Vláda nemůže být profiinvestorem
Philip Staehelin (47)
Málokdo má takové zkušenosti s českými startupy jako světoběžník který žije v Praze už více než dvacet let. Staehelin propojuje dva různé světy – sám byl a je aktivní v prostředí nadějných začínajících firem, ale zároveň má zkušenosti z manažerských postů řady velkých podniků. Jako nový šéf poradenské společnosti Roland Berger v rozhovoru pro LN potvrzuje, že hodlá doporučovat tradičním korporacím, aby převzaly pružnost a kreativní mentalitu startupů.
Philip Staehelin,
LN Když se mluví o startupech, každého hned napadne Silicon Valley, možná Švýcarsko, Izrael… Nejsem si jistý, jak je to ve střední Evropě. Možná Polsko? Myslíte, že máme aspoň trochu nakročeno k tomu, aby si lidé se startupy spojovali také Prahu nebo Brno?
Pokud do střední Evropy zahrnete také Berlín, je to jasné. Berlín zažívá velký boom startupů, míří tam spousta investic. V Česku je zajímavý potenciál, ale nemyslím, že se Praha stane příštím Silicon Valley, Londýnem či Berlínem. Praha se ale může stát jakýmsi trychtýřem a odrazovým můstkem pro startupy z celé střední a východní Evropy.
Působím jako mentor v akcelerátoru StartupYard, který se chce podílet na utváření takové role pro Prahu. Naším akcelerátorem prošla třeba firma TeskaLabs, která se zabývá bezpečností mobilní komunikace a internetu věcí. Pak ji kontaktovali z Londýna.
LN To znamená, že lidé, kteří se věnují tomuto byznysu v Praze, budou sledovat startupy v celé střední Evropě? Nebo se tady najdou také první investoři, po nichž se přidají finančníci z Londýna či Silicon Valley?
Je to jedna z cest. Hlavní ideou je dosáhnout širšího záběru, čímž se Praha stane branou z východu na západ. Například StartupYard je úzce propojen se Slovenskem a Maďarskem.
Klíčovou otázkou ale skutečně je, jak to tady bude s investory. Dříve bylo k dispozici jen málo peněz. Apetit k riziku, které je s investicí do startupů logicky spojeno, se v posledních letech zvýšil. Je tu teď konkurence i na investorské straně. Také je tu vládní podpora, byť pořád nedostatečná. Ale pořád to nejsou takové peníze jako v Silicon Valley. Investoři tady nedávají finance do konceptů a idejí, vybírají si společnosti, které už generují určité příjmy.
LN Tuto slabinu pociťovaly už minulé české vlády, když začaly vytvářet takzvaný seed fond pro projekty, které jsou na úplném začátku. Asi ale bude pořád těžké najít další investory pro projekty, jež jsou zatím třeba ve stadiu výzkumu na univerzitě?
Ano, to je velká slabina. Nenavrhuji ale, aby sama vláda poskytla peníze každému, kdo se přihlásí, že má nějaký startup. To by neskončilo dobře. Stát by spíše mohl poskytnout peníze existujícím fondům venture (rozvojového – pozn. red.) kapitálu. Nebo třeba akcelerátorům.
V našem StartupYardu jsme v posledních dvou letech využívali evropské fondy, což nám velmi pomohlo. Vláda ale také může udělat spoustu jiných přínosných věcí. Může pomoci vytvořit správný ekosystém pro startupy. Finanční pomoc je důležitá, ale ve srovnání s utvářením jednoduchého a transparentního podnikatelského prostředí je sekundární.
LN Pokud jde o nový Národní inovační fond, jste tedy spíše skeptický?
Jsem skeptický, ale zároveň se nevzdávám naděje. Něco takové- ho potřebujeme. Ale také bohužel vím, kolik státem poskytovaných peněz už v minulých letech zmizelo, aniž by se to nějak projevilo na lepší výkonnosti firem.
Doufám tedy, že tu nevzniká nový prostředek pro korupci a že tyto peníze opravdu pomohou změnit celkové prostředí. Jde o to, aby ten fond byl správně řízen. Pokud se podíváte do historie, podobné projekty tu dobře řízeny nebyly. LN Ministerstvo průmyslu chce, aby nový fond investoval společně se soukromými investory. To je asi nezbytné.
Vláda si naštěstí uvědomuje, že není dobrá ve výběru startupů, které mohou být úspěšné. Stát není profesionální investor a chce se ujistit, že kapitál do vybraného projektu vloží také někdo další. Otázkou je, zda se podaří zajistit, aby peníze nebyly rozdělovány třeba příbuzným a známým těch, kteří budou fond řídit.
LN Říkal jste ale, že stát může dělat důležitější věci.
