Lidové noviny

Všichni ti bukurešťšt­í psové

Margo Rejmer

- JIŘÍ PEŇÁS

V Evropě bude válka a celá bude zničena. Jediná země, která zůstane netknuta, bude Rumunsko, protože je tak chudá, že díky bohu nikoho nezajímá. Je to poloanekdo­ta, ale určitou skutečnost vystihuje. Přesto je Rumunsko nesmírně „zajímavé“– i když jinak než „zajímavějš­í“země.

I za ně může Nicolai.

znává jako mladá, zvídavá a emancipova­ná (s tím má v Rumunsku trochu problémy) žena, která se o ní zároveň učí. Její kniha je v prvním plánu zápisník a hned v druhém rychloprův­odce po rumunské historii, rychlokurz po okolnostec­h jejího moderního zrodu, kdy se orientálně zaostalá země pastevců a rolníků na konci 19. století vydá rádoby (západo)evropskou cestou, která bude po druhé světové válce vyměněna za pochod na Východ, jenž skončí až v Severní Koreji, která se stane inspirací pro režim, jehož příšernost v Evropě předčil jen ten albánský.

Když padl režim Nicolae Ceaușeska, byly Margo Rejmer čtyři roky. Její kniha ukazuje, že ani po čtvrtstole­tí není možné o té zemi psát, aniž by z tohoto komicky průměrného „karpatskéh­o génia“bylo nutné učinit centrální postavu rumunské tragédie.

Vrcholem knihy je v tomto smyslu text Kolébka a rakve, který se zabývá asi nejodporně­jší a zoufalství nejvíce rodící diktátorov­ou ideou: rozhodnutí­m zvýšit počet obyvatel z 19 na 25 milionů. Dekret č. 770 z 1. října 1966 de facto zakázal antikoncep­ci a tvrdě postihoval potraty (lékař, který je prováděl, šel na dva roky do vězení, žena na půl roku). Tato brutální forma sociálního inženýrstv­í měla za následek nikoli zvýšení populace (Rumunů je pořád 19,5 milionu), ale jejich psychickou devastaci. Vedla k tisí- cům tragédií (neodborně provedené a zfušované potraty), k rozmachu udavačství a k nejhoršímu pokrytectv­í. Jejím důsledkem bylo několik generací „dekretářů“, de facto nechtěných dětí vyrůstajíc­ích s pocitem, že se neměly narodit. Vzpoura proti Ceaușeskov­i na konci roku 1989 byla vzpourou proti velkému insemináto­rovi, který jejich matky donutil je porodit. Bídou a útlakem decimovaný národ „žijící v kanálech jako promrzlé krysy krmené propagando­u“vyšel do ulic s jedinou touhou: kéž by chcípnul...

4 měsíce, 3 týdny a 2 dny

Polská spisovatel­ka a novinářka, v roce 2009 vydala román Toksymia, který kritika ocenila. V současnost­i žije v Tiraně a píše knihu o Albánii.

Je to strašné, ale velké

Mladá Polka prozkoumáv­á rumunskou minulost a přítomnost nesentimen­tálním, moderním a zvídavým zrakem. Je okouzlena bizarní podobou Bukurešti, její někdejší výstavnost­í a velkolepos­tí, ale je zhrozena stavem, v jakém se nalézá. Nemůže se nerozepsat o monstrózní­m Paláci lidu, kvůli kterému buldozery zničily nejcennějš­í části města, ale nemůže jím nebýt přitahován­a. Je to hrobka, pyramida rudého faraona, obluda i svou ambivalenc­í. Rumuni si nakonec zvyknou a jsou v jistém smyslu hrdí: je to strašné, ale skoro největší na světě, jsme velcí.

 ?? „Bukurešť je město, které psy miluje i nenávidí.“(Margo Rejmer).
FOTO PROFIMEDIA ??
„Bukurešť je město, které psy miluje i nenávidí.“(Margo Rejmer). FOTO PROFIMEDIA
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic