Česká absurdita: drahá databáze bez záznamu

Databáze státních soudních sporů za 44 milionů nemá po pěti letech jediný záznam. Prověří ji policie

PRAHA Měl státu a jeho právníkům dát jasný přehled, kdo všechno se s ministerstvy, úřady a státními institucemi soudí. Spolykal desítky milionů korun a po pěti letech „fungování“v něm nebyl zanesen jediný soudní případ. Jde tak o jeden z nejmarkantnějších případů toho, jak stát nesmyslně utrácí za informační technologie. Dnes je Centrální registr právního jednání „uspán“a jeho poříze- ní podle zjištění LN prověří policie.

400 tisíc měsíčně za nic

V roce 2009 se Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), jenž by měl pro stát představovat právní kancelář, která jej zastupuje před soudy, rozhodl vytvořit centrální registr soudních sporů. Společnosti IBM za něj zaplatil 18 milionů korun. A každý měsíc pak provoz a údržba registru vyšly přibližně na 415 tisíc. Celkem tak do poloviny loňského roku odeslal úřad firmě ještě dalších 26 milionů.

Do systému pak měly ostatní státní úřady a instituce zanášet soudní spory, v nichž se nenechávají úřadem zastupovat. Ze zákona totiž musí při postoupit majetkovému úřadu až po překročení určité částky, o niž běží. Například v obchodních sporech jde o 250 milionů. „Levnější“spory mohou řešit za pomoci svých právníků či najatých právních kanceláří. Systém měl dát možnost státním právníkům vidět všechny spory a propojit informace ze soudních jednání, která se týkají stejné věci či v nichž vystupuje proti státu stejný člověk či firma.

Zaparkovaný systém

Nestalo se. Do systému totiž nikdo nic nezadal. Tím pádem ÚZSVM viděl jen seznam sporů, které měl uloženy ve vlastním interním systému.

„Centrální registr jsme takzvaně zaparkovali a platby v polovině minulého roku zastavili. Nebyl k ničemu, nebyla dána povinnost zákonem, nebo alespoň vládním usnesením, aby ostatní složky státu do systému přispívaly,“sdělila LN generální ředitelka ÚZSVM Kateřina Arajmu.

Úřad i jemu nadřízenéministerstvo financí se v minulosti několikrát pokusily zbytečný IT systém za miliony oživit.

„Pamatuji si, že jsme za ministra Miroslava Kalouska několikrát posílali výzvy, aby ostatní instituce systém naplnily. Očividně bez výsledku,“popsal LN zdroj, který měl na přelomu desetiletí na ministerstvu financí právní agendu na starosti. Přál si zůstat anonymní, protože ve státní správě, byť na jiném resortu, stále působí. čelí osobním výhrůžkám zřejmě právě kvůli osekávání nevýhodných smluv. Například jí někdo poslal i její vlastní parte.

Finanční úřad, pokud dojde ke stejnému závěru, pak může požadovat jako „pokutu“vrácení použitých veřejných peněz. Plus k tomu vyměřit penále až do výše sta procent sumy. Celkem by tak mohl ÚZSVM přijít o 88 milionů korun.

Uspán je systém proto, že by ještě v budoucnu přece jen mohl být využit. Aktuálně je v legislativním procesu novela o fungování úřadu, která by měla zaručit, že jeho právníci budou zastupovat stát ve všech sporech – bez ohledu na částku. Pokud by to neprošlo a poslanci jen snížili limity, mohl by se případně systém oživit, pokud by ovšem zákon uložil složkám státu využívat jej povinně.

Ačkoliv Arajmu posílá vyšetřovatele na „neznámého pachatele“, je jasné, že míří na bývalé vedení. Někdejší dlouholetý šéf úřadu Miloslav Vaněk, který v době vytváření centrálního registru soudních sporů v čele této instituce stál, již vminulosti kvůli podivným zakázkám v hledáčku policie skončil.

Loni si vyslechl obvinění za smlouvu se společností E-centrum, známého mediálního podnikatele Michala Voráčka. Za mediální poradenství této firmě úřad posílal měsíčně až 80 tisíc korun. Co za celkem bezmála dva miliony korun, které od roku 2011 firma inkasovala, úřad dostal, není možné dohledat.

Podobně se kriminalisté zabývali platbami za poradenství pro bývalou nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou a někdejšího místopředsedu Nejvyššího soudu Pavla Kučeru. Oba pobírali od úřadu desetitisíce měsíčně, co skutečně úřadu dodali, ale není rovněž možné najít.

Úřad, který stát zastupuje například v miliardových vnitrostátních sporech o tak zvanou solární daň, vloni spotřeboval na svůj provoz necelé 1,5 miliardy korun. Příjmy primárně z prodeje nepotřebného státního majetku pak přesáhly 1,9 miliardy.

Finanční úřad, pokud dojde ke stejnému závěru, pak může požadovat jako „pokutu“vrácení použitých veřejných peněz – 88 milionů