Konzervativci mění Polsko. EU se mračí

Posílíme moc členských států

Není to ani měsíc, co se nová pravicová polská vláda ujala moci. Namísto politické stability, dané jasnou většinou v parlamentu, se ale země ocitla na pokraji ústavní krize.

VARŠAVA/PRAHA Tajné služby si tím už prošly. Ústavní soud to právě zažívá a veřejnoprávní média to zřejmě teprve čeká: v Polsku těchto dní dochází k výměně personálu na nejdůležitějších pozicích v zemi.

ANALÝZA

monstrují příznivci nové vlády.

Nejaktuálnější případ se týká obsazení ústavního soudu. Jeho soudci uložili prezidentu Andrzeji Dudovi, jenž byl letos na jaře zvolen jako kandidát PiS, aby jmenoval do funkce tři nové ústavní soudce. Ty zvolila v říjnu ještě předchozí většina, vedená liberální Občanskou platformou (PO). Hlasování proběhlo nicméně již v době, kdy bylo zjevné, že prohraje volby a po nich nastoupí vláda vedená PiS. Navíc nechala PO zvolit ještě další dva ústavní soudce, kteří měli nastoupit do grémia v příštích měsících.

Prezident Duda se ale odmítl rozhodnutí ústavního soudu podřídit s odůvodněním, že tak učiní až ve chvíli, kdy jeho rozhodnutí vyjde ve sbírce zákonů. To, co bývá obvykle několikahodinovou formalitou, trvalo několik dní. Premiérka Beata Szydłová totiž osobně zakázala zveřejnění rozsudku ve sbírce zákonů.

Mezitím přijala konzervativní

i odpůrci

Britský premiér David Cameron včera přesvědčoval polskou vládu, aby souhlasila se změnami podmínek britského členství v Evropské unii. Po setkání s premiérkou Szydłovou řekl, že obě země podporují větší vliv národních parlamentů v Unii.

Polsko naopak odmítá požadavek Británie na omezení sociálních dávek přistěhovalcům, mezi nimiž jsou statisíce Poláků. Obě země jsou pro prodloužení protiruských sankcí. parlamentní většina další novelu zákona o ústavním soudu, která změnila jejich funkční období a zároveň také dovolila zvolení nových pěti ústavních soudců. Ty ovšem jmenoval Duda téměř neprodleně a nečekal, jak se ústavní soud k dalšímu vývoji postaví. Řada polských ústavních právníků vyslovila znepokojení nad počínáním vlády i prezidenta.

„Je to útok na nezávislou justici,“uvedl k tomu Jerzy Stępien, jenž stál v letech 2006 až 2008 v čele ústavního soudu. A v deníku Gazeta Wyborcza také podal vysvětlení, proč nové vládě na složení soudu tak záleží.

Byli to právě ústavní soudci, kteří v letech 2005 až 2007, kdy v Polsku vládla již jednou koalice vedená PiS, zhatili řadu jejích tehdejších plánů. Předseda PiS Jarosław Kaczyński, jenž byl tehdy předsedou vlády, považuje naopak kritiku soudců za „skandální“, a věří, že doby, kdy „ústavní soud nebyl nestrannou institucí, brzy pominou“.

Média v západoevropských zemích, jako například v Německu, již situaci v Polsku otevřeně srovnávají sMaďarskem. I tamní konzervativní vláda Viktora Orbána v minulých letech změnila pravidla fungování ústavního soudu.

A britský týdeník The Economist k rošádám po výměně vlády v Polsku uvedl, že „nová polská vláda za dva týdny způsobila, že Evropa znervózněla“.

Přijdou na řadu média?

Podle kritiků, kterých přibývá i v samotném Polsku, je útok vlády na ústavní soud dalším krokem, jímž se snaží strana Právo a spravedlnost získat kontrolu nad veřejným děním v zemi.

A mnohé nasvědčuje tomu, že vláda se chce časem zaměřit i na sdělovací prostředky v zemi.

Krátce po jmenování vlády se nechal slyšet ministr kultury a vicepremiér Piotr Gliński, že chce proměnit veřejnoprávní média v „národní kulturní instituce“.

Změny mají začít již začátkem příštího roku. U rozhlasu se například počítá s přijetím speciálního zákona, na základě něhož budou všichni zaměstnanci média propouštěni a později znovu zaměstnáni. Nedá se ale vyloučit, že někteří novináři, které má vláda za- škatulkované jako kritické, již znovu zaměstnáni nebudou.

A změny chystá vláda i na poli tištěných médií, z nichž většinu vydávají vydavatelské domy z Německa a Švýcarska. Již dosud představitelé PiS o těchto titulech hovořili jako o „polskojazyčných německých médiích“, která se snaží v polské společnosti prosadit „nepolské“postoje.

Aktuální situace v Polsku tak v mnohém připomíná devadesátá léta, kdy se bývalí komunisté a nová garnitura vzešlá z hnutí Solidarita vzájemně obviňovali, že chtějí v zemi zřídit diktaturu.

Tehdy se snažil prezident Lech Wałęsa cestou vet omezovat politiku levicové vlády. A když se potom stal šéf levice Aleksander Kwaśniewski prezidentem, snažila se ho parlamentní pravicová většina odvolat z funkce.

Ukazuje se tak, že ve všech hlavních politických táborech v Polsku je hluboce zakořeněná představa, že vítěz bere po vyhraných volbách vše.