Začíná velká hra o Jihočínské moře

také Austrálie. V jejím případě přes Jihočínské moře směřuje rovných 60 procent exportu a 40 procent importu. S nelibostí sleduje zejména snahu Pekingu přisvojit si téměř kompletně tamní vody. Stejně tak jako další ve sporu zainteresované státy je totiž i Austrálie na Číně velkou měrou ekonomicky závislá. Loni se dokonce dostala na samu špici těchto zemí. A přes vody Jihočínského moře vede cesta i k dalším dvěma ze čtyřlístku pro australskou ekonomiku klíčových států – Jižní Koreji a Japonsku.

Příčinou sporu je nicméně i Jihočínské moře samo o sobě. Přesněji to, co nabízí. Stranou potenciálního rozmachu rybolovu v tamních vodách, bohatých na různé druhy, je to nejcennější, co kontrola moře skýtá, ukryto hluboko pod hladinou – alespoň zatím. Ty nejodvážnější odhady kalkulují se zásobami až 130 miliard barelů ropy ukrytých na dně. To by oblast Jihočínského moře katapultovalo i před takové velikány, jako jsou Kuvajt, Spojené arabské emiráty nebo Rusko. Čínská média, bedlivě sledující otázku teritoriálních nároků Pekingu v oblasti, už dokonce Jihočínské moře začala titulovat „druhým Perským zálivem“.

Světová banka je nicméně ve svých odhadech významně střízlivější, už jen proto, že kalkuluje pouze s prokazatelnými zásobami. Ty by podle ní měly činit nejméně sedm miliard barelů. Kromě ropy se ale na dně Jihočínského moře nachází i vydatná ložiska zemního plynu. Podle Světové banky dosahují prokazatelně asi 25 miliard metrů krychlových, tedy trojnásobku těch amerických. Někdo mluví až o 100 miliardách metrů krychlových. Peking, dobře si tohoto vědom, v posledních letech již investoval do budoucí těžby na 20 miliard dolarů.

Čína staví nové ostrovy

Nezůstalo ovšem zdaleka jen u průzkumů. Čína na některých ostrovech rozehrála dosud nevídanou hru. V uplynulých měsících začala intenzivně rozšiřovat plochu některých útesů a mělčin navršováním písku. „Za posledních 18 měsíců Čína údajně postavila umělé ostrovy o větší ploše než všechny ostatní země v historii,“komentuje tuto strategii analytik Gordon G. Chang v jednom ze svých komentářů. Obavy v očích ostatních států regionu vzbuzuje zejména fakt, že na nejméně sedmi z takto rozšířených útesů a mělčin vyrostly záhy přistávací plochy pro vrtulníky i letadla, včetně tříkilometrové ranveje na útesu Fiery Cross, a stavby zcela zjevně vojenského charakteru.

Na obranu Pekingu je však nutno dodat, že podobné stavby, vojenské vybavení i personál rozmístil na některé ostrůvky již dříve také Vietnam. Nárokované území si rovněž hlídají neustálou přítomností námořnictva Filipíny i Malajsie. Rozsah a metody, ja- kých používá Čína, však nemají obdoby. Západní analytici se obávají, že dalším krokem by mohlo být vyhlášení suverenity Pekingu nad vzdušným prostorem Jihočínského moře. Ostatně v uplynulých měsících se právě vzdušný prostor nad mořem stal dějištěm hned několika potyček.

Naposledy koncem května Čínu rozlítil přelet průzkumného letounu amerického námořnictva. Třenice v Jihočínském moři totiž rozblikala kontrolku také v tisíce kilometrů vzdálenémWashingtonu. Dokonce tak intenzivně, že ministr obrany USA Ashton Carter při návštěvě Vietnamu počátkem června přislíbil tamnímu námořnictvu americkou eskortu.