Seriály z výprodeje ve výloze ČT

mony – buď opravdické, nebo někým předstírané. Globální kletba Dana Browna má na svědomí

(2009, režie Jiří Strach), drsné severské a americké kriminálky inspirovaly

Jana Hřebejka (2015) – a pokaždé byl výsledek spíše k smíchu nebo politování.

Vybrakované tržiště mysteriózních námětů s náboženskou omáčkou posloužilo i při vzniku nového seriálu Jiřího Stracha Náměstek hejtmana středověce napíchnutý na kůl a obtočený hadem, tajuplné hlasy plačících dětí v kostele, šílený muž vraždící v soudní síni: možná z toho všeho vzejde pronikavá výpověď o stavu ducha současné české (a slovenské) společnosti. To totiž skutečně dobré detektivky dokážou – nebýt jen samoúčelným cvičením ve vymýšlení bizarních konstrukcí, ale zatnout dráp někam hlouběji. Moc pravděpodobně to však po zlédnutí počátečních epizod nevypadá. Obehrané strašení by snad bylo možné pořád ještě vylepšit nápaditým zpracováním, nic takového tu však není – jen jedno klišé za druhým. Z prvního dílu asi nej- více utkvěla absurdní scénka, v níž morálně pobouření kriminalisté peskují třináctiletého svědka, že si drasticky zavražděného politika vyfotil na mobil... Chtěla by to celé zřejmě být strhující, temná podívaná – ale dialogy i herecké výkony jsou jako z Věřme, že byl alespoň skutečně tak laciný, jak vmnoha ohledech působí.

Špatně naklonovaný Rudy

Jedním z mysterií je angažmá Miroslava Donutila do role šéfa kriminalistů: jeho postava vypadá, jako by se zapomněla na place při natáčení nějakého jiného televizního kusu. Třeba

To je další podzimní novinka z dílny České televize – adaptace stejnojmenného britského seriálu, poprvé vysílaného v roce 2004. Z Cornwallu jsou Beskydy, špičkový chirurg se ovšem stává venkovským „obvoďákem“v naprosto stejných situacích jako v původním seriálu. Tedy stejných: stejně zamýšlených, bohužel o poznání hůř natočených. „Adaptovat“seriál pro české diváky zřejmě znamená zbavit jej lehkosti, přitlačit na doslovnost a polopatismy a nechat jej tak nějak provonět potem.

Bohužel právě v adaptacích prověřených zahraničních výrobků zřejmě Česká televize spatřuje recept na nedostatečnou tvořivost českých autorů – nebo na to, že ji nedokáže probudit a řídit. Není to v zásadě princip nijak méněcenný (třeba adaptace izraelských seriálů zdobí americkou televizní produkci), ovšem za předpokladu, že je nové zpracování posunem k něčemu lepšímu – zajímavějšímu, produkčně náročnějšímu nebo alespoň skutečně dobře lokalizovanému.

I druhá aktuální adaptace, sitkom – tedy českými herci přehraný americký seriál

započatý v roce 1996 – z originálu pouze ubírá. Na přesnosti hereckého obsazení, šťávě dialogů, načasování gagů i těžko postižitelném duchu celé věci. K tomu, aby se člověk docela příjemně pobavil u původních epizod, stačí mírná únava po pracovním dni. Na českého by byla potřeba frontální lobotomie. Stejně jako v případě

bohužel nejde o kreativně využitou inspiraci, ale o pohodlnost, účelovou výrobu zbytečného zboží a nepokryté doznání provinčnosti.