Měl by se více starat o podmínky pro to, aby tady nové firmy vůbec mohly vznikat. Česko ve srovnání s jinými zeměmi zaostává v tom, jak složité je zde založit společnost. Překvapivě ještě hůře je na tom Německo, ale všechny ostatní země v Evropě jsou na tom lépe. Včetně například Polska. Estonsko je v úplné světové špičce.
LN Setkávám se s názorem, že teď hodně bojujeme s korupcí, zatímco agenda, která se týká podnikatelského prostředí či boje proti byrokracii, zůstává v ústraní. Souhlasíte?
Boj proti korupci je extrémně důležitý. Pokud poskytnete částky v řádu stovek milionů korun startupům, je to hodně, ale pořád jen zlomek toho, co bylo v této zemi ukradeno. Několik let jsem působil ve správní radě Transparency International, toto téma je blízké mému srdci. Bez toho, že zmizí rozkrádání, nebudou české firmy schopny dosáhnout svého potenciálu. Pokud by navíc vláda zabránila zneužívání státních peněz a dokázala je využít pro nastartování úspěšných firem, mělo by to obrovské dopady.
Vezměte si úspěšné antivirové firmy jako AVG či Avast. Pomáhají růstu ekonomiky a zaměstnávají hodně lidí. Ale také dělají ve světě velkou reklamu celé zemi. Česko je dnes lídrem v internetové bezpečnosti.
LN Někteří lidé v českém byznysu by vám asi i dnes řekli, že hlavním zdrojem financování tu stejně zůstanou banky. Burza tady není žádná sláva, ale banku zatím nenahradí ani žádní venture kapitalisté. Banky navíc mají dost likvidity, spíše tvrdí, že nemohou najít dobré podnikatelské projekty.
Banky jsou už z definice opatrné vůči riziku. Pro startupy rozhodně nejsou nejlepší volbou. Už jsem ale řekl, že riziku se tady vyhýbají i některé venture kapitálové fondy. To je pro startupy těžká situace. Nemají aktiva, jsou to často garážové firmy. Mají osobní počítače a to je celé. Mnohdy nezbývá než získat první peníze od přátel, rodiny. Pak se mohou připojit takzvaní andělé – jednotliví soukromí investoři. Z relativně menších částek ale můžete dát dohromady slušnou sumu.
Pomáhá i zdejší cenová úroveň. Před několika lety jsem investoval do startupu Video Recruit, který tady byl schopen s 300 tisíci eur vyžít tři roky. V Londýně byste s takovými penězi nepřežili šest měsíců.
LN Kdo jsou ti andělé? Pokud vím, do startupů stále více investují podnikatelé jako Zbyněk Frolík z Linetu či Eduard Kučera z Avastu. Asi i další byznysmeni, kteří už třeba svou firmu prodali nebo přenechávají řízení profesionálním manažerům?
Je tady skutečně více peněz od lidí, kteří sami zažili úspěšnou kariéru. Ještě by bylo zapotřebí, aby získali lepší přístup k jednotlivým startupům. S tím mohou pomoci právě zmiňované akcelerátory, v nichž působí řada úspěšných podnikatelů jako mentoři.
Těmi investory ale nemusejí být jen lidé, kteří sami vydělali miliony. Mohou to být úspěšní manažeři. Jednou z firem, která zhruba před rokem prošla akcelerátorem StartupYard, byla albánská obdoba našeho Seznamu. Mimo jiné získali menší investice od našich mentorů.
LN Pokud vím, jako nový šéf Roland Berger se chcete zaměřit na spolupráci velkých korporací a startupů. Co vás vede k prosazování takového propojení dvou odlišných kultur?
Jsem pro tento koncept nadšený z více důvodů. Když jsem pracoval ve společnosti T-Mobile, byl jsem tam členem mezinárodního týmu pro inovace. Přišli jsme s pěknými myšlenkami, ale ve firmě chyběla schopnost tyto myšlenky přijmout a rozvíjet. To bylo zhruba před osmi lety a velké společnosti včetně T-Mobilu se od té doby hodně změnily. Dnes více chápou potřebu inovací a chtějí se poučit právě z pružného přístupu startupů. Otázkou je, jakým způsobem.
Mohou se snažit vtáhnout startupy do své vlastní struktury, ale startupy o to mnohdy nestojí. Obávají se totiž, že se stanou součástí velkého celku s přebujelou administrativou, byrokracií a že nedostanou dostatečný prostor k rozvoji.
LN Jaké nabízíte řešení?
Startupy mohou zůstat mimo velkou společnost, čímž si zachovají svou kreativitu, ale dál spolupracovat. Korporace pak mohou v součinnosti se startupy vytvořit jakousi inovační laboratoř, kde budou tyto myšlenky dále rozvíjet. Pro startupy může být taková spolupráce přínosná, zvláště když od velké společnosti získají finanční zdroje. O zákaznické bázi ani nemluvě.
