VYHOZENÉ PENÍZE ZA SYSTÉMY, KTERÉ JSOU OBČANŮM NA NIC

Hospodářské noviny - - Názory -

T ři a půl miliardy korun, které stát investoval do výstavby jednohoinkasníhomísta, tzv. JIM, se podle zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu rozplynuly vprojektech, kterésnímnemělynic společného. Připomeňme, že projekt JIM měl zjednodušit komunikaci občana se státem, aby s daněmi, cly a sociálními odvody nemusel obíhat každou instituci zvlášť. Nakonec to občan sice zaplatil, výsledku se ale nedočkal.

Peníze stát utrácel zajímavě. Jenže nejde ani tak o výdaj například za stroboskop, který zaujal poslance sněmovního kontrolního výboru, jako o to, že přes 80 procent prostředků vyčerpalo Generální finanční ředitelství, které z peněz hradilo běžné výdaje na IT, platy zaměstnanců či opravy budov. Pokud bypodobněnakládalaspenězisjednoznačným určením (tedy na JIM) jakákoliv firma, kterou finanční ředitelství kontroluje, skončila by bledě. Utrácení za jiné než schválené věci „finančák“ostatním nepardonuje. Sobě ano, sám od sebe pokutu nedostane.

Zpráva NKÚ o penězích vyhozených na projekt je zajímavá nejen rozdílným přístupem berního úřadu k sobě a k jiným. Poukazuje také na duplicity informací v různých systémech IT, na to, že tyto systémy spolu„nemluví“ažestátje, přestože stojí miliardy, většinou ani nevlastní. Koncem roku 2017 ministerstvo práceupozornilo, ževestátníchúřadech funguje přes osm tisíc infor­ mačních systémů, které většinou nekomunikují. Co se změnilo?

Z hlediska občana, který potřebuje se státní správou nějak „normálně“spolupracovat, nic. Úřady stále chtějí spoustu potvrzení, která by si mohly zjistit samy. Proč třeba mateřská nechodí automaticky a stát potřebujeasidvacetvyplněnýchdotazníků, když matriku i daňové odvody má pod svou kontrolou?

Situace se nelepší ani u firem. Daňové přiznání je možné v elektronické podobě, pořád je ale složité, a navíc plátci DPH poněkud nepochopitelně vyplňují dva obdobné papíry (kontrolní hlášení a přiznání k DPH).

Množství systémů nepřispívá ani k transparenci. Získat podrobná statistická data od státu, který přes elektronickou evidenci tržeb vede každý prodej včetně krabičky zápalek, jenemožné. Jestliževespojených státech lze z veřejných dat získat například i dlouhou časovou řadu ceny žrádla pro psy, v Česku neexistuje ani pořádná veřejná statistika, která by v aktuálním čase ukazovala, za co všechno vlastně stát utrácí peníze.

Každá nová položka v rozpočtu, ať už jde o obědy zdarma pro děti veškolách, čiopodporutohočionoho, je podrobena kritice zleva zprava. To, že za IT, o kterém není úplně jasné, co dělá, stát utrácí miliardy, které by zdarma nakrmily všechny občanyzemě, zjevněnikohonetrápí.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.