Tak přece jen stát jako firma?

Stát připravuje bezpečnostní audit Česka. Je dobře, že se zapojí i externí odborníci

Na ministerstvu vnitra začali připravovat zemský bezpečnostní audit. Jak umí stát identifikovat hrozby, jaká velká z toho vyplývají rizika, jakou má odolnost? To je zhruba zadání, jímž premiér Bohuslav Sobotka reaguje na terorismus, okořeněný migrační krizí v Evropě.

Audit má zahrnout všechny resorty, jejichž zástupci jsou členy Bezpečnostní rady státu, a lze předpokládat, že se bude především zabývat meziresortní spoluprací a souhrou celého systému.

Audit se podle ČTK bude týkat „terorismu, extremismu, negativních aspektů migrace, organizovaného zločinu, stability finančních trhů a bank, energetické, průmyslové a surovinové bezpečnosti, kyberbezpečnosti, působení cizích mocností nebo hybridních, přírodních a lidských hrozeb“.

Občas se někde objeví názor, že stát se nedá řídit jako firma. Zde je příklad, kdy stát musí být řízen jako firma: provádět interní audity v resortech, čas od času si najmout i někoho zvenku, aby se dozvěděl, jak na tom skutečně je a jestli si ty vlastní auditory neplatí zbytečně.

Audit neboli revize, znalecké posouzení, cost/benefit analýza, to jsou standardní instrumenty. Co může být zvláštního na tomto auditu? V roce 2000 zadal tehdejší ministr bez portfeje Jaroslav Bašta audit zpravodajského systému České republiky. Myšlenka to byla „neotřelá“, jak ji diplomaticky komentovali účastníci, a dodnes se ve- dou spory, zda to k něčemu bylo. Vzhledem k citlivosti této branže a množství utajovaných informací jsou vlastně i tyto spory víceméně předmětem služebního tajemství, takže tady se mnoho nepoučíme.

Pučení čehosi ozdravného

Sobotkův zpravodajsko-bezpečnostně-záchranářský audit má podat zhruba zprávu o funkčnosti celého systému, má ukázat jeho slabiny a přinést náměty, jak ho posílit. Otázkou ale je, zda není příliš široce koncipován. Jak lze odvodit od onoho zmíněného utajeného zpravodajského auditu, i tady bude výskyt citlivých a utajovaných informací problémem, zejména vzhledem k počtu lidí, kteří se s nimi seznámí. Nebezpečím je pak určitá těžkopádnost procesu auditu a obecnost jeho výsledků.

Ptejme se tedy, zda by nebylo účelnější provést několik dílčích, přesně cílených auditů. Jak jsou zacíleny jednotlivé resorty, jak prakticky funguje jejich spolupráce (to by asi bylo dobré zjistit prakticky), ale především jak je celý ten systém řízen.

To by ovšem znamenalo zahrnout do auditu řídicí procesy na úrovni vlády. Opět se blížím ke svému evergreenu, velmi cenné iniciativě platformy „Vraťte nám stát“, kterou už před pár lety jasnozřivě napadlo zjistit, když se tu děly sviňárny a nic se nedělo, jestli zpravodajské služby vůbec něco vyprodukovaly – a jestli ano, co s tím dělala vláda. Velmi drzá myšlenka, signalizující pučení čehosi velmi ozdravného v naší společnosti. Uvidíme, jak dopadnou legislativní snahy v tomto směru, má je na triku poslanec Ivan Gabal.

Předmětem auditu by tedy mělo být nejen to, co dělá vláda s resortními informacemi, ale i to, jak celou tu zpravodajsko-bezpečnostní mašinerii úkoluje, koordinuje a kontroluje. Nakolik nezávisle a odborně probíhá vyhodnocování zpravodajských a bezpečnostních priorit, které mohou být významně odlišné od těch, které by se politikům hodily k jejich leckdy velmi nedospělým hříčkám.

Problematika je to důležitá. Imunologové situaci společnosti napadené terorismem přirovnávají tomu, co znají ze svého oboru. Pokud se společnost bude vysilovat hysterií a populistickou obranou proti neexistujícím nebo bagatelním nebezpečím, pokud bude útočit na větrné mlýny, vyčerpá se a po banálním ataku bídně zhyne.

Ale protože vláda oznámila, že budou do auditu nějakou formou zapojeni i externí odborníci, ba dokonce akademici, je zřejmě na celou akci možno pohlížet s opatrným optimismem. Což je dost dobrá zpráva.