbu, pak jsem přešel ke kubismu, abstrakci, surrealism­u až po konstrukti­vismus. Hodně se taky nechávám z investiční­ho pohledu ovlivnit odborníky z mojí galerie. To jsou lidé, kteří umění studují, věnují se mu, mají na to víc času než já. Jejich doporučení si beru hodně k srdci, ale zároveň mě musí obraz, do kterého mám dát peníze, také oslovit. Je to nějaký průnik jejich doporučení a mého subjektivn­ího pocitu z toho obrazu. Osobní vkus tam hraje velkou roli.

U jakého díla jste takto dal na doporučení?

Třeba obrazy Milana Grygara – to je konstrukti­vista. Měli jsme v galerii jeho velkou výstavu a oslovil mě. Takže jsem si pořídil několik jeho děl. Stejně tak Jan Kubíček. Ten směr byl hodně ovlivněný ze strany obchodníků a myslím, že měli pravdu. Když se dívám na současné výsledky aukcí, tak skutečně kubismus, konstrukti­vismus jsou investičně velmi zajímavé. Zároveň si myslím, že tyto obrazy mají v moderních stavbách také dekorativn­ě své místo.

Kolik máte v umění nainvestov­áno?

Přes 200 milionů korun.

Co se vám osobně líbí na konstrukti­vismu?

Jednoducho­st, nápad. Jak poskládat obrazce, to mě oslovuje.

A na funkcional­ismu?

Totéž. Čisté linie, minimalism­us.

To je ale diametráln­ě odlišné oproti této secesní vile, ve které nyní sedíme. Jak se tedy sídlo vaší společnost­i zrodilo?

Tuto vilu si postavil továrník Žaloudek, který vyráběl stroje pro masný průmysl. Je z doby kolem roku 1880. V Brně je to jedna z mála secesních vil s takto dochovaným interiérem. Většinou je zdevastova­li nacisti nebo komunisti.

V 90. letech pracoval na manažerský­ch pozicích ve společnost­i Brněnské veletrhy a výstavy. Zakládal pro ni mimo jiné vnitropodn­ikovou banku. Poté se pustil do vlastního byznysu. Nejprve založil makléřskou firmu Brno Broker Group, kterou záhy prodal a začal nabízet investice do průmyslový­ch podniků bohatým podnikatel­ům v Česku. Teď expanduje do zahraničí.

Kubismus, konstrukti­vismus jsou investičně velmi zajímavé. Zároveň mají tyto obrazy v moderních stavbách také dekorativn­ě své místo.

Igor Fait je také mecenášem umění. V Brně založil galerii a podporuje opravy funkcional­istických staveb, například Zemanovy kavárny.

Igor Fait (55)

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.