Ale je tu i jiný model – vytvořit korporátní firmy venture kapitálu a nakoupit podíl v nadějných firmách, které mají význam z hlediska jejich vlastní strategie. Výho- dou je, že nedáváte všechna vajíčka do stejného košíku.
LN Napadá mě, že vy osobně se stáváte příkladem kombinace těchto kultur. Asi nejste typickým manažerem v čele takové tradiční poradenské firmy, jako je Roland Berger.
To je asi pravda. Už dříve jsem pracoval jako konzultant a nebyl jsem si jistý, jestli se mám k této práci vrátit. Ale měli jsme dlouhou diskusi o inovacích s globálním šéfem Roland Berger, který chce vést tuto firmu více do digitálního prostoru a k nové kombinaci poradenství, technologie a kapitálu. To jsou vzrušující představy, navíc zcela v souladu s mým vlastním přesvědčením.
LN Do jaké míry může být toto vše zajímavé třeba pro české firmy bez zahraničních majitelů? Propojování kultur nadnárodních korporací a startupů, to se jim asi bude zdát jako vzdálené téma.
Jsou různé typy inovací. Některé české společnosti se rozhodly pro inovace uvnitř podle konceptu průmysl 4.0. Tedy integrovat nejnovější technologie a maximalizovat hodnotu toho, co už dnes dělají. To může fungovat, protože mnohé české společnosti jsou velmi specializované, zaměřené na určitý segment. Ale i jim pomůže, když se budou inspirovat startupovou mentalitou. I české firmy musejí být otevřené a zkoušet různé cesty. Když se nepodaří jedno, je dobré zkusit druhé.
Je občanem čtyř zemí. Narodil se na Novém Zélandu ve švýcarské rodině, která se v jeho dvou letech přestěhovala do Spojených států. V Česku už žije dvaadvacet let, cítí se být Čechem a loni získal i české občanství.
Viděl jsem přesvědčivé argumenty, že čtvrtá revoluce to skutečně je, a rozhodně si nemyslím, že jde o pouhý marketing. Pokud firmy dokážou dát dohromady data z každého jednotlivého stroje a vzájemně propojit veškeré procesy od logistiky po výrobu, je to citelný posun k vyšší efektivitě.
Princip průmyslu 4.0 ale spočívá nejen v tom, že aplikujete na výrobní procesy automatizaci a robotizaci, ale že do vašeho plánování integrujete i veškerá data, jak zevnitř, tak zvenčí, a budete s nimi účinně pracovat.
Zjednodušeně řečeno si pak například pivovar dokáže propojit informaci o tom, jak klimatický jev El Niňo ovlivní letošní teploty s historickými údaji o tom, jak se podobné výkyvy počasí podepsaly na konzumaci piva v minulosti, a odpovídajícím způsobem přizpůsobí svou další strategii. Nebo můžete třeba předem zjistit, kdy by mohl selhat některý z komponentů výborní linky, a předejít tomu včasnou údržbou.
Praha nebude příštím Silicon Valley,
Londýnem či Berlínem. Ale může se stát trychtýřem a odrazovým můstkem pro startupy z celé střední a východní
Evropy.
LN Koncept průmyslu 4.0 sem přichází z Německa. Má otázka je ale širší – myslíte, že je pro Čechy dobré takové silné propojení s německou ekonomikou, jak to vidíme dnes?
To je vlastně taková politická otázka... Podívejte, my jsme malá země, je nás deset milionů.
Bez toho, že zmizí krádeže, nedosáhnou
české firmy svého potenciálu. Pokud by vláda využila jen část ukradených peněz pro nastartování úspěšných firem, mělo by to obrovské
dopady.
LN Říkáte opravdu „my“?
Ano. Žiji tady dvaadvacet let, loni jsem se stal českým občanem. Také jsem se stal velkým fanouškem českého hokejového týmu. Moje žena je Češka, stejně jako moje děti.
LN Takže teď tady budete také volit?
Hlasovat půjdu, i když to bude náročné rozhodování. Myslím, že nemáme žádnou lepší volbu než spojení s Německem. Trochu se obávám těch elementů české společnosti, které se nás snaží tlačit zpět do ruské sféry. Mnohem raději jsem spojencem Německa. Ani tam určitě není vše ideální. Ale máme například obrovské výhody z toho, že německá průmyslová základna je tak silná.
To na druhé straně samozřejmě neznamená, že by Češi neměli usilovat také o jiné trhy. Jsem velkým fanouškem tržní expanze. A když na globální scénu zamíří zdejší startupy, může to české ekonomice hodně pomoci.