Podunají: Češi jen vyzobávají rozinky

Součástí strategie EU pro podunajský region je i Česko. Je to však člen spíše neviditelný, pro ostatní účastníky „pod hranicí rozpoznatelnosti“.

PRAHA Dunaj je nejmezinárodnější evropskou řekou. Jeho bezmála tři tisíce kilometrů dlouhé povodí propojuje mezi Černým lesem a Černý mořem 14 zemí se 115 miliony obyvatel. Sdílejí historické kořeny i současné výzvy – od energetiky a dopravy po otázky migrace, financování kultury, zapojení občanské společnosti či efektivní správu. Z poznání, že by tyto země mohly na společné problémy nacházet společné odpovědi, vznikla makroregionální strategie Evropské unie pro podunajský region (EUSDR). Ačkoli to téměř nikdo neví, součástí je i Česká republika.

Není to úplná samozřejmost. Česko má k Podunají silné historické vazby – od středověkého napojení na jihoněmecká obchodní centra typu Pasova či Řezna po dlouhá staletí trvající příslušnost k rakouské monarchii. Dunaj, druhý největší evropský veletok, naši zemi míjí. Jen některé naše řeky do něj vtékají. Prahu tak přímo nepálí některé otázky, jež jiné členské země podunajské strategie řeší, jako například protipovodňová opatření či splavnost řeky.

Co vlastně makroregionální strategie jsou a k čemu slouží? Jednoduše řečeno, jejich posláním je stmelovat geograficky a historicky blízké evropské regiony přes hranice národních států, dokonce i samotné EU. V současné době existují v různých fázích vývoje celkem čtyři podobné iniciativy – vedle podunajské ještě pobaltská, jaderská a alpská. Česko se do první jmenované přihlásilo i proto, že se do ostatních nehodí už vůbec. Makroregionům někteří znalci evropské politiky předpovídají velkou budoucnost. K současnému vývoji strategií například pro rozvoj vodní či cyklistické dopravy, udržitelné energetiky nebo přeshraničního vzdělávání by se časem mohly přidat i peníze.

„Je možné, že jde o trend do budoucnosti, který bude mít dopad i na využívání společných evropských strukturálních a investičních fondů,“řekl LN Roman Haken, český člen Evropského hospodářského a sociálního výboru.

Podle Hakena se EU v budoucnu pravděpodobně budemuset scelit a makroregionální strategie tomu mohou napomoci. „Jsou způsobem, jak více otevřít spolupráci, více se setkávat, bavit se o prioritách a hledat koordinaci v politikách,“vysvětluje Haken. V době, kdy další rozšíření EU není zrovna na pořadu dne, také nabízejí nový způsob komunikace se sousedními regiony a státy. Ta přitom zdaleka nemá probíhat jen na nejvyšší úrovni. Za neméně důležitou je v podunajské strategii považována spolupráce „zdola“.

„Sedmdesát až osmdesát procent projektů v rámci podunajské strategie realizují neziskové organizace, občanská společnost a zástupci vesnic a malých měst,“řekl LN Stefan August Lütgenau, prezident Fóra občanské společnosti pro Podunají. To v rámci dané strategie spadá pod takzvanou prioritní oblast 10 (celkem je jich 11) a funguje jako základna pro komunikaci občanských sdružení s regionálními, národními i evropskými institucemi.

Některé státy jsou tahouny, jiné se jen vezou

„Pokoušíme se vytáhnout podunajskou strategii z vládních kanceláří a přivést ji k lidem,“vysvětluje Lütgenau. Mezi úspěšné projekty patří například platforma řešící, jak čelit negativním dopadům stárnutí populace, mezinárodní iniciativa proti ilegálním skládkám odpadu či síť na podporu technologických inovací v regionu či spolupráce vesnic a měst.

Zástupci neziskových organizací, menších obcí i kulturních a vzdělávacích institucí z Podunají se letos sešli v rámci takzvaného Participačního dne, který se konal v německém Ulmu před každoročním zasedáním členských států podunajské strategie. Ze složení účastníků i řečníků bylo jasně patrné, kde už iniciativa zapustila kořeny a kde nikoli. Silné zastoupení mělo Německo, Rakousko, Rumunsko či Bulharsko, ale i nečlenské státy EU jako Srbsko, Ukrajina nebo Moldavsko. Maďarského, slovenského či českého delegáta aby pohledal.

„České angažmá v podunajské strategii je skoro neviditelné,“popisuje současnou situaci Stefan August Lütgenau. České aktivity jsou podle něj pro ostatní účastníky „pod hranicí rozpoznatelnosti“, probíhají prý maximálně na vládní úrovni. „Ze strany Česka nepřichází do strategie skoro žádný vklad a strategie nemá skoro žádné účinky na Česko,“dodává Lütgenau.

Lidé z českého ministerstva zahraničí mu již v počátcích iniciativy, která vznikla v roce 2010, prý na rovinu řekli, že si z ní budou jen „vyzobávat rozinky“, ale jinak se v jejím rámci moc zapojovat nebudou. Podle státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy považuje ČR za klíčové zejména oblasti, které se zaměřují na udržitelnou energetiku, ekologii a bezpečnost.

I Roman Haken připouští, že v rámci podunajské strategie jsou některé státy „tahouny a jiné se spíše vezou“. Aktivní jsou podle něj německá spolková země Bádensko-Württembersko (jiné německé regiony spadají do jiných strategií), Rakousko či balkánské státy, které mají zájem tento formát využít pro svůj ekonomický a společenský rozvoj. Na české nejvyšší úrovni se agenda řeší. Každé zapojené ministerstvo jí pověřuje odborníka, který organizuje aktivity spojené se strategií doma a komuniku- je se zahraničními partnery. Koordinace spadá pod Úřad vlády.

Odliv mozků není jednosměrný

O úroveň níže je už ticho po pěšině. O podunajskou strategii podle Lütgenaua nejeví zájem české kraje, obce ani zástupci občanské společnosti. Přitom právě oni by jí mohli dát náplň a smysl. Jaký by mohl být, se již ukazuje na konkrétních projektech. „Skvěle spolupracujeme v oblasti vzdělávání,“nabízí příklad Lütgenau. V rámci strategie se úspěšně vytváří mezinárodní studijní programy.

„Dochází zde ke skutečné internacionalizaci studijních programů, europeizaci studijního provozu i studentů.“Zvlášť cenná je podle něj tato skutečnost i proto, že v jejím rámci nedochází jen k jednosměrnému odlivu mozků z východu na západ, ale ke skutečně vzájemné výměně. Podílejí se na ní například univerzity z Vídně, Ulmu, Kremže, bulharského Ruse či srbského Nového Sadu.

Podunajská strategie je podle Lütgenaua otevřenou nabídkou, kterou zástupci členských států mohou, a nemusí využít. Česku by podle něj prospěla důkladná analýza silných a slabých stránek iniciativy, společně se zahraničními partnery by mohlo vyvíjet třeba i nové postupy ke zlepšení fungování veřejné správy či posilování důvěry občanů v demokratické instituce. Roman Haken dodává, že makroregionální strategie může působit v zájmu všech států, které se jí účastní: „Určitě to má hlubší smysl, není to záležitost na jeden rok,“říká. Přiznává, že povědomí o podunajské strategii je v Česku zatím malé.

Cestou ke zlepšení by jistě mohla být zesílená komunikace s veřejností, neziskovými organizacemi, regiony i firmami, které z podunajské spolupráce mohou společně těžit. Právě od nich, a nikoli nutně ze strany vlády by mohl vzejít impulz k většímu zapojení Česka v Podunají, dodává Stefan August Lütgenau.