Obětují vše. A nikdo je nezastaví
Přiznávají, že většinou marně. A čísla jim dávají za pravdu. Mezinárodní organizace pro uprchlíky (IOM) tento týden uvedla, že jen letos – a to je únor – se v oblasti utopilo 409 lidí. Loni touto dobou jich bylo necelých sedmdesát. Jenže ti, kdo se dostanou až do Turecka, chtějí pokračovat dál dět nejsou. Už se totiž nepohybují ve větších skupinách jako před třemi čtyřmiměsíci, kdy Izmir zažil dosud největší nápor.
Naděje na návrat slábne
„Je třeba připustit, že i země jako Turecko má omezené zdroje, jak se o tyto lidi starat,“řekl starosta. „Ať jde o jídlo, zdravotní péči, nebo ubytování. Nyní je nemožné, aby se tito lidé vrátili do Sýrie, kde hoří občanská válka. Jejich naděje, že se vrátí, slábne,“popsal. Syřané do Turecka utíkají už pět let, dříve však podle starosty vždy říkali, že „jen na čas“. Teď už to tolik neříkají. „Potřeba je především zajistit v Sýrii bezpečnou zónu,“shrne Kocaoglu, podle kterého se jen někteří z běženců chtějí usadit v Turecku. Pro většinu z nich je Turecko jen přestupní stanicí na Západ.
„Náš zájem je jasně definovaný, a to pomoci vytvořit po určitou dobu lepší prostředí pro uprchlíky tady v Turecku, aby zemi pokud možno neopouštěli a měli větší šanci vrátit se do Sýrie. Stále doufám, že se to podaří, i když to tak teď nevypadá,“řekl Zaorálek.
V zemi by seměly vytvořit podmínky, aby uprchlíci chtěli v Turecku zůstat. To znamená například umožnit jim vstup na turecký pracovní trh a zajistit vzdělání jejich dětem. Školy navštěvuje asi jen třicet procent syrských dětí v Turecku. „Je třeba vytvořit podmínky, aby tady lidé chtěli zůstat, aby tu chtěli pracovat a založit rodiny,“prohlásil ministr. Přesto starosta, který radnici vede od roku 2004, přizná, že nabízet práci uprchlíkům může být „politicky riskantní“. I Turecko se potýká s vysokou nezaměstnaností, konkrétní čísla z Izmiru ale Kocaoglu neuvedl.
Na rozdíl od řady evropských států včetně Česka, kde sílí odpor proti přijímání uprchlíků, se Ankara s tímhle problémem u svých občanů příliš nesetkává. Strach o svou bezpečnost údajně necítí. „Musíme těm lidem pomoci, utíkají z války, jen to nemůžeme zvládnout sami,“řekne asi 35letá Melissa z Izmiru. Podobná slova znějí od většiny dotázaných.
Už v listopadu EU a Turecko uzavřely dohodu, která má vést k omezení nelegální migrace výměnou za příspěvek tří miliard eur a posunu v přístupových rozhovorech Ankary s osmadvacítkou. Turecko ale volá po větší finanční injekci, a jak tento týden ministrovi zopakovalo několik místních představitelů, Turci by uvítali především uvolnění vízové povinnosti, což česká vláda podporuje.
Komentář k tématu čtěte na straně 10