Cimbál je nadžánrový nástroj, patří i do jazzu
Původně cimbalista a hráč na zobcovou flétnu, dnes už takřka univerzální muzikant Jan Rokyta ml. na svém albu Returns from Afar (Návraty z daleka) nabízí hudební cestu kolem světa.
Dosud nevydané nahrávky z let 1991–2014 vznikaly především v zahraničí a s různými muzikantskými sestavami. Vedle sebe tu stojí moravská balada, arménská kantiléna, irská vánoční melodie, rumunské, bulharské a libanonské tance, slyšíme neobvyklé nástrojové kombinace: třeba cimbálu s flamencovou kytarou.
LN Začínal jste jako cimbalista, na svém bilančním albu však hrajete i na řadu dalších nástrojů. Co vás žene k takovému rozšiřování instrumentalistických dovedností?
Multiinstrumentalitu jsem částečně zdědil po svém otci, nejvíce jsem se však různým hudebním nástrojům a folklorním stylům přiučil během sedmiletého působení vMezinárodním folklorním divadle v Amsterdamu. Naše taneč- ně-hudební pořady se v plynutí let tematicky vinuly z moravských hor přes Balkán až do Číny a Indie a já jsem si jako cimbalista a hráč na zobcovou flétnu mohl v každé sezoně vyzkoušet různé typy stolových trapézií i nespočet dechových nástrojů, od pětidírkových píšťal až po dvojplátkový arménský duduk. Jsem tělem i duší multiinstrumentalista, který by se s veškerou vážností a vervou rád naučil na kterýkoliv hudební nástroj, který mi v kterémkoliv koutu světa bude vtisknut do rukou!
LN Jak jste se k působení v orchestru Mezinárodního folklorního divadla vlastně dostal?
Roku 1995 jsem do tohoto souboru nastoupil v roli hostujícího cimbalisty v programu Karpaty. Běhemmého působení se však vedení souboru rozhodlo, že si mě – právě díky mé multiinstrumentalitě a schopnosti psát úpravy – ještě na nějaký ten rok ponechá... A tak se z desetiměsíčního angažmá stal sedmiletý pobyt, který považuji ve svém muzikantském vývoji za naprosto zásadní.
LN Cimbál bývá spojován především s folklorem, ale vy ho často využíváte i jako interpret vážné hudby. Setkáváte se ještě s překvapenými reakcemi publika?
České i slovenské publikum je o poznání konzervativnější než například posluchači v Německu nebo Nizozemsku. Tím pádem se u nás tu a tam s překvapeným publikem setkávám. Snažím se však novější a progresivnější tvář cimbálu nabízet v dávkách odpovídajících umírněné, avšak pestré dramaturgii. To znamená, že premiéry nových soudobých skladeb u nás zařazuji jen občas a jejich častější interpretaci si ponechávám na specializované festivaly v zahraničí... Doba se však mění a já pevně doufám, že se i Česká republika připojí k obecnému evropskému pokroku a uzná cimbál jako nadžánrový nástroj v široké škále využití, od lidových kořenů přes jazz až po ty nejexperimentálnější soudobé kompozice.
LN Z kolika nahrávek jste pro Returns from Afar vybíral? Bylo to těžké rozhodování, co na album zařadit?
Širší výběr čítal asi třicet nahrávek, ve finále jich pak zůstalo tři- náct. Bylo dost náročné seřadit snímky tak, aby hudební cesta kolem světa působila jednolitě, zajímavě, neotřele, aby se proměňovaly barvy i nálady a také abych v rámci možností zachoval autentický ráz jednotlivých písní a tanců. Disk jsem koncipoval v lehké rozpolcenosti duše: na jedné straně v teskném pocitu, že se k některým hudebním nástrojům už nikdy nevrátím (například arabská citera zvaná kanun), ale i v optimistickém pohledu do budoucna v podobě vlastních kompozic – například zhudebnění básně Petra Bezruče Kalina.
LN Využití básní Petra Bezruče byl váš delší dobu promýšlený záměr, nebo jste k Bezručově tvorbě sáhl spíš náhodou?
Dílo Petra Bezruče mě doslova zasáhlo asi před pěti lety. Je totiž pravdivé, je protknuto humanismem a láskou k přírodě i k lidem. V roce 2010 jsem měl možnost spolu se svým otcem Janem Rokytou seniorem ve společných cimbálových a cimbálovo-flétnových improvizacích podbarvovat recitaci Slezských písní v excelentním podání Alfréda Strejčka. Od té doby mne nadčasová poezie slezského barda už nepustila, ba naopak: na prvním albu našeho souboru Ensemble Flair Od pramenů k moři... najdou posluchači Bezru- čovy zhudebněné básně Souputnice a Motýl.
Kalina,
LN Vznikla nadžánrová koncepce Ensemble Flair ze střetu muzikantských názorů jeho členů, nebo jste spoluhráče hledal právě tak, aby naplnili vaše předem ujasněné představy o hudební tváři souboru?
Nadžánrová koncepce je mým osobním dílem a své muzikanty i zpěvačku jsem si vybíral na základě jejich muzikantské otevřenosti a folklorní praxe spojené s klasickým hudebním vzděláním. Všichni členové Flairu jsou někde folklorně „doma“, všichni hrají a zpívají i v jiných hudebních uskupeních: houslista Petr Vala a violista Jiří Pospěch mají své cimbálové muziky, kontrabasista Lukáš Švajda a klarinetista Jirka Pivovarčík zase v jiných kapelách působí jako stálí členové, zpěvačka Klára Obručová je kmenovou sólistkou BROLN, hostuje i s předními valašskými kapelami a je členkou vsetínské jazzové formace Jazzhec. Jsem přesvědčen, že tento široký záběr je správný a formuje muzikanty správným směrem. Musím však podotknout, že pro všechny členy má Flair prioritu, což je z mého pohledu také správné.
Autor je hudební publicista