Exekutor nemůže být oblíbený, stejně jako kat
diskutovat o špatné pověsti popelářů, uklízeček, policistů nebo poslanců,“dodává další respondent.
Řada oslovených právníků vnímá exekutorský stav pozitivně, protože výrazně zvýšil vymahatelnost práva v České republice. „Soudní rozsudek přestal být bezcenným papírem,“říká jeden respondent. Ještě ostřeji situaci vidí tento právník: „Odpůrcům exekutorů bych přál, aby jim někdo způsobil škodu, třeba i na zdraví, následně se s ním pět let soudili o náhradu a pak by měli rozsudek a nic. Povinný neplatí, jen se kření a exekutor říká, že ho k tomu nemůže donutit, protože by měl nepříjemnosti, že je tvrdý. Jedině až se pán sám rozhodne a něco zaplatí. Prostě jako za socíku...“
Odnášejí exekutoři plyšáky?
„Paušalizované odsuzování celé profese není na místě,“zní názor, který se objevoval vmnoha odpovědích. „Exekuce jsou často emotivní záležitost – pokud povinnému bere exekutor vybavení domácnosti či auto nebo prodává dům, je to zcela logické,“zmiňuje jeden z respondentů důležitý aspekt celé otázky.
Pokud se při výkonu tak citlivé práce stane nějaké pochybení či je-li porušen zákon, situace se stává atraktivní i pro média. „Až pří- liš jsou medializovány excesy jednotlivých exekutorů, jichž je ale v poměru k množství exekucí poměrně málo,“tvrdí jeden respondent. Podobný názor se objevil vícekrát: „Vzhledem k objemu exekucí jsou excesy ve skutečnosti ojedinělé. Jenže co čekat ve společnosti, která netrvá na tom, aby se dluhy platily? Média i politici hře- ší na to, že dlužníků je více než věřitelů.“Jeden právník navíc upozorňuje na důležitou věc: „Všichni by si měli uvědomit, že věřitelem může být i matka se dvěma dětmi, které není placeno výživné.“
Hříchy z minulosti
V odpovědích se často skloňovala špatná pověst některých kon- krétních lidí, převážně kvůli starším kauzám. „Přestože se situace v posledních letech zásadně zlepšuje, nedobrou pověst si exekutoři zaslouží kvůli mnoha excesům doby nedávné. Například umělé navyšování odměn nebo zázračně levná koupě exekvované vily Jurajem Podkonickým v dražbě od jiného exekutora,“poukazuje jeden právník na osm let starou kauzu bývalého prezidenta Exekutorské komory. Jiní respondenti zmiňují i případ pražského exekutora Jozefa Višvádera, jenž byl odsouzen za zpronevěru více než osmdesáti milionů korun.
„Exekutorská komora dlouhou dobu nad excesy zavírala oči, profesní solidarita vítězila nad dlouhodobou pověstí exekutorů a důvěrou veřejnosti,“zní další hlas. Liknavost profesní komory v kárném řízení ostatně způsobila přesun této agendy na zvláštní senáty Nejvyššího správního soudu.
Pohledávkový byznys
Zřejmě klíčovou roli ve špatné pověsti českých exekutorů sehrála jejich účast v masivním obchodu s pohledávkami. „Naše legislativa šla v případě exekucí takzvaně ode zdi ke zdi – od praktické nevymahatelnosti k vymáhání všeho za každou cenu,“poukazuje jeden respondent zvláště na dobu po zásadním navýšení odměn pro advokáty v roce 2006. Díky tomu bylo možné i z malých dluhů „vykouzlit“desetitisícové exekuční tituly. „Bylo to zlaté období, kdy každý chtěl vymáhat pohledávky třeba pro přepravní společnosti. Toto období nebylo fér pro dlužníky,“upozorňuje jeden právník.
„Kdyby exekutoři nebyli efektivní, nikdy by se neroztočila kola spotřebitelských úvěrů, rozhodčích soudů, nevymáhaly by se pohledávky promlčené nebo fiktivní. Špatnou pověst by si tedy spíše zasloužili věřitelé, kteří založili své podnikání účelově na co nejrychlejší cestě do exekuce – to se ale nejčastěji zhmotňuje v podobě exekutora bušícího na dveře, jenž se následně stane i hmatatelným objektem špatné pověsti. Nicméně nejde mlčky přejít, že na budování tohoto systému se více než aktivně podíleli i někteří exekutoři,“říká jeden z respondentů.
Možná se hodí zakončit v pozitivnějším duchu: „Schopný exekutor je – systémově vzato – spojencem slušného člověka. Ten totiž své závazky platí řádně a včas, a není-li toho schopen, hledá adekvátní řešení, tedy prodej majetku či bankrot, nikoli kverulaci a únik před odpovědností, které vyvolávají potřebu věřitele obrátit se na exekutora.“