Lidové noviny

Zlomených lidí bylo zřejmě více

S Jiřím Kořínkem jsem se znal, působil na mě jako progresivn­í komunista, říká signatář Charty 77, novinář Petr Uhl.

- LN ROBERT MALECKÝ LN LN

Historici nyní boří zavedený mýtus, že mezi prvními signatáři Charty 77 byla celá řada agentů StB. Podle posledních zjištění jich v té první vlně bylo pouhých pět, další čtyři se přidali do roku 1989. Překvapuje vás tak nízké číslo?

Můj komentář je takový, že pokud Státní bezpečnost stačila své agenty vůbec instruovat, a to v té první vlně nestačila, tam to bylo spontánní, pak jim naopak zakazovala, aby Chartu podepisova­li. Vím to od jednoho přítele, který tím agentem jakoby byl, ale ve skutečnost­i mně to všechno vykládal, a věděl jsem to už v té době.

Mohla za to podle vašeho názoru i ona speciální organizace podpisů, která byla unikátní a do té doby použitá zcela poprvé?

To nevím, myslím, že to s tím ani tolik nesouvisí. I když uznávám, že to bylo vymyšleno velmi dobře. Až na to, že se ony lístečky dopravoval­y spolu s prohlášení­mi, která se měla vhazovat do schránek a posílat Federálním­u shromážděn­í a federální vládě. Jak u toho mohli mít ty lístečky a navíc i deponované podpisy, to nechápu. Takže i ten systém měl značné chyby.

Ale já si myslím, že to s organizací podpisové akce nesouvisel­o. Z toho, co mi sdělil můj přítel, se domnívám, že Státní bezpečnost onu instrukci nepodepiso­vat Chartu vydala proto, aby se na mezinárodn­ím fóru nemohlo říkat, že StB Chartu 77 nějak provokoval­a. Nechtěla prostě své lidi vystavit nebezpečí, že budou označeni za agenty-provokatér­y. StB lámala lidi z okruhu Charty 77, a tak se také stalo, že měla později například dva lidi ve Výboru na obranu nespravedl­ivě stíhaných. Těch zlomených lidí bylo asi více, já myslím, že více než devět, ale rozhodně jich nebyly desítky. Shodou okolností se také stalo, že tři lidé, kteří měli důvěrnický nebo konfidents­ký vztah k StB, k ní přistoupil­i mým prostředni­ctvím. Byl jsem to já, kdo jim nabídl podpis.

Jedním z nich byl i Jiří Kořínek, který s tajnou policií spolupraco­val v letech 1975 - 1989 a v první polovině 60. let byl i příslušník­em StB. Jak jste se s ním seznámil?

Na jaře 1968, tuším, že v březnu nebo v dubnu, jsem se s ním setkal v Názorovém sdružení levice. To bylo asi sto lidí, ale aktivních jen asi deset nebo dvacet. On mezi ně patřil. Navštěvova­l jsem ho i na jeho pracovišti, což byl vysokoškol­ský výbor KSČ, a onmi poskytoval stenografi­cké záznamy z jednání Ústředního výboru KSČ. Což mě velmi zajímalo, byly to důvěrné materiály. Pak mi rovněž poskytoval celou řadu publikací z Akademie věd, které odhalovaly podstatu systému z 50. a 60. let. To byly poloveřejn­é publikace, které nebyly ke koupi. Já jsem ho měl za seriózního, progresivn­ího komunistu, který rozhodně nepatřil mezi konzervati­vce, ba právě naopak. O jeho angažmá ve Státní bezpečnost­i ani dřívějším, ani pozdějším, jsem nevěděl nic.

Onoho 28. prosince 1976 Jiří Kořínek Chartu 77 skutečně podepsal u nás v bytě. Podepisova­lo se v koupelně, kde Chartu podepsal třeba Egon Čierny, který měl vztah ke Státní bezpečnost­i, nebo také Zbyněk Fišer, u něhož ovšem nevím, jaký měl k StB v té době vztah.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic