Zpupného zkrotit Švéda
Nečlenové NATO ze Skandinávie svůj vstup zatím odkládají. To, co bude dál, ovlivní i Rusko
Jak slavný pohled! Slavný den! Útok, a Švéd je rozprášen! Na tyto Puškinovy verše z dob rusko-švédského soupeření v oblasti Baltu si zřejmě vzpomněli ruští generálové, když promýšleli politiku vůči Švédsku.
Vzpomínka na doby krále Karla XII. dnes působí skoro neuvěřitelně. V posledních letech ruské letouny opakovaně narušovaly švédský vzdušný prostor, nebezpečně se přibližovaly ke švédským strojům a v paměti všech Švédů utkvěl marný hon na záhadnou cizí ponorku, která se předloni nerušeně projížděla mezi stockholmskými ostrovy. Před několika dny představitelé NATO připustili, že ruské letectvo během vojenského cvičení v roce 2013 provedlo simulovaný jaderný útok na Švédsko.
Švédská tajná služba ve své loňské zprávě konstatovala, že současné Rusko představuje hlavní zdroj ohrožení. Také několik zástupců středopravé opozice v listu Svenska Dagbladet konstatovalo, že jejich země by nebyla schopna bránit se ruské invazi déle než pár dní. Veřejná debata ve Švédsku, ale i Finsku se čím dál více stáčí k závěru, že je čas uvažovat o vstupu do NATO. Tyto úvahy v lednu nečekaně přerušilo společné prohlášení premiérů obou zemí v Dagens Nyheter, podle kterých je Seveřanům nejlépe v dosavadním uspořádání.
Šilhání na západ
Švédsko a Finsko si svou neutralitu úzkostlivě pěstovaly desítky let. Tím se lišily od Norska, Islandu a Dánska, které se staly součástí Severoatlantické aliance ještě za studené války, ale i tří pobaltských zemí, které do NATO vstoupily, jakmile to bylo možné.
Napětí v oblasti Baltu podstatně ovlivnilo úvahy i mnoha dosavadních neutrálů. Bezpečnostní debata se odehrává v pro Švédy velmi vypjaté době, kdy se část společnosti snaží redefinovat své švédství, dosud se opírající o vojenskou neškodnost (jež snad měla zajistit bezpečí), dále geopolitickou neutralitu vnímanou jako morálně vyšší pozici a v neposlední řadě vstřícnost vůči imigrantům, která dosud byla klíčovou součástí tamní identity.
Ve Finsku se debata odehrává v jiném kontextu. Finsko s Ruskem přímo sousedí a zároveň na něm závisí i ekonomicky, což je zvláště důležité v době, kdy země trpí dlouhodobou stagnací. Ruští představitelé se již dali slyšet, že Helsinky za koketování s NATO tvrdě zaplatí. Na druhou stranu má Finsko silnější armádu než Švédsko a žije ze vzpomínky na to, jak se kdysi ubránilo sovětské přesile. Nevyprchala ovšem ani vzpomínka na život v sovětském stínu. Neutralita byla pro Finy pragmatickou, nikoli morální volbou.
Dnes by se však Finové ruské invazi nedokázali ubránit, a to i bez započtení vlivu jaderných zbraní. Obávají se ovšem spíše použití nějaké další formy hybridní války, jak ji nedávno mohli sledovat na Ukrajině. Začali například zabezpečovat Alandské ostrovy, jež by se snadno mohly stát předmětem zájmu nějakých příštích zelených mužíků. Taková operace, provedená v koordinaci s kybernetickým útokem a masivní propagandistickou vl- nou, by jakékoli finské aspirace v rámci Aliance znemožnila.
Také Švédové začali zvyšovat vojenský rozpočet a obnovili základnu na ostrově Gotland, ležícím východně od Švédska. Třísethlavá posádka však těžko snese srovnání s až dvacetitisícovou základnou provozovanou v době studené války. Švédové i Finové však již otevřeně uvažují o Rusku jako o nevypočitatelné zemi, jejíž vojenští představitelé bez okolků pronášejí vágně formulované hrozby. Micael Bydén, nevyšší velitel švédské armády, se veřejně zeptal: Než Rusko zabralo Krym a poslalo vojáky na východ Ukrajiny, opravdu jsme čekali, že se taková věc může stát?
Černí pasažéři
V jistém ohledu mají Stockholm i Helsinky k Alianci blízko. Jejich vojáci spolupracují s ostatními severskými členy NATO (Dánskem, Norskem a Islandem) v rámci NORDEFCO, tamní armády jsou také technicky a organizačně takřka dokonale kompatibilní. Vojáci obou států se také účastní zahraničních misí, o neutralitě v klasickém slova smyslu už nemůže být řeč.
Na hlubší spolupráci s NATO tlačila i samotná Aliance, které se zdá, že se její partneři snaží získat výhody z nevyjasněné pozice na hranici členství. Zmíněné stanovisko švédské opozice varuje, že jejich země se nemůže spoléhat na vojenskou pomoc v případě ohrožení, pokud není ochotna přistoupit na závazky vyplývající z plného členství. Zatím praxe vypadá tak, že když ruské letouny ohrožovaly vzdušný prostor Švédska, na jeho ochranu musely vystartovat dánské stíhačky.
Toto kolo Moskva vyhrála, protože vlády obou zemí vstup odmítly, pravděpodobně právě v důsledku silného tlaku Ruska. Pokud tento nátlak nepomine, může dosáhnout opaku – totiž že se NATO rozroste o dva členy, přiblíží se Petrohradu i Moskvě a společná hranice s Aliancí se prodlouží o stovky kilometrů. Nad tím, kam se vypraví přetlačovaná v Baltu, se zamýšlel už Puškin: Je sláva Seveřanů říše bajka tlachavá? Brzo nám již předepíše svůj zpupný zákon Varšava? Kam posuneme tvrzí pás? Kdo schýlil šíj, snad vladař náš?