Na cestě k politické věčnosti

Cokoli, co teď prezident Putin řekne, je součástí předvolební strategie. I slova o Leninovi

Vypadalo to na pořádnou pecku. Ve středu ráno se ruská média zatřásla pod zprávou, že Rudé náměstí je uzavřeno a že po něm krouží záchranka. Zda zajela do mauzolea či do Kremlu, občané, kteří telefonovali aktivně do rádií, pořádně neviděli. A tak se bleskově rozšířily po ruském informačním prostoru hned dvě fámy – buď vynášejí tělo Lenina, nebo Putina. Ani jedno se nezakládalo na pravdě, důvodem uzavření hlavního náměstí země byla prý nezvladatelná fronta na ledovou plochu, na které se tradičně bruslí – hned vedle hrobky vůdce světového proletariátu.

Za posledních deset dnů se ruský prezident Vladimir Putin vyjádřil o Vladimiru Leninovi hned několikrát. A ne zrovna v nejlichotivějším kontextu. Takže vzrušení lidí na Rudém náměstí bylo na místě – začalo se šuškat, že se prezident mumie pod okny své kanceláře konečně zbaví.

Důvod vpravdě primitivní

Jakkoliv atraktivně mohou být novináři uchopena témata týkající se vztahu ruského prezidenta k jeho dávnému předchůdci Leninovi, popřípadě sovětskému vojevůdci Josifu Vissarionoviči Stalinovi, na paměti je třeba mít jednu zcela primitivní věc – letos v září čekají Rusko parlamentní volby. Poté, ani se nenadějeme, je tu rok 2018 a volby prezidentské. No a co, namítne ten, jenž podléhá černobílému vykreslování Ruska jako říše řízené jediným despotou, který si pohrává s ústavou tak, jak se právě vyspí. Jenže tak se věci opravdu nemají. Ke zdání demokratických a svobodných voleb vede klopotlivá cesta. Je třeba překonat překážky v podobě mizerných cen za ropu a sankcí za ukradený Krym. A to není s rublem lehkým jako pírko a všeobecnou drahotou žádná legrace. Mnohému lze pomoci skvěle prováděnou propagandou. Americký imperialismus jako původce všeho zla je stále účinná zbraň. Boj s tímto zlořádem nějakou tu oběť v podobě mandarinky, popřípadě bobulemi vyhnaného kuřete prostě chce a ruský volič ji unese. Nesmí se to ale přehánět. PETRA PROCHÁZKOVÁ

Každé slovo vyřčené nyní hlavou státu je třeba vnímat jako součást předvolební strategie, jako kostku nutnou k vydláždění chodníku vedoucího k politické věčnosti. Tak je tomu i s Putinovými posledními výroky o Leninovi.

Nejdřív to zkusil trošku zhurta – 21. ledna na zasedání prezidentské rady pro vědu utrousil, že Vladimir Iljič dovedl SSSR k rozpadu. Stalina raději nechal být. I Putin a jeho poradci dobře vědí, že mezi Vladimirem Iljičem, jehož památku ještě generace dnešních čtyřicátníků chodila uctívat s lampiony ve tvaru rakety Vostok 1, a Josifem Vissarionovičem, který se kvůli pověsti masového vraha za nás už tak moc nevelebil, je v ruském kolektivním vědomí pořádný rozdíl. Velkou vlasteneckou válku vyhrál jen jeden z nich. I tak si ale Lenin nestojí v žebříčkách popularity špat- ně – prohrává s Petrem I., Puškinem i Stalinem, ale drží se v první desítce.

Nostalgie jako předvolební heslo

A tak Putin raději jen pár dnů poté, co Iljičovi naložil na bedra odpovědnost za rozpad sovětského impéria v roce 1991, tedy skoro 70 let po jeho smrti, svůj radikální úsudek zmírnil. Zalekl se nejspíš rozzlobeného hlasu penzistů, kteří přece též mají volební právo. A 25. ledna na otázku učitele historie z Astrachaňské oblasti Daniela Buzgulovova, zda bude komunistická mumie pohřbena, prezident popravdě odpověděl, že se k tomu musí přistoupit akurátně. Aby se náhodou společnost nerozdělila na dva tábory. To totiž, jak Putin na rozdíl od mnohých jiných státníků ví, zemi neprospívá.

Právě nostalgie po SSSR je v Rusku jeden z nejrozšířenějších občanských citů a byl to právě Lenin, kdo v roce 1922 s nápadem svazku sovětských socialistických republik přišel. Tehdy ho vůbec nenapadlo, že by z něj někdo měl vystupovat. Takže vinit ho, jak to dnes činí Putin, ze zakotvení možnosti opustit SSSR každému, komu se tam nebude líbit, je nesmysl. A Putin to jistě ví. Je to ale líbivější, než kritizovat Lenina za rudý teror a příkazy k popravám kulaků.

Na nostalgii po SSSR založil Putin svůj obdivuhodný úspěch – lituje konce komunistického impéria, ale zároveň zdůrazňuje, že to není jeho vina a že se snaží seč může věci napravit. Však už mají Rusové zpátky Krym, Abcházii, destinace, kam sovětští pracující jezdili na podnikové dovolené. No a není vyloučeno, že se Putinovi podaří ještě nějaký ten sovětský cípek dobýt zpět. Však, jak neopomněl podotknout, Donbas na mapě přiřkli Ukrajině v pomýlenímysli a i za to je Lenin zodpovědný. Co to dá práce teď napravit, co to stojí životů!

Lenin a Putin mají něco společného – vždy dokázali přesvědčit okolí o své pravdě. Bezpochyby mnozí ruští občané zítra vyrazí do obchodu, kde bude zase mléko o něco dražší a řeknou si: „Ach, ten parchant Lenin…“