Lži a mýty ruské propagandy
I přes urputné úsilí Kremlu zastírat skrze svá prohlášení a celosvětové mediální pokrytí fakta je množství přesvědčivých důkazů o ruské podpoře separatistů, o přítomnosti regulérních ruských jednotek i o nasazení ruské techniky již tak rozsáhlé, že ruské snahy jsou zatlačeny do bodu, kdy prakticky jen dávají obsah oficiálním vyjednávacím pozicím Kremlu.
V půli května letošního roku se ukrajinským bezpečnostním složkám navíc podařilo zajmout ozbrojence, kteří se při výsleších přiznali, že jsou vojáky armády Ruské federace. „Jsem Alexandr Anatoljevič Alexandrov, četař, z třetí brigády speciálních sil z města Togliatti. Velitelem brigády je plukovník Ščepin, rotě velí rotný Kudimov,“uvedl jeden z vyslýchaných vojáků. Na východě Ukrajiny brigáda údajně působí od 5. března letošního roku. Moskva sice přiznala, že se jedná o její občany, zároveň však popřela, že by byli v aktivní službě.
V případě identifikovaných zbraní jde o techniku, kterou má ve výzbroji armáda Ruské federace a naopak ji nepoužívá armáda ukrajinská. Jde o konkrétní bezpilotní letouny, systémy protivzdušné obrany, dělostřelecké radary, moderní tanky i další těžkou vojenskou techniku.
Dodávky této techniky, ať již s posádkou, či bez ní, probíhaly nejpozději od poloviny června 2014, jak ukazuje analýza think tanku Evropské hodnoty, která tak potvrzuje tehdejší zprávy Ukrajiny a NATO. Zejména od podzimu se přitom jedná o natolik sofistikovanou techniku, že si vyžaduje profesionálně vycvičenou obsluhu, nikoliv hlouček dobrovolníků.
Respektovaný britský bezpečnostní institut RUSI (Royal United Services Institute) sídlící v Londýně ve své zprávě z března 2015, postavené na detailní analýze doložitelných faktů, uvádí, že od poloviny loňského roku se bojů na Ukrajině zúčastnilo 42 tisíc ruských vojáků ze 117 bojových útvarů Ruské federace, nasazených v rámci rotací přes ukrajinsko-ruskou hranici a zpět, případně v rámci ostřelování ukrajinského území z Ruska a podobně.
První průzkumné jednotky regulérní ruské armády podle této zprávy pronikly na východní Ukrajinu v polovině července 2014. Přesuny většího počtu ruské techniky i personálu začaly na konci srpna (asi 3500 vojáků) a na konci prosince 2014 dosáhl jejich počet přibližně deseti tisíc vojáků. Řada z nich na Ukrajinu šla pod tlakem velení.
Podobná akce s překročením hranice a zapojením se do bojů se konala v únoru 2015 při bojích o město Debalceve. U obou případů – jak v srpnu, tak v únoru – platí, že Rusové po ukončení operací svoje hlavní jednotky stáhli zpět za hranici a předali kontrolu nad situací místním autoritám. Zprávu o zapojení ruských vojenských jednotek do bojů na východní Ukrajině potvrzují kromě NATO německé i americké rozvědky i další zdroje, včetně Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE), nebo zprávy vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) z února 2015.
Zmíněná zpráva londýnského institutu RUSI dále konstatuje, že ruští vojáci podle rozkazu svých velitelů původně míří na vojenské cvičení k ukrajinské hranici, označení jejich techniky je preventivně zamazáno, před odjezdem jsou oficiálně vyřazeni z vojenské služby, ale dále v ní pokračují pod velením svých nadřízených. Ti, kteří se rozkazu vzepřou, dostávají disciplinární i jiné tresty. Konkrétní případy zdokumentovala nedávná zpráva agentury Reuters.
Zapojení vojáků regulérní ruské armády do bojů na východní Ukrajině potvrzují i ruští opoziční novináři, když popisují konkrétní případy z bojů o ukrajinské Debalceve nebo z okolí Doněcku.
Na ně navazují i svědectví matek ruských vojáků, kteří v posledním roce padli a jejichž rodiny nedostaly žádné konkrétní oficiální informace o příčinách jejich smrti – nejčastěji je jim pouze sděleno, že zemřeli při vojenském cvičení poblíž hranice s Ukrajinou.
Nedávno zveřejněná zpráva „Putin. Válka“z pera zavražděného ruského opozičního politika Borise Němcova a jeho kolegů odhaduje, že Rusko za prvních deset měsíců podpory války na východní Ukrajině utratilo přibližně 53 miliard rublů (2,3 miliardy dolarů). Z toho šlo 21 miliard rublů na platy ruských vojáků, 25 miliard rublů na finanční podporu proruských separatistů a sedm miliard na opravu a údržbu vojenské techniky.