Vůbec jsem netušila, kdo bydlel v naší ulici
„Původně jsem vůbec nevěděla, že tady byli Židi. Hodně mě překvapilo, že vlastně celá ulice, kde bydlím, byla židovská. Teprve nedávno jsem našla informaci o tom, že pár domů od nás byla rodinná vilka Benešových, kteří měli syna Vladimíra. Teď už vím, co ho bavilo ve škole a s kým se kamarádil. Možná se jednou odhodlám a zkusím vypátrat, kdo žil přímo v našem domě,“říká Karolína.
Její spolužačka Jana dodává: „Hrozně by mě mrzelo, kdyby se na slánské Židy zapomnělo. Jako kdyby odsud zmizeli a nic po nich nezůstalo. A to by přece byla škoda.“
Sama se prý zamilovala do příběhu rodiny Kohornových, která žila poblíž jejího domu.
„Otto Kohorn byl lékař, se ženou měli tři děti, nejmladšímu Heinzovi byly čtyři roky, když odsud v dubnu 1939 odjeli do Prahy a pak do Vídně. Z bulharského přístavu Sulina jeli až k Černému moři. Odtud pokračovali na palubě nákladní lodi Frossula. Na otevřeném moři musela celá rodina překonat provazový žebřík z Frossuly na další nákladní loď – Tiger Hill. A v září se dostali do Palestiny. Podařilo se mi dohledat informace o jejich dceři Martě. Moc ráda bych se jí zeptala, jak vzpomíná na rodné město,“vypráví Jana.
Děti prostřednictvím projektu zjišťují nejen informace o konkrét- ních osudech, ale také o každodenním životě ve Slaném. Kam chodily židovské děti do školy, kam jezdily na výlety a jaké svátky slavily v místní synagoze.
Často také mluví o tom, proč se život této komunity změnil téměř ze dne na den a proč muselo všech 170 slánských Židů opustit své domovy. Buď stihli odjet do zahraničí, nebo museli nastoupit do transportu. Po válce se vrátilo jen jedenáct členů komunity.
Když je někdo jiný, ostatní ho mezi sebe nevezmou
„Myslím, že jim lidé záviděli jejich majetek a taky byli něčím jiní,“říká Zuzana a její spolužačka Markéta doplňuje: „Ono se to vlastně děje pořád, i dnes. Když je někdo jiný, ostatní ho prostě mezi sebe nevezmou. Je to škoda, že se o tyhle příběhy nezajímá víc mladých lidí. Asi je spíš baví technika, počítače.“
Což je ostatně i Zuzanin případ. Zároveň se ale chce dozvědět o tom, co se ve Slaném stalo před válkou. „Dějepis mě vlastně nebaví, zajímám se hlavně o ty konkrétní osudy. O to, co ti lidé řešili. Že se třeba někdo s někým rozvedl jen kvůli víře nebo naopak někomu pomohl a tím mu zachránil život,“říká školačka.