Průvodce Prahou připálených omáček

Když se koncem 70. let vystěhoval za svou ženou do NDR, byla podle něj stejně hnusná jako rodná ČSSR. Tedy s výjimkou Písecké brány a okolí Hradčan, kde Jan Faktor vyrůstal. O žádný „autorský subjekt“totiž v Jiříkových starostech o minulost nejde: Jiřík obklopený protektivním ženským světem – matkou a tetami; Jiřík s otcem estébákem i strýcem inženýrem a kutilem – to je autor v Praze 60. a 70. let.

Hnus, o němž píše, není morální nevolností nad dobou domovních důvěrníků, fízlů a donašečů. Je to kategorie smyslová. Jiříkovy starosti o budoucnost nejsou pro štítivé čtenáře. Šupiny kůže, výpotky a bakterie; nevětrané předsíně, kuchyně páchnoucí po připálených omáčkách, ložnice s propocenými matracemi – vše autor jako chlapec očichává, vnímá a pamatuje si, aby to později, už jako poněmčený spisovatel, pečlivě zapsal. Lidské výměšky slouží zároveň jako metafora. „Jejich trápivé neštěstí jako by kapalo ze stvůrných lidských orgánů, které věda dosud neobjevila a které by mohly být funkčně spřízněné s gangliovými měchýřky, podočními váčky nebo se slznými aneurysmaty,“vysvětluje Jan Faktor svá dětská pozorování.

Prvně svůj bildungsroman vydal v Německu před pěti lety a byl za něj nominován na tamní knižní cenu. V orloji velkých dějin to hrkne – ale objeví se strýcovy tvarohovité nohy v trenkách a ponožkách a vydýchaná předsíň... Jiříkovy starosti přesto nejsou pitoreskní obrázek a laskavá člověčina. Do popisu dějin se vydal Faktor se svým čichem a hmatem.

Pro knihu hlasovali: Vít Janota, Tomáš Pavlíček, Jiří Pehe, Jakub Šofar a Petr Vizina.