Pekingský šampionát: lidštější než olympiáda

Do autobusu směřujícího z letiště do hotelu nastoupí v pátek ráno i rozespalá výškařka Blanka Vlašičová a lehne si na zadní sedadlo. Na dálnici míjíme sloupy, vyzdobené prapory s fotografiemi hvězd světového šampionátu atletů. „Hele, tady jsi i ty,“říká Chorvatce její kouč. Jenže ta by mileráda vyměnila jakýkoliv prapor za pár hodin spánku navíc.

Vytrvalecká hvězda Mo Farah později zmateně pobíhá v útrobách Ptačího hnízda, a když přiběhne k nám, ptá se: „Kluci, nevíte, kde jsou záchody?“Dobrovolníci tentokrát nejsou s radou po ruce. Zato na stadionu právě testují umělý vítr, jenž má tak jako při olympiádě rozechvívat v průběhu ceremoniálů na stožárech vlajky.

Hejno živých ptáčků poletuje kolem, ažmě napadá, že je sem organizátoři vypustili naschvál, aby tím dotvořili iluzi hnízda. Vždyť nikoliv náhodou semaskotem šampionátu stala vlaštovka Yaner.

U umělé říčky před stadionem opět koncertují (či spíše řvou) cikády, stejně jako před sedmi lety.

A přesto, olympiáda to není. Nejen proto, že číše, ve které gymnasta Li Ning tehdy zapálil nad stadionem oheň, se odstěhovala na samostatný pilíř vedle něj. Nebo proto, že na jedné z tribun vyrostl podivný betonový strom. Zmizel též vysoký ostnatý plot, jímž v létě 2008 obehnali celý areál olympijského parku, aby ho mohli lépe chránit.

Na pekingských ulicích nejsou volné olympijské pruhy, kudy rychle pádila akreditovaná auta a autobusy, takže po chvíli uvízneme ve všudypřítomné zácpě.

„Olympiáda byla lepší, to víme,“povídá tyčkař Jan Kudlička.

„Však na mě hned dýchla nostalgie, když jsem přišel na rozcvičovák a uviděl jsem vesnici, kde jsem bydlel.“

Olympiáda tu byla (a v roce 2022 určitě zase bude) takřka dokonalá. Teď občas cosi nefunguje, něco se zadrhne. Ale snad je to i dobře.

Šampionát jako by byl lidštější.