Obrana jedné divadelní hry

Líčená komedie nebo také psychologická fraška žijícího klasika Ladislava Smočka Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho je považována za jeden z nejoriginálnějších výtvorů českého poválečného dramatu. Přeložena byla do čtrnácti (!) světových jazyků, hrála se ve většině evropských zemí i v Jižní Americe. Každý, kdo se vteřinu zajímá o divadlo, musí konstatovat, že se jedná o hru mimořádně úspěšnou v kontextu celé evropské divadelní scény. V Činoherním klubu, kde měla premiéru v roce 1966, se po obnovené premiéře v roce 1990 hraje dodnes, má 297 vyprodaných repríz. Na repertoáru ji mají další dvě profesionální scény – hradecké Klicperovo divadlo v režii Davida Drábka a Divadlo Bolka Polívky v režii autora Díže.

Hle – a teď referentka listu MF DNES Jana Soukupová rozhodla od brněnské plotny (obyvatelé periferie, vyjadřující se nesrozumitelným jazykem), že se jedná o definitivně přežitou hru: „V roce 1965, tedy léta před postmoderním přístupem ke světu, působil Burke i jako hořký žaludeční lék na předchozí bolševickou záplavu křečovitého budovatelského sirupu. Základní Smočkovo sdělení, že jsme všichni zlí a špatní a jiné to s námi nebude, umožnilo divákům úlevně se zasmát po všech těch Annách proletářkách a Pavlících Morozovech, jejichž adorace v předchozích letech zakrývala daleko nebezpečnější lidskou zkaženost, o níž se ještě navíc tolik lhalo. Dnes, po všech Quentinech Tarantinech a dalších postmoderních rozbíječích mravního kánonu, lze na Smočkově hře vidět, o jak postpubertální hříčku vlastně jde, navíc nepříliš objevně vystavěnou.“

Tolik diletantského mudrování v pár odstavcích. Je to člověku až líto, že se někdo dokáže v takové nahotě ztrapnit. Omluvou nemůže být ani to, že Jana Soukupová je pouhá kritička – amatérka. Psaní o divadle na ni zbylo, aniž se v životě o obor zajímala, nerozlišuje ani žánry. Kdyby byl člověk nemilosrdný a bezohledný, jak to vyžaduje zákon frašky, musel by vykřiknout s Burkem: „Vy za to nemůžete, maličká. Spíše asi MF DNES a příroda!“