Záštiplní sourozenci
ním nepřítelem zůstával liberální kapitalismus. Hitlerův i Stalinův režim se proti němu dokonce na čas spojily známým paktem ze srpna 1939. Jako úhlavní protivníci se oba systémy začaly jevit teprve po napadaní Sovětského svazu hitlerovskými vojsky.
Zničit, zlikvidovat, nastolit
V druhé části knihy Placák analyzuje poměry za třetí československé republiky (1945–1948). Její charakter je podle něj doposud systematicky zamlžován, a to jednak marxistickým výkladem vítězného boje českého lidu s fašismem, který byl dovršen komunistickým převratem, jednak polistopadovou historiografií – částečně nacionalistickou, částečně konformní – jež se zdráhá tehdejší dění jasně interpretovat a setrvává u zavedených schémat.
Právě v přechodném období třetí republiky, kdy vláda Národní fronty podléhala rozhodujícímu vlivu komunistů, nalézá Placák nejmarkantnější rysy fašistického režimu, zejména okleštění politické i hospodářské soutěže a glajchšaltizaci médií i kultury. Komunisté se svými přisluhovači přitom přejímali fašistické metody, které jim nikdy nebyly cizí. Placák bezpočtem příkladů dokumentuje shody v uskutečňování represí i v jazyce ideologie, jež násilí vůči společnosti ospravedlňovala.
Úsilím zničit zkorumpovaný starý svět, aby se vyvoleným souvěrcům, soudruhům či soukmenovcům otevřela cesta k vysněné budoucnosti, připomínají obě hnutí náboženské sekty středověku s jejich mesianismem a fanatismem. Obě revidovala pojmy dobra a zla – za zlo označila obranu tradičních mravních hodnot, za dobro jejich destrukci a likvidaci jejich zastánců. Obdobu ostatně nalézáme v dnešním islamismu, kde třídní či rasovou nenávist nahradila nenávist k západní civilizaci a k vyznavačům konkurenčních náboženských proudů.
Pro knihu hlasovali: Jan Děkanovský, Vladimír Just, Viktor Faktor, Jiřina Šiklová a Viktor Šlajchrt.