JEDNA DVĚ, MIGRANT JDE, MIGRANT SI JDE PRO TEBE

Hospodářské noviny - - Názory - Filip Rožánek

Dvě vzájemně nesouvisející soudní jednání minulý týden ukázala, jakou moc může mít televizní zpravodajství při ovlivňování nálad ve společnosti. Pachatelé v obou případech prohlašovali, že jejich vyhrocené a potažmo společensky nebezpečné jednání bylo stimulováno dojmy, které si odnesli ze sledování reportáží o uprchlících.

Oba podlehli strachu z migrační krize. V domnění, že hordy násilnických uprchlíků jsou už za rohem, sáhli sami k trestným činům. Jeden pokácel stromy na koleje, druhý vydíral ředitelku mateřské školy.

Televizní zpravodajství a internet jsou nejsilnějšími generátory emocí ze všech médií. Způsob, jakým se v televizi pracuje s obrazem, zvukem, grafikou, střihem nebo barevným pojetím, může u diváka ovlivnit vnímání podstaty zprávy. Rádio nemá obrázky a musí se spolehnout na hlas a zvuky. Noviny nemají videa ani zvuk, zůstává jim tedy práce s titulky a fotografiemi. Televize oproti tomu může tutéž informaci sdělit mnoha různými způsoby – a je jen na režii, jak to udělá. Mediální výzkumy potvrzují, že se pozornost diváků s rozvojem technologií tříští mezi více zařízení, takže zachytávají spíše dílčí dojmy než celistvé informace. S o to větší razancí ale potom zprávy okomentují na Facebooku přes mobil, který při sledování televize drží v ruce.

Důchodce, který dvakrát způsobil srážku osobního vlaku se stro­ mem, zjevně patřil do kategorie lidí, jež ve zpravodajství nehledá věcné informace, ale potvrzení vlastního názoru nebo obav. Televize pro něj také byla nástrojem, jak chtěl rozšířit strach z migrantů – svůj podvržený „teroristický“leták poslal do redakce Primy. Díval se na zprávy a odnesl si z nich dojem, že české ženy čeká obřízka, znásilňování a nucené manželství. Arabkám oděným v burkách chtěl podle odposlechnutého telefonátu házet pod nohy „malé Molotovovy koktejly“. A děti, které nevyhovují jeho představám o správné společnosti, by po porodu „házel do kanálu“.

Zejména z posledních dvou nápadů je jasné, že zřejmě nebyl úplně při smyslech. Nedá se tedy jednoznačně říct, že nepřímá vina za jeho konání míří i za televizními reportéry. V jeho případě ale televize formovala vnímání světa a mezinárodního dění. Neškrtla sirkou, ale byla akcelerátorem hoření.

Senior viděl hrůzu, a když se k tomu podle obhajoby přidaly i vedlejší účinky léků, pronásledovaly ho pak děsivé sny. Noční můry ho dovedly až k tomu, že popadl pilu a jal se „probouzet společnost“. Vlaková havárie měla vypadat jako teroristická akce blízkovýchodních migrantů. Podle strojvůdců bylo jen dílem štěstí a náhody, že soupravy nevykolejilyanikomusenicnestalo.

V případě vydírání ředitelky mateřskéškolkypachatelzplzeňského kraje vysvětloval, že „neustále viděl v médiích, jak se sem valí nelegální imigranti, kteří napadají lidi“. Posledníkapkoupronějbylapanenka, která jeho slovy „neměla přirozenou středoevropskou barvu“. Přišlo mutojakomultikulturnípropaganda, a pokud by školka hračku nevyhodila, chystal se školku pohanit na sociálních sítích. Když za ním přišla policie, tvrdil, že mu šlo o lajky na Facebooku a „chtěl vyvolat diskusi“. Věc mohla skončit vyjádřením lítosti a omluvným dopisem ředitelce, jenže ukřivděný pachatel případ hnal až k Ústavnímu soudu. Tvrdil, že nic protiprávního neudělal, a odvolával se i na svobodu slova. Soud si ovšem obrazně řečeno zaklepal na čelo a v zásadě stěžovateli napsal, že může být rád za podmíněné zastavení trestního stíhání.

Podobní lidé by rádi chtěli svobodu slova hlavně pro sebe, ale ne pro jiné. A přehlížejí, že sama ústava připouští omezení tohoto práva. Část novinářů při honbě za co nejlákavějším pojetím reportáží zase zapomíná, že s jejich povoláním a vlivem je spojena také odpovědnost. Když se přidá pohodlnost a obratný střih nebo se něco ztratí v překladu při přejímání zahraničních zdrojů, je třaskavina na světě. Lidé, jako jsou dva stíhaní muži, se utvrdí ve svém strachu. A novináři, kteří k tomu přispěli? Pro ty budou jenom další zprávou. Zařazenou mezi alarmující reportáže o migrantech, ve kterých chybí kontext.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.