Nebojme se přísnějšího zákazu kouření
Poslanecké pozměňovací návrhy mohou účel protikuřáckého zákona poškodit natolik, že v praxi se nic nezmění
Zákazy kouření jsou nejvíce diskutovanou otázkou při projednávání vládního návrhu nového tabákového zákona a poslaneckého návrhu novely stávajícího tabákového zákona. Řada poslanců již ohlásila nebo předložila pozměňovací návrhy stanovící nejrůznější výjimky, které hrozí, že se stejně jako v minulosti stanou prostředkem k obcházení účelu zákona a v praxi se nic nezmění. Tento článek nabízí možnosti, jak zákazy kouření naopak zpřísnit.
Zakažme kouření ve vnitřních prostorách pracovišť. Stávající úprava zákoníku práce je zcela nedostatečná. Typickým příkladem je stav dnešních restaurací, ale jedná se o všechna pracoviště, kde zaměstnavatel nedbá práva zaměstnanců na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a kouření sám dobrovolně nezakázal.
Řešme kouření na zahrádkách restaurací. V úvahu připadají hned tři varianty: od úplného zákazu přes částečný zákaz (alespoň polovina míst nekuřáckých) po pouhou povinnost provozovatele zahrádku jako nekuřáckou nebo kuřáckou označit. I posledně uvedená varianta je pokrokem, protože stimuluje vznik nekuřáckých zahrádek.
Obnovme zákaz kouření na zastávkách. Tento zákaz ve společnosti zdravě zakořenil a dodnes působí mimoprávně – ohleduplní kuřáci postávají opodál. Jeho zrušení bylo chybou. Údajné obtíže s vymezením zastávky jsou překlenutelné výkladem kontrolních orgánů nebo zákonnou definicí.
Pečujme o zdraví svých dětí
Chraňme obydlí. Lidé jsou škodlivým účinkům tabákového kouře nedobrovolně vystavováni nejen na veřejně přístupných místech a pracovištích, ale i u sebe doma, kouří-li jim někdo „do okna“nebo na společné chodbě bytového domu. Současná pouze teoretická možnost obrátit se na soud soukromoprávní žalobou z imisí je zcela nedostatečná a nevhodná, a to jak pro poškozené, tak pro škůdce.
Zakažme kouření v automobilech s dětmi. Rodiče jsou povinni pečovat o zdraví svých dětí. Nesmějí je vystavovat pasivnímu kouření.
Nekuřme v zoologických zahra- dách. Nekouří ani zvířata, ani malé děti, které jsou jejich nejčastějšími návštěvníky.
Umožněme širší pravomoc obcí. Obce již dnes mohou regulovat kouření na veřejných prostranstvích. Měly by moci regulovat i kouření na jiných veřejně přístupných místech nebo akcích. Nevěřme tabákovým lobbistům, že o tuto pravomoc obce nestojí. Obce, které regulovat nechtějí, regulo- vat prostě nebudou. Nemohou však bránit obcím, které kouření regulovat chtějí.
Zrušme takzvané stavebně oddělené prostory. Před kouřem nás neochrání. Prostory v praxi neodděluje neprodyšná zeď, ale vzduch, kterým se kouř volně šíří.
Lidé jsou škodlivým účinkům tabákového kouře nedobrovolně vystavováni
i u sebe doma, kouří-li jim někdo „do okna“nebo na společné chodbě
bytového domu
Nebojme se být přísnější. Tabákoví lobbisté argumentují mnohdy absurdními příklady, kdy by zákaz kouření byl příliš přísný – například proč zakázat kouření v hospodě, do které chodí jen jeden zákazník, který je kuřák, a obsluhuje ho jeden číšník, také kuřák. Realita je ale úplně jiná. Tam, kde je zákaz příliš úzký, není v praxi vůbec vymahatelný. Výjimky se stávají pravidlem a před kouřem nejsme nijak chráněni. Naopak místa, kde si na kouření opravdu nikdo nestěžuje, těžko bude v praxi iniciativně nepřetržitě střežit příslušný kontrolní orgán. Zákazy kouření nemohou být zbytečně široké.