Všichni milují soutěž. Opravdu?
Ač skoro třicet let pracuji jako novinář, stále jsem nepřestal věřit, že držet se určitých hodnot se dlouhodobě vyplatí. Jenže rozdíl mezi tím, co je nám oficiálně řečeno a jak to celé ve skutečnosti vypadá, většinou ani nechceme vidět, protože obrázek je odpuzující.
Je mi smutno, když vidím mladé lidi, kteří poté, co si přečetli myšlenky Adama Smithe o blahodárnosti volné soutěže, se s čistými úmysly hrnou do politiky či do podnikání.
Nedávno jsem v televizi viděl reportáž o tom, že sběrnám rapidně ubylo vykoupeného kovu a snížily se jejich tržby. Je to díky vyhlášce o bezhotovostním výkupu kovových odpadů (česky: zákon proti zlodějům kovů), která začala platit loni v březnu. Jenže někdejšího ministra práce Petra Millera (1990 až 1992), který dnes šéfuje Sdružení výkupců a zpracovatelů druhotných surovin, tato informace netěší, protože sběrnám klesá byznys. Pochopil jsem to tak, že nevadí, když se kradou šachtové poklopy, kabely na železnici, svodidla u silnic či kovové předměty z hřbitovů, hlavní je, aby sběrny měly díky zlodějům vysoké tržby.
V podobném duchu přemýšlejí dealeři luxusních aut v Číně. Jsou naštvaní, protože tamní vláda zavádí tvrdá protikorupční opatření. Kdo bude kupovat šestistovky mercedesy, sedmičkové bavoráky a audi osmičky, když úplatní politici a úředníci budou sedět ve vězení?
Nebýt jisté dámy v blízkosti jistého českého premiéra, tržby luxusních obchodů v Praze v Pařížské ulici by byly o mnoho milionů nižší. Nebýt různých lobbistů, politických podnikatelů, bývalých politiků a šéfů státních firem, kteří musejí vyprat svoje stamiliony, dokud se v České republice nezavede euro, příjem galeristů, kunsthistoriků, výtvarných umělců a architektů by byl jistě mnohem nižší. A představte si, slavnému umělci není vůbec žinantní, že jeho obraz, sochu či instalaci kupuje stejně slavný lobbista za peníze uloupené z nějaké státní zakázky, tedy za peníze nás všech, kdo platíme daně. A mohl bych pokračovat, jak síla peněz rozhoduje o zákonech, o podmínkách regulace trhu či o justici.
Bylo by dobré hluboce se zamyslet nad tím, o čem na stránkách LN už více než dva roky při informování o různých kauzách nepřímo píšeme. Podstatou strategie liberální politiky a hospodářství je, a lidem to mainstream „tlačí do hlavy“už více než sto let (s menšími či většími přestávkami), že všichni zbožňují soutěž. V politice (pluralitní demokracie) i v byznysu (volný trh).
Tak tohle patří mezi nejprimitivnější lži na světě! Pravda je taková, že soutěž z hloubi duše všichni nenávidí. Všichni aktéři (v politice i v byznysu) dělají vše pro to, aby pomocí co nejmenší investice získali co největší zisk a aby zničili konkurenci. Problém je v tom, že každý chce vyhrát a dosáhnout toho, aby mu aktuální zákonodárná i výkonná moc sloužila. Samozřejmě, čest výjimkám – budoucím poraženým.
Pravda je taková, že soutěž
z hloubi duše všichni nenávidí. Všichni aktéři (v politice i v byznysu) dělají
vše pro to, aby pomocí co nejmenší investice získali co největší zisk a aby zničili
konkurenci.